Článek
Výjimkou je jen čtrnáct let starý duet (a dnes už evergreen) s Petrem Kolářem Den, kdy se láska vrátí k nám (Pavel a Petr ORM / Zdeněk Rytíř), známý se seriálu Pojišťovna štěstí), jinak jde o zbrusu nové nahrávky.
„Na albu jsou melodicky silné písně s mými milými kolegy, se kterými se léta potkávám na společných koncertních i muzikálových jevištích. Jde o nevšední velkorysou produkci, ve které vznikly nahrávky originálních aranží pro big band a velký smyčcový orchestr s původními texty úžasných textařů Václava Kopty, Eduarda Krečmara a Pavla Cmírala. Já osobně mám z alba ohromnou radost,” říká Leona Machálková.
I když jde o většinou o mainstream a tradiční duety, dnes věčně zelené evergreeny, které Leona Machálková natočila s muzikálními partnery Pavlem Vítkem (Sladké hlouposti), s Janem Smigmatorem (Nebezpečné dotýkat se hvězd z muzikálu Kdyby tisíc klarinetů) či s Petrem Kotvaldem (Venku je déšť a mráz), všechny písně mají lehkost a styl.
Vnímavý posluchač si navíc uvědomí i skutečnost, jak zpěvaččin hlas vyzrál, jak je ohebný a barevný, jak kouzlí s tóny, jak si pohrává se slovy - ale především ví, o čem zpívá.
Projevuje se to zejména v muzikantsky náročnějších kusech, ať už jde o přenádherný duet s Kamilou Nývltovou (Svět je jen sen), což je mimochodem původní skladba Milana Vydláka a Antonína „Tonyho“ Chodory, či další působivá píseň Proč jedna píseň je tu živá / Má lásko veliká, kde je zpěvaččiným partnerem Richard Tesařík.
Pěveckými „minikoncerty“ jsou rovněž duety s Ilonou Csákovou (Chlapi jsou tak zlí), Helenou Vondráčkovou (Jsme si blíž, než se zdá) nebo houslistou Jaroslavem Svěceným (Hraj dál).
Mezi bonbónky však patří i další původní titul z pera Luboše Holzera Píseň ke kuchyňskému stolu, jenž zpěvačka spolu s Bohoušem Josefem nazpívala poprvé už před řadou let na své první sólové album. Jako bonus je na albu duet s Petrem Kolářem (Můj buď dál), který album uzavírá a který je z aktuálního muzikálu Muž se železnou maskou.
Zmínku si zaslouží také další „fajnovosti“ provázející toto album, třeba aranžérská „vycizelovanost“ (Petr Malásek, Jan Steinsdorfer), mimořádně citlivě provedený doprovod (Moonlight Orchestra, Pražský symfonický orchestr) stejně jako špičková práce již zmíněných textařů včetně „nesmrtelného“ Zdeňka Borovce.