Článek
Nedaleko vchodu do Koněpruských jeskyní se nachází pozoruhodný útvar - Aksamitova brána. Kousek od ní se nachází další brána - menší Jelínkův most.
Posvátný keltský háj
Obě „díry“ ve vápencových skalách leží na západní ostrožně vrchu Zlatý kůň, v jehož nitru se nalézají Koněpruské jeskyně (prusý znamená ve staročeštině bílý).
Výběžek nad Suchomastským potokem je součástí přírodní rezervace Kotýz, někdy psáno Kotýs. Dostal jméno podle thrácké bohyně Kotys, které kult sem přinesli Keltové. Ti tu prý chovali posvátné bělouše, jednoho z nich poslala s poselstvem později Libuše za Přemyslem. I Šemík měl odtud pocházet, tvrdil to kronikář Hájek z Libočan.
Keltové bohyni přezdili Epona, jednou je to Zlatovláska na bílém koni Zlatohříváku, jindy ohyzdná stařena. Je pěkná legenda. Lépe se poslouchá, než že to tu vlastnil sedlák Kotýz. Keltové sídlili kolem Berounky, o pár kilometrů dál na Plešivci se rozkládalo jedno z oppid, další pak u Stradonic.
K branám vede ve spadaném listí podzimně půvabná cesta začínající za pokladnou u vstupu do jeskyní. Pár desítek metrů klesání, aby v levotočivém odbočení kopírovala vrstevnici zarostlého hřebene. Zvláštně kořeněně voní téměř adventní spadané listí převážně dubů a habřiny ve smíšeném lese, v ouvoze střemchy a keříky scvrklých šípků. Občas se objeví i klobouky pozdních hub.
Vznešené kopce...
První vyhlídka se vynoří mezi borovicemi rostoucími na okraji bělavých útesů, otevírající půlkruhový pohled na obrovskou krajinnou jizvu, velkolom Čertovy schody. Zpracování kamene jede nepřetržitě, určitě uvidíte vlak odvážející z vápenky náklad směrem k Berounu.
Bohuslav Balvín, jezuita, spisovatel, učenec, nekritický obdivovatel kronikáře Václava Hájka z Libočan, napsal o Berounu, středu Českého krasu: „Hory Beroun obklopující, činí ho vznešeným“.
Býval v té době Beroun městem malým, ale významným. Kopce jevily se neporušenými, v liniích oblé, spanilé. Pokrok nezastavíš, kolem města vede dálnice, velkolomy rozežraly část krasu k nepoznání. Aksamitova brána i Jelínkův most nazvané podle speleologů a přírodovědců ale vznikly řáděním přírodních živlů.
Aksamitka, vysoká skalní brána, vypadá jako vchod do pekla, zvláště pokračující trhlinou v zemi, kam se svalila její část. Původně jeskyně se propadla a zaplnila chodbu podzemního labyrintu. Dříve se jí říkalo Zlatá vrata, za úplňků z ní měla vyjíždět ohyzdná stařena Kotys.
Na hřebeni nad ní stávalo hradiště, archeologové zde určili starověké valy. Osvícenecký kněz a sběratel starožitností V. Krolmus tu v 19. století našel artefakty dokazující osídlení.
U skalní brány stěny najdete ve skříňce návštěvnickou knížku, občas ji někdo pro plezír ukradne. Jelínkův most je skalní okno ve třicetimetrovém srázu, sestup je dost obtížný.
Dvoukilometrová procházka (jedna cesta, dohromady 4 kilometry), není namáhavá, výlet se dá spojit s návštěvou nedalekého Tetína nebo přírodní rezervací Koda
