Článek
Vánoční příměří je označení pro neoficiální příměří, krátkodobé oslavy lidství a humanity, které se odehrálo na západní frontě během Vánoc v roce 1914. Něco takového se v podobné intenzitě už neopakovalo. Příměří leckde trvalo až do Nového roku.
Politické a vojenské velení obou válčících stran se obávalo vzpoury již vyčerpaných vojáků, kteří si původně představovali, že válka bude trvat dva až tři měsíce, takže příměří tolerovalo.
Počátky 1. světové války a rychlé vystřízlivění: |
---|
V 1. světové válce (1914–1918) se střetla dvě vojenská seskupení: Centrální mocnosti – Německo a Rakousko-Uhersko a jejich spojenci Bulharsko a Osmanská říše. Proti nim stály mocnosti Dohody – Rusko, Francie a Británie se spojenci, kterými byly Srbsko, Belgie, Itálie, Japonsko, Portugalsko či Rumunsko. Roku 1917 se k nim přidaly Spojené státy. |
Válka vypukla na přelomu července a srpna 1914 útokem Rakousko-Uherska proti Srbsku. Původní plány, organizace a výcvik vojsk i příprava bojových operací obou nepřátelských uskupení vycházely ze zkušeností dosavadních válek, které probíhaly většinou jako polní tažení: nepřátelské armády se přesunovaly a dočasně manévrovaly, nakonec se střetly v rozhodující „generální bitvě“. Její vítěz se stal také vítězem války a nadiktoval poraženému nepříteli svoje podmínky. V těchto válkách se sice využívaly výsledky rozvoje průmyslu, ale nikdo si nedokázal představit strašlivé následky masového nasazení vojenské techniky: tanků, kulometů, minometů, dělostřelectva, letectva, bitevních lodí, ponorek a bojových plynů. |
Proto všichni účastníci počáteční fáze bojů 1. světové války rychle vystřízlivěli ze svých iluzí o rychlém rozhodnutí, tedy do podzimu 1914. Přesuny vojsk a boje v otevřeném prostoru se rychle projevily jako zcela neúčinné. Velké ztráty obou stran bez výraznějšího úspěchu vedly k tomu, že armády se „zakopaly“ do země, aby se chránily před palbou kulometů a dělostřelectva. Začala vleklá zákopová válka. |
Na západní frontě to byla linie od kanálu La Manche přes Francii až ke švýcarským Alpám. Na východní probíhala bojová linie na území carského Ruska od Baltského po Černé moře. |
Petr Prokš, Historický ústav Akademie věd ČR |
K neuvěřitelné události během Vánoc 1914 došlo nejprve v okolí belgického městečka Ypres, v úseku St. Yves-Neuve Chappelle, dlouhém asi čtyři kilometry. Tedy na místě, kde německá armáda v dubnu 1917 poprvé použila bojový plyn, který po něm dostal jméno yperit.
A právě tam proti sobě odpočívali v zákopech vojáci obou znepřátelených stran. Všechno začalo jaksi samovolně, byť ne úplně náhodně.
Papežův apel
„Jistým vyvrcholením v otázce humanity bylo založení Červeného kříže v Ženevě roku 1864. Od té doby si signatáři smlouvy uvědomovali, že je nezbytné nejen pomoci všem válečným účastníkům bojů, bez ohledu na národnost, ale také, že je v zájmu šlechetnosti a lidskosti zmírnit nejen jejich utrpení, beznaděj a odloučení od rodin, nýbrž pokusit se o zastavení bojů,“ vysvětlil pro Novinky historik a pedagog Zbyněk M. Duda.
Ve 20. století se podle něj tento apel přenesl do nejvyšších míst Svatého stolce, když papež Benedikt XV. (1914–1922) vyzval v prvním roce Velké války bojující strany na západní frontě, aby ve dnech mezi 24. až 26. prosincem uctily Vánoce jako svátky dobré vůle, pokoje, míru, soucitu, naděje, lásky a víry v rodinu.
„Prosba se netýkala pravoslavného Ruska, kde se tyto sváteční chvíle slaví ve dnech 6. a 7. ledna,“ poznamenal Duda. Jak to tedy na západní frontě probíhalo?
Zákopy ozářené stromečky
„Večer na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Vojáci z mého saského pluku pak začali pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojín Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet,“ líčil nezvyklé příměří německý poručík Kurt Zehmisch.
Vzápětí Němci ozdobili svůj kilometrový zákop stromečky, vánočními svíčkami a lucernami. Angličané, okouzlení veselými světly, začali radostně pískat a tleskat. Bylo chladno, ale to nikomu nevadilo.
„Iniciativa přišla z německé strany, protože Němci se považovali za zakladatele tradic moderních oslav Vánoc,“ upřesnil pro Novinky Petr Prokš z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém blátě začal zápas. My Frickové porazili Anglány 3:2.
Vedle neobvyklé iluminace se objevily transparenty s nápisy Merry Christmas a Frohe Weihnachten. Z obou stran zazněly koledy a vánoční písně, hlavně Stille Nacht. Další Němci se bez střelby vypravili do granáty zryté země a vyzývali Brity, ať se k nim přidají. A to se také stalo.
Sedmnáctiletý německý dobrovolník vzpomínal: „Napřed jsme stromky ostýchavě rozsvítili v krytech, pak v zákopech a nakonec na předprsni. Všude byly vidět planoucí stromečky, což v nás budilo zvláštní slavnostní náladu, kterou ještě umocňovala úchvatně se třpytící jinovatka.“
Holičství mezi granáty
Muži se objímali, třásli si rukama, mluvili, pokuřovali. Vyměňovali si drobné dárky – whisky, cigarety, ale i ponožky, pohledy, konzervy. Smířlivá atmosféra se rozšířila i na další úseky fronty. Někde se připojili i Francouzi a Belgičané. „Francouzské velitelské sbory braly tento akt jako zradu francouzského národa,“ doplnil Duda.
Vojáci si sami vyráběli dárky: |
---|
Populárním se stalo vytvářet v zákopech například prstýnky z materiálu nalezeného na bojišti – z nudy i snahy obdarovat své nejbližší. |
Někteří zruční řemeslníci si jejich prodejem i hmotně přilepšili. Vyráběli je z hliníku, který získávali především z časovačů dělostřelecké munice. |
Vojáci také vyřezávali tabatěrky – během velké války ustoupila obliba dýmek a vzrostla vášeň pro cigarety. Tabák zaháněl hlad i depresi a pomáhal udržovat pozornost. |
Dalším „zákopovým uměním“ se stala výroba zapalovačů z mosazných nábojnic a váz z tepaných dělostřeleckých nábojnic. |
K zastavení palby podnítili ostatní především Němci z bavorských a saských pluků i proto, že mluvili slušně anglicky, protože před velkou válkou pracovali v Británii zejména jako holiči a taxikáři v Londýně a Brightonu. Po vyhlášení válečného stavu se sice vrátili domů, ale mnozí z nich zanechali v Anglii své rodiny.
V „den zázraků“ se však nejen oslavovalo. Pamětníci například vzpomínali na britského vojáka, který si otevřel uprostřed země nikoho holičství a zákazníků měl dost z obou táborů.
Před 80 lety rozpoutal Hitler druhou světovou válku. Záminku si vytvořil
Došlo i na „přátelské“ fotbalové zápasy. Jeden z nich okomentoval německý pěšák Johannes Niemann: „Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Kopal si s ním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém blátě začal zápas. My Frickové porazili Anglány 3:2.“
Utkání skončilo prokopnutím míče, který nakonec uvízl v ostnatém drátě.
Konec bratříčkování
Někteří vojáci neopustili své zákopy a klid využili k vlastním oslavám Vánoc, případně k osobní hygieně (odvšivování). Příměří ovšem spělo ke svému konci. Někde se protáhlo na den, jinde na týden až do Nového roku. K masovému udělování trestů za přátelství s nepřítelem nedošlo. Důstojníci nižších jednotek dostali nařízeno neprodleně obnovit disciplínu a podobné výstřelky zatrhnout.
Obecným protiopatřením, jak bratříčkování zastavit, se stala pravidelná rotace jednotek v rámci fronty, která bránila jakémukoli sblížení. Jak uvedl Prokš, cílem bylo též neohrozit budoucí válečné operace.
„Veškerá zloba, nenávist a krvelačnost zmizela, aby se krátce po vánočních svátcích či Novém roce opět rozhořela silou, daleko větší, nežli tomu bylo v předešlých měsících roku 1914,“ shrnul Duda.
„Příměří se již neopakovalo, ale naopak obě válčící strany vyhrotily válečnou propagandu proti nepříteli, kterého líčily v těch nejčernějších barvách. Nicméně příměří roku 1914 mělo za výsledek, že obě válčící strany v první světové válce se dohodly na pravidelném krátkém přerušení bojů, aby se získal čas na jídlo a osobní hygienu vojáků v zákopech,“ řekl Prokš.
Brlohy vyzdobené pohlednicemi
Vánoce našich vojáků na východní frontě probíhaly prozaičtěji. Jen málokomu se podařilo dostat vytouženou dovolenou a strávit svátky v bezpečí se svou rodinou. Většinou muži zůstávali v pohotovosti se svými útvary na frontě nebo v zázemí. A někde také bojovali.
Štědrý večer se neslavil.
Dokladů o tom, jak slavili válečné Vánoce roku 1914 čeští c. a k. rakousko-uherští vojáci a důstojníci či dobrovolníci v ruské a francouzské armádě na východní a západní frontě, je nejvíce zaznamenáno v archivních vojenských záznamech jednotlivých divizí, brigád, pluků, praporů a čet ve Vídni, Praze, Moskvě, Kyjevě a Paříži.
„Rovněž v množství dochovaných cenzurovaných dopisů a pohlednic z frontových polí rodičům, manželkám, milenkám a přátelům. Mnohdy jde také o jejich poslední přání a vzkazy, protože v dalších válečných letech je zpravidla těžká zranění a smrt neminula,“ popsal Duda.
Kupříkladu vojáci třetí pěší divize rakouskouherské armády v haličském Radlówě si Štědrého dne roku 1914 příliš neužili, tehdy dostali hlášení o ruském útoku. Vyhlásila se pohotovost, ale k ničemu nakonec nedošlo. Vánoční nálada se mezitím docela vytratila. Pobočník velitele 28. pluku (součást divize) si lakonicky zapsal do deníku: „Štědrý večer se neslavil.“ Místo dárků byly mužstvu vydány ruční granáty.
Právě na východní frontě postihla muže v zákopech často zvýšená pohotovost. Rusové podle svého pravoslavného kalendáře slavili Vánoce o třináct dní později, takže se obě strany obávaly, že nepřítel využije sváteční nálady k překvapivému útoku. Obecně platilo, že si vojáci mohli vychutnat štědrovečerní atmosféru až po splnění běžných úkolů. Připravili stromeček a ozdobili jej, „své podzemní brlohy obložili chvojím a pohlednicemi z vlasti“ (vzpomínka Antonína Zoglmanna z východní fronty).
Josef Matějček, který prožíval Štědrý den 1914 na východní frontě ve vesnici Bochňa u Krakova, líčil: „Vánoce slavíme v polozbořené chatrči. Máme i vánoční stromek, smrček ověnčený potrhaným telegrafním papírem, vánoční ozdoby tvoří patrony, sirky, cigarety, nalámaný vojenský chléb – komisárek.“
Všichni se těšili na dárkové balíčky od blízkých i na ty oficiálně distribuované jako dar ze zázemí, takzvané liebesgaben. Rodina posílala především cukroví a ořechy, liebesgaben měly obsah nejrůznější.
Rum i portrét arcivévody Evžena
Ministerský úřad pro válečnou péči se například rozhodl připravit „vojákům v poli příjemné vánoční překvapení“ (časopis Český svět, 8. ledna 1915). Jeho realizací pověřil příbramskou likérku Bedřicha Kafky, c. k. dvorního dodavatele. A tak podle Českého světa: „Odjížděl před Vánocemi z příbramského nádraží kompletně vypravený 32 vagonový vlak se slaďounkými rosolkami a kmínkami, které se tajily ve čtyřech tisících obrovských bednách.“
Liebesgaben posílala i jednotlivá města. Jeden voják si zaznamenal ve svém deníku: „Já jsem dostal pohlednicový portrét arcivévody Evžena, 5 feldpostek, 10 cigaret v plechovém pouzdru, polévkovou konservu, 15 kostek cukru, malou tabulku čokolády, fajfku, špetku čaje a 4 sponky – sichrhajcky. Balíčky pro ostatní obsahovaly totéž. Nejvíc nás dojal ten portrét."
Oběžník pražského místodržitelství ze září 1914 obsahoval seznam nejžádanějších věcí pro muže na frontách: patřil k nim například čaj, čokoláda, cukr, uzené maso, sardinky, salámy, cigarety, víno, rum, ale i termosky, dopisní papír a zapalovače.
Jak se dále měli na východní frontě muži u vsi Czerkovice poblíž řeky Nidy? Voják Václav Gayer vzpomínal, jak se kromě bramborové polévky musel spokojit pouze s několika kousky cukroví.
„Pak lupínkem vuřtů a jedním jablkem. Pak jsme spali jako doma po rybě s omáčkou. Usnuli jsme se smutnými vzpomínkami na daleký domov a minulá léta. Však dlouho jsme klidně nespali. V noci počala stříleti těžká děla ruská a granáty zapadaly hned za našimi stodolami. Na to byl alarm a my hned musili ven do bahnitého pole.”
Někde se podařilo alespoň důstojníkům zajistit sváteční oběd – rybí polévku a smaženou rybu s bramborovou kaší.
Stesk a vzpomínky
Strach z bolestivé smrti, únavu, stesk i nudu vnímali vojáci intenzivněji právě v čase vánočním. Trochu jim ulevily dopisy a pohledy z domova, které dostali c. a k. polní poštou.
Mladý voják z Jaroměře psal 29. prosince 1914: „Drazí rodiče! Obdržel jsem od Vás dva dopisy psané na svatého Štěpána. Ani nevíte, jak mě potěšily. I já Vám vypíši, jak jsem strávil ty krásné svátky vánoční. Strávil jsem je ve vzpomínkách na Vás, jakož jsem byl přesvědčen, že i Vy na mě vzpomínáte.“
Netušil, že v zákopech stráví ještě tři dlouhé roky a mnozí jeho kamarádi se konce nedožijí. Dodnes přesně nevíme, kolik a kde zahynulo ve Velké válce českých vojáků. Někdy se uvádí přes 100 000 padlých, jinde až 250 000.
Další příklady příměří během Vánoc
„Jedním z prvních dokladů, kdy boje utichly a nastalo vánoční příměří, známe ze Španělské války za nezávislost, která proti invazi napoleonských armád probíhala v letech 1803 až 1814. Jiným příkladem jsou urputné boje v oblasti krymského přístavu Sevastopolu, známé jako Krymská válka z let 1853 až 1856, které ukončila Pařížská mírová smlouva v roce 1856. Za dalšími krvavými i bratrovražednými válkami se musíme vydat do USA, kde v letech 1861 až 1865 vypukla Americká občanská válka, která ale v časech vánočních respektovala zvyky osídlenců a kolonizátorů, které si z Evropy přinesli,“ připomněl pro Novinky Duda.
Vánoční příměří na Donbasu nevydrželo
Podobně jako jeho předchůdce se podle historika zachoval i papež Pius XII. (1876–1958), když po vzniku 2. světové války (1939–1945) požádal čelné představitele znepřátelených evropských států, aby v prvním roce války utichly na Vánoce zbraně, což se také místy dodržovalo, jak o tom svědčí řada písemných a filmových dokumentů.
„Osmdesát let od vypuknutí skutečně celosvětového běsnění a 105 let od začátku Velké války je to pro nás velmi varovné,“ uzavřel Duda.