Vánoční svátky po francouzsku

Vánoční tradice jsou ve Francii vcelku odlišné od našich. Například děti 24. prosince dávají za dveře domu či bytu mrkvičku pro soby, kteří by měli přitáhnout saně s Pere Noëlem. Ráno pak děti mrkvičku zkontrolují – pokud zmizela, je to neklamné znamení, že tu Pere Noël byl a přivezl nadílku.

Do pokoje se dostává komínem v krbu. V některých oblastech tak děti stále dávají ke krbu 24. prosince botičky, aby jim do nich Pere Noël nadělil dárky.

Ve většině rodin nechybí ani vánoční stromek. Francouzi si doslova potrpí na bohatou výzdobu a tak ani na stromcích nesmí chybět osvětlení, aby vynikly i v noci. Typickým stromkem je jedle, která je hlavní dekorací v každé rodině.

K Vánocům neodmyslitelně patří i trhy. Tato tradice je silná především na jihu země, postupně se ale rozšířila všude.

Mezi tradiční pokrmy patří ve Francii vánoční krůta plněná jedlými kaštany (la Dinde de Noel), která se podává s vařenou zeleninou. V některých regionech Francie mají ale mnohem mlsnější jazýčky a na vánočním stole tak najdete třeba ústřice, tučná kachní játra foie gras, uzeného lososa, palačinky (Bretaň) nebo husu (Alsasko). Nesmí samozřejmě chybět ani sýry, sladkosti, makronky a dobré víno.

Oblíbený je také typický piškotový vánoční dezert s čokoládovým krémem - bûche de Noël, česky Noëlovo poleno. Podle tradice se za dávných časů francouzské rodiny scházely v předvečer Vánoc u krbu nebo ohniště. Děti zpívaly koledy a poslouchaly příběhy, které vyprávěli prarodiče, zatímco v ohništi hořela velká polena, francouzsky bûche.

Jedno vybrané, velké a z tvrdého dřeva, muselo hořet nejméně celou noc. Zdobilo se listím a mašlemi a zapalovali ho ti nejmladší a nejstarší poté, co ho hlava rodiny požehnala olejem a pálenkou, někdy také větvičkou namočenou ve svěcené vodě... Popel z něj se pak uchovával, protože se mu přisuzovala moc ochraňovat dům před blesky, hromy a ďáblem po celý nadcházející rok.

Tento zvyk, jehož kořeny pocházejí z 12. století, se časem přenesl do řady evropských zemí a také do kanadské provincie Québec. V Itálii se polenu říká "ceppo", v Anglii "Yule Log".

Dnes je poleno symbolizováno vánoční roládou - bûche de Noël. Roláda má barvu dřeva - je polita čokoládovou, smetanovou nebo kávovou polevou, náplň tvoří máslový krém a na řezu připomíná strukturu dřevěného polena. Práškový cukr napodobuje mráz.

Roládu francouzské hospodyňky zdobí malými marcipánovými ozdobami. Tento typicky francouzský dezert spatřil světlo světa v Paříži na konci 19. století v peci cukráře a historika Pierra Lacama.

Mnoho barů a restaurací po celé Francii na Štědrý den servíruje reveillon. V překladu to znamená "ranní vstávání". Tradičním duchovním významem je narození Krista a přeneseně se slovem reveillon označuje první telefonát v novém dni. Tento vánoční pokrm se skládá z ústřic, klobásek, vína, pečené šunky, salátů, ovoce a sladkostí.

Galettes de Rois, tedy Královský koláč, je typickou francouzskou specialitou, která se v zemi galského kohouta podává jen jednou v roce, a to na svátek Tří králů (6. ledna).

„Každý královský koláč v sobě ukrývá zapečenou figurku a ten, kdo ji najde, stává se králem! To ovšem není až tak velká výhra, protože to znamená, že příští rok musí obstarat koláč právě on,” vysvětluje Adéla Dittmanová z pekařství Paul.

Původně uprostřed koláče nebyla schována keramická hračka, ale obyčejná fazole. Ta však byla kolem roku 1870 nahrazena figurkou, nejprve porcelánovou, nyní čím dál častěji plastovou.

Figurky z královského koláče jsou dnes dokonce vyhledávaným sběratelským artiklem. Zobrazovat mohou cokoli, od auta až po komiksové postavičky.