Článek
Autor slavné Lišky Bystroušky Těsnohlídek se inspiroval zvykem z Kodaně stavět o Vánocích na náměstí strom, u něhož se vybíralo na charitu. Na myšlenku pomoci opuštěným dětem přivedl českého spisovatele zážitek z roku 1919, kdy šel s kamarády Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem před Vánoci do lesa a našel tam promrzlou jedenapůlroční holčičku. Záhy se zjistilo, že ji tam odložila zoufalá svobodná matka, která přišla o práci.
Za opuštění dítěte byla tehdy ona žena odsouzena k pěti letům žaláře, ale příběh se smutným začátkem měl dobrý konec, holčičku vychovala jiná rodina. Místo v lese, kde se Liduška podruhé narodila, připomíná u Bílovic na Svitavsku malý pomníček.
Po brněnském náměstí Svobody, kam vánoční strom každoročně dodávají lesníci z bílovického revíru, se tradice vánočních stromů s dobročinnými sbírkami rozšířila i do dalších měst Československa. Například už v roce 1925 se vánoční strom rozsvítil na náměstích v Plzni, Českých Budějovicích, Bratislavě či na Staroměstském náměstí v Praze.
Tradice byla obnovena po okupaci
Tradice, kterou přetrhla v roce 1939 německá okupace, byla obnovena po válce, kdy šly vybrané peníze na pomoc válečným sirotkům. Za komunistického režimu se někde vánoční stromy vztyčovaly, ale s jinou ideovou náplní. Tradice sbírek byla načas obnovena Irenou Svobodovou, manželkou prezidenta Ludvíka Svobody, která na Vánoce 1968 poprvé uspořádala sbírku pro SOS dětské vesničky (první vesnička se v Československu začala stavět v roce 1969 v Doubí u Karlových Varů).
Charitativní účel vánočním stromům na veřejnosti vrátil opět listopad 1989. V roce 1992 byla také obnovena tradice Stromu republiky na Pražském hradě, kde byla sbírka již 16krát v historii věnována na SOS dětské vesničky.
Novodobý zvyk zdobení vánočních stromků má kořeny v první polovině 16. století v Německu, kde se ale stal více rozšířeným až o dvě stě let později. Do dalších zemí Evropy se tato tradice dostávala pomalu a postupně během 19. století, a to nejprve do měst a bohatších rodin. V Čechách vánoční stromeček údajně poprvé postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Němec Jan Karel Liebich.
Dříve se také malé vánoční stromečky zavěšovaly obráceně nad štědrovečerní stůl a zdobily se mj. červenými jablíčky, která měla připomínat utržení jablka ze stromu poznání Evou v ráji. Proto se též někdy říkalo vánočním stromkům rajské stromky. Skleněné koule zdobící stromy dnes jsou tak podle některých výkladů rovněž připomínkou onoho jablka z ráje.