Vánoce v podání domácích mazlíčků - pro někoho roztomilost, pro jiné zvrhlost

Lidé si často pořizují domácí zvíře z důvodu osamělosti a touhy se o někoho starat a být bezmezně milováni. Následně se k němu nechovají jako ke zvířeti, ale personifikují si ho. Přisuzují mu zcela jiné vlastnosti, než ve skutečnosti má a často i popírají jeho přirozené potřeby.

Samozřejmě většina těchto páníčků to se svými miláčky myslí dobře a rozhodně jim nechce vědomě ubližovat, nicméně tak bohužel činí.

„Pes je například zvyklý žít ve smečce. Musí mít v její hierarchii jasně vymezené místo. To platí i pro jeho život v lidské rodině. Když ho nemá, bývá zmatený a nastávají s ním velké problémy. Rád poslouchá vůdce smečky, ale běda, když se vůdcem lidské smečky stane on. Pak vás začne terorizovat, chová se nezvladatelně, nesnesitelně a často i agresivně,“ vysvětluje psycholožka Alice Vondrová.

I když se ale špatně zvířata nechovají, neznamená to, že jsou šťastná. I psy mohou začít trápit duševní problémy z přehnané péče.

Lidé přitom za své mazlíčky utrácejí nemalé peníze. V touze dopřát jim to nejlepší kupují vybraná jídla, nejrůznější potravinové a výživové doplňky či jim dopřávají pravidelnou péči v psích salonech.

V tomto směru jistě činí dobře, ale v dalších věcech už tomu tak být nemusí. Zvlášť týká-li se to nákupu často nesmyslných hraček, oblečků a obojků.

Období, kdy to lidé s péčí o domácí zvířátka přehánějí, je často nejpatrnější právě o Vánocích.

Nejen, že své miláčky přecpávají a ubližují jim tak po zdravotní stránce, ale také je stylizují do rolí, ve kterých jim nemusí být vůbec příjemně.

Možná na první pohled vypadají roztomile v oblečcích Santa Klause, ale do šťastných zvířátek mají mnohdy daleko. Ve většině případů je šťastný jen páníček.

Pokud to tedy se svým domácím zvířátkem myslíte opravdu dobře, popřemýšlejte nad tím, jak se k němu chováte. Jako k dítěti, plyšákovi či jiné hračce, módnímu doplňku či jako ke skutečnému zvířátku?