Článek
Pro státní lesy tu Pavel Lánský pracuje posledních dvacet let. Na Jizerce má ale také chalupu po rodičích, takže s odlehlým koutem Česka, proslulým drsnou romantikou, je spojený celý svůj život.
Před patnácti lety jel Lánský během vánočních svátků na Jizerku nakrmit zajíce, kteří se schází v krmelišti u jeho chalupy. „Mám sice terénní auto, ale než jsem tehdy všechno nakrmil, tak silnice byla tak rychle a tak hodně zapadaná sněhem, že jsem tam uvíznul na 10 dní. Z Jizerky jsem se dostal až čtvrtý nebo pátý den v novém roce,“ vybavuje si revírník při otázce, jakou nejhorší zimu na Jizerce zažil.
„Zima tady vám neodpustí žádnou chybu,“ tvrdí. Dané je to podle něj třeba tím, že počasí se tady dokáže radikálně změnit velmi rychle.
„Během krásného slunečného rána vyjedete z Jizerky. A když se vracíte zpátky, je to jako byste šel proti obrovské zdi, když vítr unáší sníh od Smědavy,“ líčí. „Každý, kdo tu je delší dobu, už se takhle vyučil. Už ví, že z Jizerky nesmí odjet bez rukavic, pořádné čepice, návleků na nohy, sněžnic a čelovky. Když to nemáte, může se vám to strašně vymstít.“
Do nemocnice rodička nedojela. Překotný vánoční porod ale skončil dobře
Jizerka ale umí své obyvatele i odměnit. Lánský třeba nedá dopustit na zdejší vzduch. „Kdybyste se zavázanýma očima vyskočil s padákem z letadla, padal byste a nevěděl kam, a náhodou dopadnul na Jizerce a po dopadu se nadechnul, tak hned poznáte, že jste doma,“ má jasno hajný.
Lituje ale, že na Jizerce se toho nedá moc pěstovat. „To je snad jediné místo v republice, kde nevypěstujete brambory, aniž byste je měl pod fólií. Alespoň jeden den v kterémkoliv měsíci tu mrzne, takže bramborová nať vyroste a spálí ji mráz. A to, co vám v zemi zůstane, tak to vám ještě rozkoušou myši,“ líčí Pavel Lánský. Od jiných obyvatel Jizerky ale ví, že v osadě se dobře daří mrkvi, pažitce a libečku.
Na místní drsnou zimu se musela adaptovat i zvířata. Některá si už zvykla na výhody, které jim poskytuje hajný. Kromě zajíců, kteří se schází v jeho krmelišti, se stará také o napůl ochočenou kunu Ferdu a slunečnicí dokrmuje strakapoudy, kterým říká jednotně Walter (prý podle jedné scény z filmu Fantomas kontra Scotland Yard).
Když byl Pavel Lánský ještě malý, udělala jeho rodina hezké Vánoce i myším. Na chalupě si ozdobili vánoční stromek figurkami a bonbóny z čokoládových kolekcí. „Když jsme se tam pak za měsíc vrátili, tak na stromečku už visely jen prázdné stanioly a provázky, protože všechny čokolády sežraly myši,“ dodává.