Článek
V chrámu je také ministrantem, ale zvony ho fascinovaly odmalička. „Od jeho dvou let jsme museli zastavovat u všech věží i hodin, když zrovna odbíjely. Později mi likvidoval hrnce, misky, vlastně cokoliv, z čeho se dal vyrobit zvon. A nejvíc si oblíbil historický hmoždíř,“ směje se maminka Dita Bezděková. Teď už má Bruno doma slušně vybavenou dílnu, kde jsou i dva samostatné zvony, které dostal. Na Štědrý den k nim přibude další kousek. „Bydlíme sice v domku, ale když trénuje, je to slyšet až k sousedům. Ti se občas diví, co se děje. My už jsme si na to zvykli,“ pokračuje maminka.
Zvonit patnáct minut v kuse už je docela makačka
Její syn chodí do plzeňského kostela zvonit každý den, v neděli a během svátků několikrát. „Řídím se přesnou časomírou. Patnáct vteřin předem už zvon rozhoupám, pak se zavěsím na lano, které je asi padesát metrů dlouhé, a začnu,“ řekl Bruno.
„Obvykle zvoním tři minuty, při slavnostech deset až patnáct minut, což už je náročné. Potřeboval bych nějakého pomocníka, který by mě na chvilku vystřídal. Ale nikdo jiný zatím není,“ dodal pro Právo Bruno.
Unikátní zvonohra ve Křtinách opět hraje koledy
K neobvyklému koníčku se dostal už v jedenácti letech. Tehdy zjistil, že zvon se z plzeňské katedrály dostal právě k františkánům. „Shodou okolností tou dobou hledal farář Pavel Petrašovský dobrovolníka. Šli jsme kolem, zastavili se a Bruno před ním vyšvihl čtvrthodinovou přednášku, takže se stal hned zvoníkem,“ líčí Dita Bezděková.
Létá na laně
Velmi rychle si dobrovolník osvojil správnou techniku. „Překvapený jsem byl hlavně ze zastavování zvonu. Protože chytnu lano a vyletím přitom asi metr a půl vysoko. Má totiž čtyři sta padesát kilogramů, to je přece jenom docela váha,“ poznamenává drobný Bruno. Když má čas, navštěvuje kostely po republice a obdivuje zvony. „Dokonce jsem si mohl zazvonit na ten největší u nás, Zikmunda, v pražské katedrále. To byl zážitek,“ zdůrazňuje.
Za dva roky by rád nastoupil do Turnova na uměleckou školu na obor design litých objektů. A jednou by se chtěl stát zvonařem. „Uvažuje o tom, že si pronajme prostory v plzeňské Škodovce a bude odlévat svoje zvony. Tvrdě si za tím jde. Moc bych mu to přála,“ uzavírá maminka.
Z Filadelfie až do Holešovic. Zapomenutý osud druhého zvonu Svobody
