Tajemství dobrého a kvalitního čaje

Čaj rozlišujeme především podle barvy nálevu, což přímo souvisí se způsobem, jakým byly lístky po natrhání zpracovány. Velmi záleží na tom, zda v čajových listech proběhl proces oxidace polyfenolů, která vede k chemickým změnám v čajových lístcích a způsobuje jejich tmavnutí.

Černý čaj je oxidován nejvíce, obsahuje polovinu okysličených polyfenolů, které vytvářejí chuť, barvu, aroma, a druhou polovinu neokysličených polyfenolů, které dodávají nápoji charakteristickou trpkost, jež stimuluje činnost slinných žláz a zahání žízeň. Nejvyhlášenější černé čaje pocházejí z Číny, Indie, Srí Lanky, Tanzanie a Nepálu.

Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, a zachovává si tak všechny neokysličené (přírodní) polyfenoly. Po otrhání se čajové lístky nechají nanejvýše dvě hodiny ve stínu zavadnout nebo se začnou ihned zpracovávat.

Oolong (žlutozelený nebo modrozelený čaj) je jen částečně oxidovaný čaj. Sběr lístků na jeho výrobu probíhá v okamžiku plné zralosti. Jeho zpracování probíhá odlišně od ostatních čajů, tak aby oxidace zasáhla pouze okraje čajových lístků. Částečně oxidované čaje se suší za vyšších teplot, což se projevuje v jejich někdy až připečené chuti. Vyrábějí se v Číně – hlavně v provincii Fu-ťien, Kuang-tung a na Tchaj-wanu.

Bílý čaj se získává zpracováním prvních, ještě nerozvinutých čajových lístků. Křehké lístečky se mohou sbírat pouze během krátkého období v roce, po sběru se nijak nezpracovávají. Nejdříve se nechají zavadnout, poté se suší na slunci. Bílý čaj se nepraží ani neoxiduje, a proto si uchovává jemné složení a jedinečnou chuť. Nakonec se čajové lístky třídí podle velikosti.

Žlutý čaj – tímto názvem bývají označovány tzv. císařské čaje (žlutá je barva čínských císařů), což je tradiční název pro nejlepší kvalitu čajů odváděných císařskému dvoru jako daň. Podle odborníků sem ale patří jak ty nejlepší čaje zelené, tak černé.

Drtivá většina produkce čajových lístků končí v nejrůznějších směsích a ty zase z velké části putují do nálevových sáčků. Jen opravdu miniaturní část sklizně dosahuje takových kvalit, aby se prodávala jako čaj z jedné konkrétní plantáže a sběru.

Naopak ty nejlevnější čaje na trhu obsahují směsi až z několika desítek nejrůznějších čajů, namíchaných tak, aby co nejlépe vynikla harmonická chuť nálevu.

Čaj je velice náchylný k vstřebávání nejrůznějších vůní i pachů. Proto ani sběrači lístků či jeho upravovatelé nesmějí používat parfémy nebo jíst silně aromatická jídla.

Lidé si aromatizované i ochucené čaje velmi oblíbili, proto se na trhu objevuje celá řada čajových směsí s nejrůznější příchutí i vůní.

Druhy aromatizovaných čajů:

Čaje aromatizované přírodními vůněmi (ovoněné) – zpracované tradiční metodou za pomoci čerstvých květů jasmínu, magnólie, pomerančovníku, lotosu, růže, ibišku, chryzantémy...

Čaje aromatizované esencemi – ať už přírodního, či chemického původu. Mezi tyto čaje patří především věhlasný Earl Grey – černý čaj aromatizovaný bergamotovou silicí.

Čaje ochucené – částmi sušených plodů nebo kořením, například mandlemi, sušenými jablky, rozinkami, zázvorem, kokosem, skořicí, hřebíčkem…

Květinové čaje – chua cha – čerstvé květy se rozprostřou přímo na suché čajové lístky, spolu se i usuší a posléze se od sebe oddělí, to se několikrát opakuje. U běžných sort třikrát, u kvalitních sedmkrát až desetkrát. Kvůli lákavějšímu vzhledu se někdy sušené květy suší zvlášť, aby nezhnědly, a přidávají se přímo k čajovým lístkům. Na kvalitu čaje to nemá vliv, jde pouze o estetický efekt.

"Mezi nejoblíbenější příchutě patří ty jasmínové. Velmi dobře se hodí ke kořeněným a ostrým jídlům. Uznávané jsou i staletími prověřené léčivé účinky takového čaje. Používá se při bolestech v podbřišku, průjmech a jiných trávicích problémech," upozorňuje Eva Tichá z Ahmad Tea.

Pro přípravu je nejvhodnější co možná nejměkčí voda. Právě ta umožňuje, aby hotový čaj uvolnil typické voňavé látky. Pokud máte k dispozici pouze vodu tvrdou (mineralizovanou), doporučujeme vodu v otevřeném hrnci několik sekund povařit, přičemž chlor a fenoly se vypaří a vápník se usadí.

"Použijte předehřátou konvici nebo šálek. Voda k přípravě by měla být vždy čerstvá a studená. Přiveďte vodu do bodu varu. Udržujte ji ve varu pouze krátce, aby se z ní nevytratily kyselé látky, které mají význam pro uvolnění osobité čajové vůně. Čajové lístky nebo nálevový sáček zalijte v případě černého čaje vařící vodou. Voda při přípravě zeleného čaje by měla být ochlazena na zhruba 75 stupňů Celsia. Vždy však nejdříve musí projít bodem varu! Černý čaj vylouhujte tři až pět minut, zelený maximálně tři minuty," vysvětlují odborníci z Oxalis.

Jeden šálek (200 ml) černého čaje obsahuje v průměru 40 mg kofeinu (teinu), což je asi poloviční množství, než obsahuje káva. Na rozdíl od kávy se v čaji vyskytuje kofein nikoliv ve volné, nýbrž vázané podobě. Zatímco kofein v kávě rychle rozbuší srdce a jeho účinek poměrně rychle odezní, působí tein v čaji jemněji a dlouhodoběji.

Zelený čaj obsahuje v sušené podobě stejné množství kofeinu jako ten černý. V hotovém čaji je ho ale méně, a to kvůli jiné přípravě – je připravován z vody o nižší teplotě a zároveň vylouhován většinou kratší dobu než čaj černý.

Zcela bez kofeinu je čaj Rooibos, a tak jej bez obav a omezení může popíjet každý, včetně malých dětí a těhotných žen, a výrazně tak prospět svému zdraví. Rooibos je navíc bohatý na vitamín C a řadu stopových prvků, jako je například železo, draslík, vápník, sodík, mangan, zinek, měď, fluor a hořčík. Blahodárně působí proti alergiím, zažívacím poruchám, nervozitě, nespavosti a depresím.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: