Švédové preferují vánoční ozdoby ve tvaru chaloupek, Američané velké figurky, Češi si zakládají na klasice

Většina z nás má vánoční svátky a vše, co k nim patří, spojené až s koncem roku. Nabízelo by se tedy, že také výroba skleněných vánočních ozdob bude sezonní záležitostí. Jakmile vstoupím do továrny, jejíž tradice foukaných ozdob se datuje více než sto let zpět, zjišťuji, jak jsem se mýlila. Celý rok tam nemají o práci nouzi.

„Zkraje roku se dělají skladové zásoby, pak přicházejí na řadu položky pro export, teprve na konci léta začnou skláři foukat kousky, které jsou určené pro domácí trh,“ popisuje Romana Juklová, obchodní ředitelka společnosti Ozdoba.

Rodinná firma patří k největším u nás a kromě českých domácností se z jejich výrobků mohou těšit i po Evropě, v Americe i v Asii. „Zahraniční trhy jsou velmi specifické a více se na nich odrážejí trendy - podobně jako v odívání nebo kosmetice. Švédové si například rádi objednávají chaloupky, Asiaté všechno, co se třpytí a leskne, Američané chtějí velké figurky,“ vysvětluje rozdílné požadavky zákazníků z různých koutů světa Romana Juklová.

Dodává, že my Češi jsme poměrně konzervativní. Pokud tedy zatoužíme po nějaké novotě, chceme, aby nám připomínalo něco, co máme rádi. Nové designy pro tuzemský trh firma proto vytváří s odkazem na tradice, a tak vzniká cibuláková nebo modrotisková kolekce a také skleněné miniatury Spejbla či Hurvínka, které si můžete pověsit na stromeček. Než se tam dostanou, mají za sebou dlouhou cestu.

Podle druhu konkrétní ozdoby se nahřívají, aby se z nich udělal tzv. odtažek. Základ, ze kterého později vznikají koule, chaloupky, houbičky, hvězdy, ale také autíčka, medvídci nebo ovoce, se dá popsat jako koule s krčkem. Z odtažku se tvoří podoba konkrétní ozdoby buď volným tvarováním „do prostoru“, nebo foukáním do forem. Ve formě se odtažek usadí v jedné části a druhou částí stlačí. Díky nahřátí se sklo ve formě rozlije do požadovaného tvaru.

Mnohem náročnější je práce s odtažky, které se volně foukají. Požadovaný tvar musí foukač vytvořit na základě přesné práce s dechem. Opravdové mistrovství a preciznost vyžaduje ozdoba ve tvaru labutě, kdy se nejprve fouká do formy, pak se volně tvaruje krk a zobáček, na závěr musí ještě foukač natáhnout korunku. Letitou zkušenost vyžadují i další složitější tvary, jako jsou prasátka či chaloupky nebo špice.

„Trvá minimálně půl roku, než se foukač naučí udělat ozdobu v požadované kvalitě. A to jen za předpokladu, že má talent a je ochotný se učit. Opakováním získává zručnost a nabírá rychlost. Důležité však je, aby měl především cit a dokázal si správně vyhodnotit, jestli je sklo dobře nahřáté. Proto je těžké najít dobré foukače a ještě těžší si je udržet,“ popisuje největší úskalí výroby Romana Juklová.

Vyfoukané ozdoby se nechávají tzv. odležet. Může se stát, že jak sklo pracuje, tak prasknou. Pak v bednách putují na stříbření. Jde o proces, při kterém přístroj dovnitř baňky nastříká směs dusičnanu stříbrného a reakčního činidla a následně se vloží do vody s teplotou 50 °C, aby se reakce urychlila. Sklo začne okamžitě stříbřit a během pár vteřin přestane být průsvitné.

Pak se z ozdoby vylije přebytečná tekutina, položí se na prkno, aby vyschla. To trvá zhruba den dva podle aktuální teploty v místnosti. Následuje přesun do barvírny, kde malují přesně namíchanými barevnými odstíny, případně sprejují, když je potřeba zamaskovat tahy štětcem. Ještě předtím se však skleněné výrobky musejí důkladně přeleštit, aby nikde nezůstal prach či nečistota. Na to jsou prý nejlepší obyčejné silonky.

Pak se křehké zásilky přesouvají do malírny, kde pod rukama šikovných žen vznikají podle vzoru překrásné dekory. Jednotlivé vrstvy se nanášejí postupně na celou sadu budoucích sněhuláků, houbiček nebo špiček, aby jednotlivé vrstvy proschly a neslily se dohromady. Jakmile je dekor hotový, přesouvá se ozdoba do balírny a expedice. Teprve zde se odstraňují stopky a jednotlivé sady se kompletují do krabiček.

„Ruční práci nic nenahradí. Koule je tvar, který se nedá strojově vyrobit a nabarvit, aby byly všechny stejně souměrné,“ shrnuje Romana Juklová.

Upozorňuje také, že sklo je materiál, který neustále pracuje. Může se proto stát, že ozdoby po nějaké době prasknout, pokud krabici s nimi třeba příliš zatížíte, dáte je na místo, kam svítí sluníčko, špatně je uchopíte nebo z nich vytáhnete pérko na pověšení. Správně by se měly skladovat v plastový krabičkách, ve kterých jsou původně baleny, a neměly by se dávat na sebe, aby se neodřely.