Hlavní obsah

Slovo koleda převzali z latiny už staří Slované

Koleda, koleda, Štěpáne… Píseň, kterou zná doslova každý Čech, Moravan a Slezan bez výjimky, a to už od útlého dětství. Kde se ale vzalo slovo koleda? A co vlastně v minulosti vyjadřovalo?

Foto: Profimedia.cz

Děti zpívají koledy velmi rády

Článek

Termín koleda se v českém jazyce používá už hodně dlouho. První dochované písemné záznamy, které to dokládají, pocházejí z roku 1462.

Koledou se rozuměla nejen píseň, kterou naši předkové zpívali především na oslavu narození Ježíše Krista, ale také jakožto přání jen toho nejlepšího v nadcházejícím roce. Stejné slovo označovalo také nadílku, kterou byl koledník následně po zpěvu obdarován a kterou si odnášel.

Ne každý ví, odkud a jak tento výraz do naší mateřštiny pronikl. Základ má v latinských slovech calere (volat) a calendis (první den v měsíci), které používali staří Římané. Calendis, česky kalendy, byly pro starověký Řím mimořádně důležité zejména v lednu. Někdy ve druhém století před naším letopočtem se totiž stal 1. leden začátkem nového roku a pro obyvatele Věčného města to byl vždy velký svátek spojený s vzájemnými návštěvami a předáváním dárků.

Právě slovo calendis (kalendy) přešlo i do jazyka starých Slovanů a odtud pak do středověké češtiny. A to v dnešní podobě – koledy.

Pohané přinesli, křesťané upravili

Naši pohanští předkové, ještě v časech před příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří k nám přinesli křesťanství, slavili zimní slunovrat jako nejdůležitější událost roku. Dá se předpokládat, že už tehdy se vzájemně navštěvovali, zpívali písně a vzájemně si blahopřáli.

Křesťanství pak koledy převzalo a modifikovalo je do podoby, kterou v podstatě známe ještě dnes.

Tradice obcházení domů ve městech a vesnicích o druhém svátku vánočním, kdy nepochybně vznikly verše o koledě a Štěpánovi, přetrvávala v naší zemi leckde ještě na sklonku minulého století a někde se dochovaly dodnes.

Koledníci, někde přinášející ozdobené větvičky, bývali za přání do nadcházejícího roku a za zpěv koled odměňováni. A to ovocem, chlebem, pečivem, drobnými mincemi a samozřejmě i hltem nějakého toho „tvrdšího pití“, aby se jim v mrazivém počasí lépe šlapalo.

Dnes se na svatého Štěpána navštěvují zejména rodinní příslušníci a přátelé, kteří spolu netráví Štědrý den a Štědrý večer, ale o Vánocích prostě chtějí být spolu.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám