Hlavní obsah

Rostislav Křivánek: Postavit se před lidi a číst pohádky je nabíjející

Knížku pohádek pro vánoční čas vydal spisovatel Rostislav Křivánek pod názvem Adventní pohádky. Před několika dny s ní začal jezdit po Čechách a číst své příběhy malým i dospělým posluchačům. Neskončí dřív, než vypuknou Vánoce.

Foto: archiv Rostislava Křivánka

Rostislav Křivánek vydal knížku pohádek a vyráží s ní na turné.

Článek

Jak, kdy a proč začaly adventní pohádky vznikat?

První adventní pohádku jsem napsal před deseti lety poté, co mi kadeřnice Monika vyprávěla o tom, jak se rozhodla se svou rodinou prožít advent a Vánoce jinak. Odpojit se od konzumního šílenství a vyrobit s oběma synky všechny dárky doma vlastníma rukama. Jeden mi i přinesla. Chtěl jsem se revanšovat nějak neotřele, a tak jsem pro ně napsal pohádku O ztraceném kouzlu Vánoc. O rok později mi to před adventem nedalo a napsal jsem druhou.

Psal jste tedy jednu ročně, nebo jste jich na každý rok připravil víc?

Chtěl jsem jich napsat víc, ale nešlo to. Někdo tam nahoře rozhodl, že Křivánek smí napsat jen jednu adventní pohádku za rok. Zpočátku jsem se vzpíral a zkoušel napsat i druhou, ale vždycky byly tak špatné, že jsem je zahodil. Postupem času jsem se s tím pravidlem smířil a podrobil se mu. A tak po deset let vznikala těsně před začátkem adventu nová pohádka.

Kdy jste s nimi začal jezdit na autorská čtení?

S pohádkami jsem začal jezdit, když jsem dopsal druhou. Už ani nevím, kdo mě to tehdy požádal, abych přijel a přečetl dětem pohádku. Pak se se čteními roztrhl pytel a já najednou objížděl školy po celých Čechách.

RECENZE: Irena Pavlásková shromáždila do Vánočního příběhu herecké hvězdy

Kultura

Zlom přišel před pěti lety, kdy ředitelka kamenickošenovského sklářského muzea Helena Braunová vymyslela čtení i na večer, pro dospělé. Přišlo mi bizarní číst pohádky škole dávno odrostlým lidem, ale byl jsem překvapen. Reakce byla úžasná, hřejivá, spontánní. Pochopil jsem, že číst dětem a číst dospělým jsou dva úplně jiné světy.

Děti můžete rozesmát, vyděsit, aktivizovat, rozjařit, zaujmout, ale nedokážete je dojmout. Děti se nedojímají.

Zato dospělí často brečeli už v půlce pohádky. Nějak se mi dařilo probouzet v nich vnitřní dítě, potřebu příběhů, ve kterých je hned jasné, kdo je syčák a kdo dobrák, příběhů, kde je zaručeno, že dobře skončí. V životě je jich přece tak málo…

Poslední dva roky je čtení pro dospělé nebo rodiče s dětmi dokonce víc než těch pro dětské posluchače. Letos jich bude za celý advent čtyřicet, dohromady už to bude ke dvěma stovkám.

Je to jen čtení?

Jde zásadně o kombinaci povídání o adventu a čtení pohádek. Ony ostatně všechny vycházejí z adventních zvyků, a tak je logické vyprávět nejdřív o tom, co advent vlastně je, kdy začíná a ve kterou přesně danou vteřinu skončí, jaký je jeho obsah a smysl, jak vypadaly dávné adventní zvyky a které z nich přežily dodnes.

Nezřídka se stane, že takové povídání přeroste v besedu, a to jsou chvíle, které mám moc rád. Hlavně děti mají potřebu svěřovat se, jak to zrovna u nich doma vypadá, jak ony prožívají advent.

Adventní prohlídky na hradě Český Šternberk se ponesou v duchu oslav Vánoc za první republiky

Vánoce

Kdy jste se rozhodl vydat pohádky knižně?

Loni. Karel Čapek má pohádek devatero, a když jsem dopsal desátou, řekl jsem si, že by to nejspíš také chtělo knížku, když už jsem ho co do počtu, překonal. Martina Rybičková z Albatrosu projevila zájem, knížku prosadila do edičního plánu a já mohl v půli listopadu dítě slavnostně pokřtít. Křtilo se v Krásné Lípě, kde žiju a kde mám, jak se ukázalo právě o křtu, ještě daleko víc přátel a příznivců, než bych se byl nadál.

Budete jezdit číst i s knížkou?

Rozhodně. Za ta léta se z toho stala obsese. Já už si zkrátka advent bez čtení nedokážu představit. Těším se na to celý rok. Ono totiž není osamělejšího kumštu, než je psaní. Nemáme ani premiéry a reprízy, ani koncerty či vernisáže, my píšeme do tmy a nemáme tušení, jak ti, kteří naše knížky čtou, vypadají, jak reagují, jestli se usmívají nebo pláčou.

Postavit se před lidi a číst je tudíž omamné a nabíjející. Neumím moc říkat ne, a tak je to letos vážně hodně nabitý advent, a já se jen modlím, aby to vydržely mé hlasivky. Doufám, že přijdou poslouchat i ti, kteří si Adventní pohádky už koupili a přečetli.

Mám pro ně speciální motivaci, jedině na čteních totiž uslyší zbrusu novou pohádku O čertovi, který neuměl být zlý. Ta v knížce logicky být nemůže. Já ale tiše doufám, že se stane zárodkem druhého dílu. A že se ho třeba dočkám i dřív než za dalších deset let.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Adventní pohádky - Rostislav Křivánek

Související témata:
Rostislav Křivánek
Kniha Adventní pohádky

Výběr článků

Načítám