Článek
Figury jsou vesměs z lipového dřeva, Lízal však používá i dřeva jiná, vždy v přírodní úpravě. Stačí zmáčknout knoflík a pestrá podívaná se za neustálého klapotu dává do pohybu.
S mechanickou stránkou pohyblivého betlému, který má nyní 144 figur, zhruba pět a půl metru na délku a v nejširší části tři metry, mu pomáhá kamarád z dětství Luboš Macek z Ivaně.
„Když se mě v roce 2006 ptali, co bych chtěl ke čtyřicátinám, vyslovil jsem přání, že by to mohl být nějaký řezbářský nůž a pár dlátek. S řezbařinou jsem sice neměl nikdy nic společného, ale chtěl jsem se pokusit o vytvoření vlastního betlému pro naši rodinu. Tedy jen svaté rodiny. Začátky byly všelijaké, ale pak mě to opravdu chytlo tak, že byly dny, kdy už jsem se těšil, až budu zase vyřezávat,“ popsal Novinkám své začátky vyučený automechanik, který nyní pracuje jako obecní zaměstnanec v Žabčicích, kde bydlí a podle kterých betlém pojmenoval.
Třinecký betlém je skutečným unikátem, je inspirován lidmi, co svůj život zasvětili místním hutím
Ostatně kaplička, ve které se jeho Ježíšek narodil, je vlastně model skutečné kapličky ze Žabčic, stejně jako si vzal z obce předlohu pro vytvoření návsi s rybníkem, kašnou či božími mukami.
„Pocházím z Ivaně, která je stejně jako Žabčice vinařskou obcí, takže nemohl chybět ani vinohrad a vinaři. Ti moji mají už vinobraní,“ ukazuje na tři řádky vinohradu v pravé části betléma, kterými „procházejí“ vinohradníci. Každý lístek révy – a je jich přes tisíc, dělal zvlášť. Samotné hrozny jsou na podklad ve tvaru hroznu nalepená hořčičná semínka.
První figurky byly statické. Později, jak Lízala řezbařina pohltila, je rozpohyboval. „Museli jsme s kamarádem, který se stará o mechaniku, naučit chodit dřevo do zatáčky,“ říká se smíchem a vysvětluje, že to byly nejprve vytyčené trasy, kudy jeho figury začaly v betlému „jezdit“.
Pětadvacet metrů dlouhá dráha
Celková délka drah, na kterých se figury vysoké přes dvacet centimetrů pohybují, je 25 metrů. To mu však nestačilo a začal vytvářet postavy, které jsou samy o sobě pohyblivé. Kovář tluče palicí, chlapi zvedají půllitry, muzikanti hrají a podobně.
Dosud nejvíc práce měl se scenérií z Vavřineckých hodů. Na párech tančících před hospodou či v průvodu pod májkou je vidět, že už mají mnohem více detailů v řezbě (včetně výrazů v obličejích), než měly postavy vytvářené jako první.
„No říkají, že jsem se rozřezal,“ říká samouk skromně k dosud největší tematické části celku, na jehož postavení potřebuje s kamarádem zhruba týden.
A jestlipak je mezi postavami i on sám, tedy řezbář? „Vím, že to betlemáři dělají, ale já v tom našem nejsem. Rozhodně však ještě nekončím,“ říká muž, jehož výtvor mohou obdivovat lidé ve vesnici Otmarov, kde bude k vidění nejméně do Tří králů.