Rady pro ženy aneb Jak využít adventní čas k posílení duše

Většina žen prožívá advent ve stresu. Jak ukázal průzkum společnosti Tokie, až 81 procent z nich si s předvánočním časem spojuje především velký úklid, stres, pečení, vaření, velká očekávání a vysoké náklady. Na sebe tak v tento čas zapomínají mnohem více než v jiný okamžik. Přitom právě advent lze využít k posílení vnitřního já a vnitřní harmonie.

Psycholožka a psychoterapeutka Alžběta Protivanská sestavila čtyři kroky pro čtyři předvánoční týdny, jak zpomalit a udělat něco i pro svou duši.

Průměrný člověk si postěžuje asi tak dvacetkrát za den a ani si to neuvědomí. V podstatě si postěžujeme každému, koho za den potkáme. Zmíníme, kolik máme práce, co nás bolí, kdo se nepěkně zachoval, a nezapomeneme přidat, čeho se bojíme. Po očku přitom sledujeme druhého a tajně doufáme, že je na tom ještě o něco hůře než my. Máme pocit, že si tak budeme moci alespoň trochu oddechnout.

Ve skutečnosti se snažíme uspokojit vnitřní úzkost, jak špatně na tom jsme, a zároveň se snažíme zapadnout mezi ostatní. Přestáváme tak žít svůj vlastní život a žijeme to, co si myslíme, že si o nás myslí druzí.

Ale i to se dá změnit. Je zapotřebí si začít pečlivě všímat toho, kdy a na co si stěžujeme, a popřemýšlet, jak to zaobalit do obecného tématu, aby to byla pravda a zároveň to vyznělo pozitivně.

Může to vypadat třeba takto:

Jakmile si přestanete stěžovat, svět bude hned optimističtější.

Další věc, kterou má většina z nás v oblibě, je domýšlet si, co si myslí druzí, a to zejména o nás. Jsou to přesně ty okamžiky, kdy se už od rána necítíme dobře a jeden „špatný” pohled od kolegyně či kolegy stačí k tomu, abychom začali vidět čerty tam, kde nejsou.

Například že jsme ztloustli či je náš svetr opravdu příšerný. Nejhorší na tom je, že čím více začneme sami sebe přesvědčovat o tom, že si kolegyně určitě nic špatného nemyslí, náš mozek vyprodukuje ještě více argumentů, proč by mohla. Nakonec se naše vlastní myšlenky perou samy se sebou. Končí to pocitem bezvýchodnosti a napětí. Rozhodně nic příjemného.

S domněnkami se dají dělat hned dvě věci. Když je chytnete na začátku, máte možnost zkrátka jít a u druhého člověka si vše ověřit. Může to vypadat třeba takto: „Rozumím tomu dobře, že si myslíš, že mi to nesluší?” Chce to velkou odvahu, ale okamžitě to pročistí vzduch. Druhého možná tak trochu zaskočíte, ale možná se poprvé dozvíte, co si opravdu myslí. Zpravidla se tak začne dít jedna hodně důležitá věc – zlepší se vaše vztahy, protože budou založené na otevřenosti.

Pokud už se domněnky opravdu intenzivně rozjedou, sedněte si a hoďte je na papír. Doslova z hlavy vyndejte všechny obavy o tom, že si druzí myslí, že jste tlustí, neschopní, hloupí a nudní. A pak onen papír nechte být.

Běžte se najíst, protáhnout, napít se vody a zavolejte někomu, koho máte rádi. Teprve potom se k papíru znovu vraťte. Zjistíte překvapivou věc – budete mít pocit, jako kdyby to psal někdo jiný než vy. Má vůbec potom smysl podobné domněnky v sobě živit?

Tento týden většina prožívá asi největší pracovní shon, k tomu se dokupují poslední dárky a dohánějí všechny resty. Většina žen tak doslova neví, kde jim hlava stojí. Je to přesně vnitřní stav, kdy může pomoci jediné – na chvíli se konečně zastavit.

Všimněte si, jak často přichází pocit, že utíkáte a vaše tělo dobíhá někde za vámi. Jak často se stane, že si až večer uvědomíte, že jste skoro nejedla nebo že vás pekelně bolí hlava. Někdy je to pocit, jako kdyby vás den na začátku hodil do míchačky a večer vyplivl. Vyčerpané a tak trochu zmatené, kam se poděl všechen čas.

Proto si najděte jednu činnost, která nikam nevede. Koukejte do ohně nebo na ptačí krmítko. Vybarvujte omalovánky nebo navlékejte korálky. Podstatné je, že to nikam nepovede!

Věnujte se něčemu, v čem se vlastně nedá uspět. Dá se to jen dělat. Pozorujte, kam vás vaše mysl vezme. Po deseti nebo patnácti minutách to bude nejhorší, hlava bude dělat všechno tak, abyste šla něco dělat. Vydržte a uvidíte, co se bude dít potom.

Z našeho světa – ze vztahů i situací – se nám vrací vždy podstata toho, co mu dáváme. Vzpomeňte si na případ, kdy jste byli opravdu zklamaní, co se vám vrátilo. Třeba vám někdo neoplatil laskavost, zapomněl na vás nebo chtěl přímo ublížit. Jaká byla podstata toho, co jste mu dosud dávali? Možná zjistíte, že to byl strach, jak zareaguje, nebo úzkost, zda jste pro něj dostatečně dobří. Možná přímo naštvanost, že děláte něco, co jste vůbec dělat nechtěli. Vrací se nám totiž vždy podstata, nikoli zjevná stránka toho, co děláme.

Vánoce jsou spojené s dáváním. Tentokrát si pohlídejte, s jakým vnitřním pocitem budete dávat. Je jedno, jestli budete předávat pohlednici, květinu nebo snubní prstýnek. Můžete podat ruku, předat vzkaz nebo darovat čas.

V každém případě se před samotným předáním nejdříve nadechněte a řekněte si: „Daruji to s láskou a vděčností.” nebo „Daruji to s klidem a vyrovnaností.” Brzy si začnete všímat, v čem je jiné to, co se vám bude dostávat zpátky.