Pravda o Ježíškovi aneb Kdy je lepší dítěti přestat lhát

Většinou se můžeme přetrhnout, abychom pro své nejmenší vytvořili iluzi o kouzelném miminku, které nechává dárky pod stromečkem. A přejeme si, aby si tuto víru udrželi co nejdéle. Je to i o tom, že i dospělí mají rádi tajemno, které se rozumem příliš nevysvětlí. Někteří říkají, že se jednoduše děje něco mezi nebem a zemí. A což teprve děti. Ty přibližně do šesti let žijí v „magickém věku“ plném kreativity.

Věří hrdinům z pohádek a ztotožňují se s nimi, věří v Ježíška, Velikonočního zajíčka, Zoubkovou vílu nebo další magické postavičky, které jim nabídneme. Dětem současně s těmito postavami vytváříme příběh, ke kterému se připojí, dokreslí si ho ve svých představách a po nějaký čas ho žijí. Je to součást naší kultury.

Jako rodiče máme naštěstí možnost volby, zda u dětí podpoříme tento magický svět s Ježíškem, nebo budeme dětem odmalička říkat, „co je správně“. Za rozhodnutí neseme jako rodič zodpovědnost.

Zatajovat pravdu kolem Ježíška se nicméně podle výzkumů i rodičovských zkušeností daří asi do sedmi let dítěte. Tehdy se často od spolužáků či starších kamarádů dozvídá, že mu rodiče neříkali pravdu a že jsou to oni, kdo dává dárky a tajně zvoní na zvonek.

Když děti odhalí toto tajemství, nejsou kupodivu naštvané a ani si nepřipadají zrazené. Sice podle studie z r. 2014 pociťují lehké zklamání, ale hlavně jsou na sebe pyšné, protože se jim tuto „konspiraci“ podařilo odhalit. Smutní jsou spíše rodiče.

Z výsledků starší studie zase vyplývá, že děti nejsou nazlobené, protože chápou, že jde o tzv. milosrdnou, laskavou lež a že úmyslem rodičů bylo je potěšit, nikoliv jim ublížit či je zlomyslně balamutit.

Podle psycholožky Pavly Koucké je to proto, že v dětských očích nejde o podvod. „Ježíška nevnímám jako věšení bulíků na nos, ale spíše jako hru nebo jako kousíček magického, který si pouštíme do reálného světa, abychom ho obohatili a zkrášlili.“

Jak se tedy zachovat, když vaše dítě přijde ze školky se zaručenou informací „Maminko, Ježíšek nenosí dárky, pod stromeček je dáváš ty s tatínkem!“?

Právě tehdy je ten správný čas na vysvětlení. Nejprve se snažte vtáhnout do odpovědi samotné dítě v duchu: „A jak bys to, Aničko, chtěla?“ Pokud bude chtít zaručeně vědět, jak to je, vysvětlete mu to, nefabulujte.

„Způsob se nabízí přes vánoční zvyky a příběhy. Můžete povědět, že i vy, když jste byli stejně velcí, jste na Ježíška věřili a užili jste si moc legrace s psaním dopisů. Pokud bude vysvětlení upřímné, není důvod se obávat, že by dětem naše ‚milosrdná lež‘ ublížila,“ vysvětluje psycholožka Iva Kyselá z Akademie rodičovství.

Jiná situace nastane, pokud vám syn či dcera řekne, že to vědět nechce, protože si chce dále žít svůj příběh o Ježíškovi. V tom případě jim to dopřejte a neptejte se. Dítě to i tak tuší, ale touha žít pohádku opředenou tajemstvím je ještě silná. Časem samo přijde a doptá se. Bavíme se o dětech mezi 5. a 8. rokem.

U sourozenců se to ten mladší dozví mnohdy od staršího mnohem dříve, než bychom čekali. „Opět je důležité si s dítětem popovídat, aby váš vztah neutrpěl. Pokud máte v rodině zdravou a otevřenou komunikaci, tak se dozvíte, jak se cítí, jak tuto zprávu vnímá, a máte možnost rozptýlit dětské obavy,“ dodává Iva Kyselá.

Lidem se líbí rituály a zvyky, protože jim dodávají radost a mají se na co těšit. Proto dopřejte svým dětem, aby mohly v něco věřit, a ponechte jim prostor pro jejich fantazii.