Plamínek svíčky navozuje atmosféru, zklidňuje a probouzí vzpomínky

Mezi nejoblíbenější rituály určitě patří sfoukávání svíček na narozeninovém dortu a plnění přání. Tento zvyk je založen na schopnosti koncentrace, schopnosti říci si pro sebe své přání a sfouknutí svíčky.

Svíčka by se měla zapálit i při narození dítěte, světlo plamínku uctívá duši, která přichází na tento svět. Zároveň oslavuje a vyvolává vzpomínky na zemřelé.

Někdy je využíváno k očištění bytu, kanceláří a dalších míst od nahromaděné negativní energie. A zároveň k ochraně obydlí před duchy, ale také například před bouřkou. V těchto případech by měla být svíčka vždy bílá.

Velmi oblíbené jsou svíčky i ve východních medicínách, kde plní funkci posilovače zdraví, síly, vitality i energie a jako vyvolávač pozitivních změn.

Podle dalších tradic by například na Štědrý den měla sfoukávat svíčky jen žena se jménem Marie, aby se neztratilo požehnání. Pokud jedinec touží po bohatství, pak by se svíčky neměly zapalovat pomocí hořícího ohně.

Svíčky by se měly vždy zapalovat pravou rukou, jelikož to přináší štěstí. Zároveň by se jednou zápalkou neměly zapalovat tři svíčky, přináší to totiž smůlu.

Pokud je venku bouřka, zapalte si svíčku, a to nejlépe bílou, protože to je barva ochrany.

Svíčky naši předci používali již před tisíci lety. V Číně je vyráběly z velrybího tuku, v evropských zemích nejčastěji z loje a vosků, v Japonsku z vosku extrahovaného z ořechů a v Indii vařením ovoce ze stromu skořice.

Řemeslem se výroba svíček stala až ve 13. století, kdy výrobci chodili od domu k domu a sbírali zbytky tuků z kuchyní a z nich následně vyráběli svíčky, které prodávali. Samozřejmě tyto svíčky příliš nevoněly a ani dobře nehořely, jako například svíčky z včelího vosku. Ty byly ale pro obyčejný lid velmi drahé, proto se užívaly především pro církevní obřady.

V 18. století byly v Anglii a Francii velmi oblíbené svíčky vyrobené z oleje vorvaně, které nahrazovaly svíčky z oleje velryb. Později i tento tuk nahradily svíčky z řepkového oleje, jelikož byly levnější.

V polovině 19. století se Jamesovi Youngovi podařilo destilovat parafín z uhlí a ropných břidlic, což způsobilo v tomto odvětví doslova revoluci, jelikož parafínové svíčky byly nejen levné, ale také velmi kvalitní.

Parafínové svíčky jsou i dnes nejrozšířenější, i když slouží především k dekorativním účelům. Stejně je tomu u svíček z včelího vosku. V posledních letech pak začínají být oblíbené gelové svíčky vyráběné z čirého gelu, který se dá obarvit.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: