Článek
I letos vyjíždí hrát po celé republice, tentokrát s programem Vánoce na modrých houslích. Ten navazuje na stejnojmennou úspěšnou desku, kterou původně nahrál se světoznámou Královskou liverpoolskou filharmonií. V současném programu hraje s komorním orchestrem nejen skladby barokních autorů, ale také nádherné aranže českých i světových koled.
Jak probíhají Vánoce ve vaší rodině? Dodržujete například nějaké zvyky nebo tradice?
Ano, dodržujeme různé tradice. Všichni zpíváme a hrajeme koledy, přece jen jsme rodina kulturní, herecká a hudební. Krájíme jablíčka a pouštíme skořápky ořechů. Dřív jsme po vzoru pana Kodeta z Pelíšků lili olovo, to nám ale teď s elektrickým sporákem moc nejde. Ke štědrovečerní večeři servírujeme řízky a rybu s bramborovým salátem. Kapr u nás ale nepochodil, tak máme lososa. Jednou, přiznávám, jsme šli do úplného extrému a namísto tradiční ryby jsme měli sushi, které milujeme.
S ohledem na vaši manželku Báru Kodetovou Šporclovou se nabízí otázka – jste pravidelnými diváky Pelíšků?
Samozřejmě a moc se na ně těšíme. Je to i pro nás každoroční událost. Především dcery chtějí vidět dědu a těší se na něj. Je neuvěřitelné, jakým fenoménem se tento film, i díky legendárnímu výkonu pana Kodeta, stal. Jsme na to moc pyšní.
Robert Mikluš si Vánoce užívá i díky pětileté dceři. Letos spolu ozdobí v lese strom pro zvířata
Budete o Vánocích odpočívat, nebo pracujete?
Budu odpočívat. A těším se na to.
Před Vánoci jste vydal své nové album Rebel with the Blue Violin. Jedná se o slavné světové i české rockové hity ve virtuózním podání. O vás je známo, že rád vstupujete do nečekaných houslových vod – proč právě nyní rock?
Jdu opačnou cestou než většinová populace. Ta nejprve poslouchá pop, později rock, a když se přehoupne střední věk, naleznou hudbu klasickou. Já to mám naopak, jdu od klasiky přes pop, cikánskou cimbálku k rocku. Možná mé příští album bude s death metalem!
Klasická hudba u mne vždy zůstane na prvním místě. Nicméně mne baví objevovat nové možnosti houslí, repertoár, nové styly, stále hledám, učím se.
Před rokem jsem byl požádán prezidentem festivalu Hudba Znojmo Jiřím Ludvíkem, abych připravil netradiční koncert pro masy, něco, co jsem tam za těch dvacet let, kdy do Znojma jezdím, ještě nehrál. Přemýšlel jsem o jazzu, ke kterému jsem přidal rock. Otta Hejnic, můj bubeník, pak dal dohromady kapelu. A protože se ten koncert neskutečně vydařil, řekl jsem si, že by stálo za to tento program natočit. A tady je výsledek.
S novým albem vás čeká v příštím roce i velkolepý koncert v Obecním domě. Na co se mohou fanoušci těšit?
Na speciální večer, na kterém zahrajeme vlastně celé album. A mnohem víc. Přítomen bude i nejlepší současný hráč na Hammondovy varhany, Brian Charette, který se mnou desku nahrával. Samozřejmě i zbytek kapely, Sebastian Skalitzky, Ondřej Kabrna a Ian Kodet. Obecní dům je pro mne svatostánek klasické hudby, ve kterém jsem mnohokrát hrál s Pražskými symfoniky, odehrál koncerty mých turné i závěrečný koncert festivalu Pražské jaro. Tak protentokrát změním žánr a vlítnu tam s rockem.
Máte v příštím roce nějakou další pracovní metu, kterou byste rád zdolal? Co velkého vás ještě čeká?
V letošním roce jsem měl několik takových met. Nahrál jsem nové album, hrál koncerty po světě. Nyní jsem na návštěvě Londýna, kde s legendárním English Chamber Orchestra zahraji v Queen Elizabeth Hall Dvořákův houslový koncert. Příští rok budu také cestovat, objevím se ve Francii, Polsku, Slovensku, Maďarsku, Itálii, Německu, snad i USA. A budu pracovat na tom, aby i deska Rebel with the Blue Violin byla úspěšná a já s ní mohl dělat radost posluchačům nejen u nás, ale třeba i v zahraničí.
S rodinou si už léta nedávají dárky. Předvánoční nákupní shon se tak Denise Barešové vyhýbá
Japonské Vánoce se nesou v komerčním duchu. Skutečné tradice přijdou až s Novým rokem
