Článek
První šumivé víno ale zaznamenali v Carcassonne v západním Languedoku v roce 1844. Sklepmistr spěchal s dodávkou a nalahvoval víno ještě před skončením fermentace. Jmenovalo se Blanquette de Limoux.
Někdy k ránu v den rozvozu začaly špunty ve sklepě pod tlakem vystřelovat. Ještě neexistoval drátěný košíček kolem hrdla láhve.
Sklepmistr myslel, že vinařství napadlo vojsko a začalo ho plenit. Kronikář tvrdí, že se schoval do prázdného sudu, ale když zjistil, že to nejsou obávaní husaři, popadl šavli s puškou a křičel: „Do zbraně!“
Šampaňské přežilo
Bublinky ve víně se líbily, chutnaly, perlily a člověk z nich byl také veselý. Lahvování před skončením fermentace se ujalo na dlouhá léta.
Druhotné kvašení v lahvi, metoda, které se dnes říká šampaňská, původní, tradiční či originální, se objevila mnohem později v regionu Champagne. Proto se tamním vínům může říkat šampaňské, zatímco ostatní šumivá vína smějí používat jen název sekt.
Ve větší míře se obchodovalo se šampaňským, sekty či šumivými víny až v 19. století, když skláři konečně vyvinuli lahev schopnou zvládnout pětiatmosférový tlak. To ještě nebylo vědecky doloženo, že bublinky báječně pozvednou náladu, zvláště ve spojení s alkoholem a v dobré společnosti.
Bublinky v kombinaci s alkoholem skvěle pozvednou náladu, anebo uspí.
Možná boží prozřetelnost zařídila, že Dom Pérignon z šampaňské vesničky Hautvillers, ten zrakově postižený (nikoli slepý) mnich, který připravil první opravdové šampaňské čtyřicet let po Blanquette de Limoux (vyběhl po úzkých schodech nahoru k opatovi s výkřikem: „Otče, právě chutnám hvězdy!“) získal víno pomocí druhotné fermentace.
Prý náhodné, tvrdí se. Prostě nevymyl pořádně sudy a víno zkvasilo podruhé. Nicméně, nezapomeňme, že víno je základní lidskou potravinou už nějakých deset tisíc let. Džbán s vínem nikdy na stole urozených nechyběl.
Servírování při nejdůležitějších událostech světa získalo šampaňskému takovou prestiž a postavení, že ostatní šumivá vína nejsou prostě dost dobrá, i kdyby byla sebelepší. Ale časy se mění, sekty se vyrábějí všude na světě.
Na Silvestra zůstávejte u sektu nebo lehkého bílého s nízkým obsahem alkoholu.
U nás připadá většině lidem šampaňské spíše nakyslé a velké oblibě se netěší. Snad nejlepší české šumivé je Lobkowiczské z Mělníka od hraběnky Bettiny Lobkowicz. Z Moravy určitě zkuste Tanzberg, Sonberg a Znovín de Lux Brut 2008.
Všechna čtyři vína se vyrábějí z našich odrůd tradiční šampaňskou metodou a jsou daleko zajímavější, chutnější a lahodnější než plejáda ostatních sektů na trhu vyrobených stejně, nebo dokonce jinak.
