Kdo nosí dárky po světě? Santa Claus, koně i čarodějnice

Není nutné dlouze představovat Santu Clause. Vousatý muž v červeném kostýmu na saních tažených soby. Pro zlobivé děti nese uhlí, na ty hodné čekají dárky. Američané je rozbalují až 25. prosince ráno po probuzení. V noci totiž Santa vlezl komínem do domu a položil dárky ke stromečku a do připravených punčoch na krbu.

Moderní pojetí Santy je částečně založeno na svatém Mikuláši z Myry. Tento křesťanský biskup žijící na přelomu 3. a 4. století byl velmi oblíbený a mnoho zázraků je připisováno jeho přímluvě.

V nejrozlehlejší zemi na planetě přináší dárky děda Mráz. I toho máme v dobré paměti, zejména kvůli naší státní minulosti. Však také před Vánoci roku 1952 prohlásil předseda československé vlády a pozdější prezident Antonín Zápotocký, že „děti pracujících se již nerodí ve chlévech. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu“.

Ve slovanské mytologii je děda Mráz nositelem zimy, vládcem chladu. Postava však výrazně změnila charakter, v Sovětském svazu začal být propagován jako hlavní postava zimy. Měl tak vyřadit Ježíška a Vánoce, hlavním oslavovaným svátkem byl Nový rok. Dědu Mráze vždy doprovází jeho vnučka Sněhuročka.

Vánoce v Rusku připadají v juliánském kalendáři na 7. leden. Tento kalendář je o 13 dní opožděný za naším gregoriánským.

Zosobněním Vánoc pro Brity je Father Christmas (Otec Vánoc). V dnešní době se jeho postava příliš neodlišuje od Santy Clause, také vychází ze sv. Mikuláše. Vedle punčoch ale své dárky umisťuje i do povlaků na polštáře. Když mu děti píší dopisy, místo pošty je mohou hodit do krbu, protože si jejich vzkazy přečte z kouře.

S Otcem Vánoc či podobou svatého Mikuláše se setkáme v mnoha zemích. Jako Père Noël chodí do Francie, ve Španělsku je nazýván Papá Noel, v Itálii dárky rozdává Babbo Natale.

Babbo Natale na dárky není sám. V Itálii patří mezi významné svátky i Epifanie (slavnost Zjevení Páně), kterou v ČR známe lépe jako svátek Tří králů (6. ledna). V předvečer svátku v některých částech Itálie na koštěti přilétá čarodějnice Befana.

Traduje se, že kdysi nabídla pohostinnost a nocleh unaveným třem králům. Ráno jí na oplátku nabídli, aby za narozeným Ježíškem cestovala s nimi. Odmítla, ale když si to později rozmyslela, už je nedokázala najít.

Za dárky je i zde více zodpovědných postav podle toho, v jakou který Argentinec věří. Na Štědrý večer může přijít Papá Noel nebo El Niño Diós (Děťátko boží, Ježíšek). Někteří čekají tak jako v Itálii na Epifanii, až budou kolem cestovat tři mudrci mířící do Betléma. Pro jejich koně nechávají děti za dveřmi vodu, seno a často i své boty, které budou naplněny dárky.

Vánočních postav na Islandu je hned třináct. Doba vánoční – Jól – zahrnuje několik významných dnů. Začíná 23. prosince, kdy si Islanďané připomínají výročí smrti svého patrona svatého Thorlakura Thorhallssona z roku 1193. Trvá až do Epifanie 6. ledna, hlavními dny jsou jako u nás 24.–26. prosinec a přelom roku.

Třináct mužíků, trpaslíků, přišlo na Island v 17. století. Jde o syny páru krvežíznivých obrů, kteří požírali děti. První mužík (pro Islanďany první Jólasveinn) přichází 12. prosince, poté každý den jeden další. Každý přináší drobné dárky pro hodné děti a bramboru pro zlobivé. Od 24. prosince zas každý den jeden odchází.

K tradici patří i nošení nového oblečení a čtení nových knih. Podle pověsti vás dokonce může sníst Vánoční kočka za to, že na sobě nemáte o Štědrém dni alespoň jeden nový kus oblečení.

Kdo nosí dárky ve světě už víme. Ale co samotné oslavy? Tipnete si, kde si na Štědrý den pochutnávají na ústřicích a husích játrech?