Článek
Nebyla to první filmová hudba, na které jste pracoval. Co pro vás její skládání znamená?
Baví mě, ale až tak velké zkušenosti jsem s ní neměl. Předtím jsem spolupracoval s Michalem Hrůzou na hudbě k filmu Lidice, který měl premiéru v roce 2011. Mezitím jsem občas licencoval své písně pro nějaké filmy, také do Ameriky nebo Polska.
Hudbu k filmu jsem tedy dlouho nedělal, ale kvůli covidu jsem na ni měl spoustu času. Když mě tedy tvůrci Přání Ježíškovi oslovili, přijal jsem to jako výzvu i možnost načerpání další zkušenosti. Navíc byl pro mě dar, že jsem v covidové době mohl dělat něco kreativního.
Jaké bylo zadání?
Přání Ježíškovi je remake polského filmu Noc plná zázraků. Tvůrci mi ho pustili a já si udělal pár poznámek. V polské verzi zněly písně od Beach Boys, Chrise Rey a dalších. Zadání pro mě bylo, abych napsal pět šest původních písniček, některé vánoční, a orchestrální hudbu pro další pasáže.
Jste Angličan a skládal jste hudbu k českému vánočnímu filmu. Musel jste naše zvyky studovat?
Nemusel. V České republice žiju už od roku 2000, mám tu rodinu, děti, prožil jsem tu spoustu Vánoc. Menší problém pro mě byl, že v Anglii jsou Vánoce spojené především s dechovými nástroji. České koledy jsou ale spojené spíše se smyčcovými nástroji, jsou jemnější, jde z nich jiný pocit.
Slovenská režisérka Marta Ferencová do filmu původně české písničky nechtěla. Přála si, aby lidi poslouchali především filmové dialogy a nerušily je při tom české texty. Já měl nicméně pocit, že na konci filmu by to chtělo nějakou koledu s českým textem.
Ten mi napsala kamarádka Pavla Sedláčková. Zavolal jsem jí a řekl, že mám hudební nápad, k němuž bych chtěl staromódní sváteční text. Žádné mobily, žádné počítače, prostě tradiční. Napsala ho skvěle, a já tu písničku do filmu protlačil.
Když jsem pak přišel na první promítání, Marta Ferencová se mě zeptala, odkud ta koleda je. Dodala, že je moc hezká, a jestli je to nějaká stará písnička. A já jí odpověděl: Vždyť jsem ti řekl, že napíšu nějakou českou koledu. Myslím, že to ocenila, a líbila se jí.
Jak dlouho jste hudbu k filmu Přání Ježíškovi psal?
Začal jsem letos v únoru a skončil v červenci. Mezitím se ale hodně věcí měnilo, třeba i v detailech. Film trvá sto devět minut a hudba provází plných sedmdesát minut. Já ji na začátku pojal dost hollywoodsky. Chtěl jsem velký orchestr.
Tvůrci ale měli jiný názor a krotili mě. Ve filmu je jedna scéna, ke které jsem napsal dvanáct verzí doprovodné muziky. Ta první byla jako z filmu Tom a Jerry, byly v ní i flétničky. Řekli mi ale, že je to moc, a měli pravdu, protože lidi budou vnímat barevnou hudbu, ne obsah filmu. Vím, že úkolem hudby je film povýšit, nikoli zastínit. A tak jsme postupně ubírali a ubírali, až jsme se dostali k verzi, která vyhovovala všem.
Před deseti lety jste se podílel na muzice k filmu Lidice. Jeho téma je také ryze české, historické, citlivé. Jak jste si k němu našel cestu?
Když mi tenkrát producent volal a zeptal se, jestli bych se nepřipojil k Michalu Hrůzovi a nenapsal s ním k Lidicím hudbu, napoprvé jsem to odmítl. Dokonce jsem doporučil jiné tvůrce. Nevím, jestli odmítli také, anebo jestli producenti filmu tušili, že se jako Angličan postavím k českému tématu jinak, ale nabídka přišla znovu a s větší naléhavostí. Byl jsem z toho rozpačitý, ale nakonec jsem ji přijal. Vzal jsem to jako výzvu a snažil se o závažnosti tématu moc nepřemýšlet, protože pak bych asi neudělal nic.
Mimochodem ještě předtím mě producent Lidic požádal, jestli bych mohl napsat hudbu pro krátkou ukázku z filmu, kterou by představili v zahraničí a zkusili díky ní získat na film další peníze. Určitě jsem nebyl první na seznamu. Myslím si ale, že se všichni báli napsat moderní písničku na téma Lidice.
Já z toho měl také obavy a první pokus nedopadl moc dobře. Potom jsem ale byl s rodinou nakupovat, seděl jsem v autě před supermarketem, vzadu spal můj malý syn a já na něj koukal do zrcátka. V tu chvíli mě napadl motiv. Vzal jsem tužku, parkovací lístek a napsal písničku 16. Text jsem si namumlal do mobilního telefonu. Vypráví o tom, že za války byl člověk do šestnácti let vedený jako dítě, ale jakmile mu bylo šestnáct, byl brán jako dospělý a mohl být třeba i zastřelen.
Doma jsem skladbu dodělal, natočil ji na demosnímek a poslal tvůrcům filmu. Líbila se jim. Nějaký historik pak sice upřesnil, že ta hranice byla patnáct let, ale změnit slovo šestnáct na patnáct nebyl problém. Ani v angličtině. Ta prezentace nakonec měla úspěch, i proto pak zřejmě tvůrci chtěli, abych se na hudbě k filmu podílel.
Budete chtít psát filmovou hudbu dál?
Určitě, protože mě to baví. Po Přání Ježíškovi jsem napsal muziku pro dokument, v lednu začnu dělat hudbu pro jeden hraný film, který bude mít premiéru v září příštího roku. A nedávno jsem dokončil písničku, kterou jsem poslal do Los Angeles. Oslovila mě jedna tamní produkce, že by chtěla skladbu pro vznikající film. Byl bych moc rád, kdyby si mě pro tu práci vybrala.
Nadále jste nicméně především písničkář. Kvůli covidu teď ale nevystupujete. Píšete alespoň nové skladby?
Na konci února 2020 jsem vydal album Superstition. Stačili jsme k němu s kapelou odehrát jen asi deset koncertů z naplánovaného turné, jinak bylo vše zrušeno. Půjčil jsem si tedy chalupu na horách, byl ještě sníh, a dva týdny jsem na ní byl s rodinou. Vzal jsem s sebou kytaru, ale nenapsal jsem tam vůbec nic. Ani dalších několik měsíců.
Na konci loňského léta mě však zase políbily múzy a já složil mraky písniček. Přerušila to až práce na filmu Přání Ježíškovi, když jsem v teplých jarních dnech skládal vánoční hudbu. Mezitím vznikaly i mé nové písně, celkem jich je teď asi padesát.
Může se vám hodit na Zboží.cz: