Článek
Sama si jako dítě úplně tradiční prožití vánočních svátků neužívala. A to proto, že její tatínek pocházel z Ukrajiny a českým zvykům nepřivykl. „Neměl pochopení pro tu nostalgii, vánoční pohádky a velké nákupy dárků. Podle něj jsme měli slavit Vánoce až 6. ledna, protože byl sice křesťan, ale formovala ho řecko - katolická církev,“ vzpomínala Halina.
„Měli jsme normální štědrovečerní večeři, maminka pekla cukroví, ale všechno to bylo v jeho postoji. Ale nijak jsem se z toho nehroutila. Nic jiného jsem nezažila. Tradice vánočních svátků u nás nebyla zakořeněná. Ani jsme nikdy nezpívali koledy a myslím, že už ani nezačneme," dodala.
Vánoce pro ni znamenají období, kdy je nejdůležitější, že se sejde celá rodina a letos už i s vnoučkem Hugem. „Je mu sice teprve sedm měsíců, ale těším se na ty dychtivé oči, které budou koukat na svíčky na stromečku,“ rozněžnila se. „I když na nás asi dojde řada až v době, kdy malý usne. Jeho tatínek je totiž z poměrně rozvětvené rodiny, takže budou podnikat túru po příbuzných a k nám dorazí asi až o půlnoci,“ míní.
Halina strávila i několikery Vánoce bez rodiny, ale připadalo jí to bezútěšné. „Dvakrát jsem byla na horách, kde jsem dělala servírku v zotavovně ROH a pak jsme byli jednou na Kanárských ostrovech. Ale nebylo to ono,“ uzavřela.