Článek
„Slavíme až staročesky, s klasickým kaprem, salát dělá moje tchyně. Jednou za rok musím mít i tu rybí polévku. Je to až neřestně staromilské,” míní Ester, která nevynechává ani některé tradice, jiným se naopak vyhýbá.
„Lití olova jsem zkoušela dvakrát, ale pokaždé došlo ke katastrofě. Házení botou vynechávám také. Když by padl střevíc špičkou ke dveřím, znamenalo by to, že žena jde z domu. Jsem dvakrát vdaná a pak bych byla třeba neklidná, že musím zase do jiného manželství,” vysvětlila.
A jak je to u nich doma s dárky? „Dárečky dávám ráda, ale většinou drobnosti a hlouposti. Věci, které jsou nákladnější, bych si třeba pro svého muže vybrat netroufla, určitě bych se sekla. Ať si je vybere sám,” objasnila.
„Naštěstí si ale oba potrpíme spíš na infantilní dárky, z nichž máme až dětskou radost. Takže se u nás pod stromkem objevují třeba mluvící hračky, figurky nebo zajímavé kalendáře, jako se žábami. Cítíme se mladí a kupujeme si věci, které nám nikdo nedal, když jsme byli dětmi,” dodala.