Článek
Na severní polokouli nastává obvykle 21. prosince zimní slunovrat, kdy je nejkratší den a nejdelší noc. V dávných dobách lidé věřili, že zima každoročně přichází, protože onemocněl sluneční bůh. Oslavovali proto slunovrat, který předznamenával uzdravení slunce. Stále zelené větve symbolizovaly, že se i ty ostatní znovu zazelenají, jakmile sluneční bůh znovu nabude sil.
Slunovrat slavili staří Egypťané, Keltové, Vikingové i Římané, kteří při saturnáliích vzdávali hold bohu zemědělství a úrody Saturnovi.
Tradici vánočních stromů zahájili v 16. století němečtí křesťané. První svíčky na stromku měl rozsvítit protestantský reformátor Martin Luther. Podle legendy užasl jednou při večerní procházce, když uviděl hvězdy zářit mezi stromy, a kouzlo chtěl napodobit.
Tradici vánočních stromků přenesli Němci už v první polovině 18. století také do Pensylvánie. Bylo to ale až po roce 1840, kdy se stromky staly pro Američany jedním ze symbolů Vánoc. Dlouho proti nim brojili zejména puritáni v Nové Anglii. Puritánskou tradici narušili až další němečtí a irští imigranti.
Královna u stromku
Také anglický lord protektor Oliver Cromwell kázal proti pohanským tradicím koled, zdobených stromů a radostných vyjádření, které svátky znesvěcovaly. Londýnské noviny však v roce 1846 vypodobnily královnu Viktorii, jak se svým manželem, německým princem Albertem, a dětmi stojí u vánočního stromku.
Victorie byla populární panovnicí a není proto divu, že zvyk zdobit a rozsvěcet na Vánoce jehličnany byl okamžitě přijat nejen v jejím království a v USA, ale také v mnoha dalších evropských zemích.