Čtvrtá adventní neděle v duchu tradic a příprav na Štědrý den

Tradice stavění betlémů a tedy jesliček, jež zobrazuje narození Ježíše Krista, se váže k události, která se měla stát již v roce 1223 v Itálii, kde zdejší šlechtic pozval na Vánoce k sobě na panství Františka z Assisi, který si přál vidět, jak přišel na svět Ježíšek. Šlechtic tak nechal v blízké jeskyni vybudovat atrapu kaple, ve které nechal zobrazit výjev narození Páně.

Jesličky se tak staly symbolem Vánoc, a to zejména v některých evropských zemích, např. v Itálii, kde se nezdobí vánoční stromek a jesličky jsou tedy jediným symbolem Vánoc. V České republice se staví především v rodinách věřících, v upomínku významu a původu Vánoc.

Vánočka má u nás velmi dlouhou historii, první zmínka o ní pochází z 16. století. Původně ji směli péct jen pekaři, doma si ji lidé začali dělat až o 200 let později. Vždy však měla pro Vánoce velký význam.

Vánočka totiž tvarem připomínala Ježíška v povijanu, proto nesměla ve štědrovečerním menu chybět. Navíc se věřilo, že její křížové pletení ochrání lidi u stolu před zlými silami.

Ne vždy však měla vánočka podobu velké pletené housky. Třeba ve východních Čechách ji zastupoval tzv. vrkoč, pletený věnec z kynutého těsta, se zapíchnutými hůlkami plnými kousků ovoce, ořechů a cukroví.

Vánočka často byla i součástí vánoční nadílky. Hlavně v chudých horských oblastech to byl dárek vítaný, neboť bílé pečivo, kde se nešetřilo tukem, kvalitní moukou, rozinkami a ořechy, se zde peklo jen vzácně. V hodně nemajetných domácnostech se vánočka dokonce připravovala z těsta bramborového.

Na štědrovečerním stole mělo být nejméně sedm jídel. Poslední se jedla právě vánočka. Kynuté těsto totiž zvětšuje objem, proto se stalo v lidových představách prostředníkem k rozhojnění majetku.

Navíc se podávala s tzv. odvárkou, hustou omáčkou z rozvařených hrušek, švestek, povidel, medu, zahuštěnou perníkem a bohatě futrovanou ořechy a rozinkami. Tedy připravenou z potravin, o nichž se věřilo, že mohou zajistit dostatek v domě. Hospodyně ji vařily už pár dní předem, aby se do Štědrého večera dobře proležela.

K vánočce patřily i další magické zvyky. První hotovou měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Do těsta se také zapékala mince, a kdo ji našel, měl jistotu, že bude zdravý a šťastný po celý další rok. Na chudších stolech zastoupily penízek šípek nebo česnek. Zato připálená, sražená či natržená vánočka věštila do příštích časů velkou smůlu.

Při zadělávání i pletení vánočky se muselo mlčet. U kynutí zase děti nesměly skákat, naopak hospodyně měla ve stejnou chvíli vyskakovat co nejvýš. Kulinářské cesty našich předků byly prostě občas nevyzpytatelné.

Mísa s ovocem symbolizuje tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý. Tradiční mísa obvykle obsahovala čerstvé hrušky a jablka, pak také sušené ovoce a ořechy, které si během podzimu lidé nashromáždili.

Po druhé světové válce bylo naše tradiční ovoce doplněno i o citrusy a v posledních letech i dalším exotickým ovocem. Podobně je tomu i u ořechů.

Zatímco u našich předků se jednalo především o lískové a vlašské ořechy, případně semínka, dnes mnohdy převažují exotičtější pistácie, kešu ořechy, pekanové ořechy atd.

Vánoční stromek je považován za původně pohanskou tradici pocházející z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stálezelených větví, s ohledem na pohanské uctívání stromu.

Tradice zdobení stromku pochází z území dnešního Německa. Původně byl ozdoben jablky, ořechy a jinými potravinami. V 18. století se přidala tradice zdobení hořícími svíčkami, které byly po nástupu elektrifikace nahrazeny vánočním osvětlením.

Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. Podle tradice a také podle první zmínky se stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů.

V Česku si poprvé vánoční strom ozdobil v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách.

Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.