Článek
Zakládání jídelního stolu má svá pravidla. Své přesně vymezené místo mají talíře, příbory na hlavní chod, předkrm a dezert. Dobrý hostitel se vyzná i v nápojovém skle a ctí zlaté pravidlo trojúhelníku.
Tři sady příborů stačí
I když se sváteční menu bude skládat z více chodů, dodržíme základní pravidlo - na stole mají být pouze tři sady příborů. To kvůli přehlednosti. Na Vánoce zvolíme příbory z leštěného nerezu - mají správnou váhu, tvrdost, propracovanou ergonomii.
Někdo může používat i stříbrné příbory, ty ale moc praktické nejsou. Obvykle jsou totiž vyrobené z oceli a potažené vrstvou stříbra, mají svůj punc, jsou ale náročnější na údržbu, protože na vzduchu mění svoji barvu. K čištění se používají speciální roztoky určené na stříbro, postupuje se podobně jako u stříbrných šperků.
A jak se mají zakládat příbory na stůl? Vždy se vyrovnávají podle talíře, nejblíže k talíři je příbor na hlavní chod. Nůž se dává napravo ostřím dovnitř, nalevo vidlička. Do pravé části patří i polévková lžíce. Zhruba půl centimetru směrem vně dáme předkrmový příbor. Dezertové příbory patří nad talíř, rukojeť vidličky směřuje doleva, lžička pak doprava.
Sváteční talíř nejlépe bílý
Čistě bílý servis se hodí na všechny sváteční chvíle. Bílý talíř může být oživen jemným květinovým vzorkem nebo jednoduchým abstraktním motivem. U slavnostních tabulí je dobré, když má každý odkládací talířek na pečivo u sebe. Zakládá se vlevo od hlavního talíře a je srovnaný s jeho středem.
Tvar talířů je na nás, většina asi dá přednost klasickému kulatému. Hranaté a asymetrické tvary jsou moderní, ale hůře se skladují (pozor, aby se nám vešly do mikrovlnky!). Porcelán je lehčí, tenčí než keramika, přitom je dostatečně pevný. Keramika je sice oblíbená, v její neprospěch mluví váha, také se při nešetrném zacházení může odloupnout glazura.
Při nákupu jídelní soupravy myslíme i na praktické věci: zda lze mýt v myčce i při vysokých teplotách, jak zvládá mikrovlnku. V obchodě se ptáme i na kombinovatelnost s dalšími doplňky, jako jsou cukřenky, polévkové mísy, hrnečky i malé misky.
Vždy je výhodné, když lze sadu postupně dokupovat, to oceníme zvláště v případě, když porcelán nechtěně rozbijeme. Velikost jídelní sady záleží na počtu členů rodiny. Vyplatí se ale spíše soupravu naddimenzovat - člověk nikdy neví, kdo přijde na večeři.
Nápojové sklo
Absolutní špičkou v nápojovém skle jsou křišťálové výrobky Moser. Křišťálové sklo je bez příměsi olova, vyniká tvrdostí a jiskřivostí, což je velká výhoda pro jeho broušení a rytí. Jde o ruční výrobu, jednotlivé kolekce vznikají pod rukama zkušených sklářských mistrů, brusičů rytců a designérů. Ve sklárně se vyrábějí jedinečné sady různých barevných kombinací a odstínů, třeba ametystu. Oblíbené barvy jsou fialová, růžová, modrá, žlutohnědá, zelená, oranžová, nesou speciální názvy právě podle drahokamů.
Křišťálové sklo je cenným darem. Určitě nepatří do myčky nádobí! Vyžaduje ruční mytí. Křišťálové nápojové sklo je rovněž citlivé na náhlou změnu teplot. Aby zůstalo stále jiskřivé a nablýskané, pravidelně ho čistíme lešticím preparátem, doporučeným výrobcem.
Nápojové sklenice se zakládají podle příborů. Jako první se na stůl postaví sklenice na červené víno (široké tělo sklenice, je na vyšší stopce), která je do roviny nad špičku hlavního nože. Sklenici na bílé víno založíme šikmo vpravo od sklenice na červené víno. Nakonec umístíme sklenici na vodu, dáme ji doleva mezi sklenici na víno, takže vznikne trojúhelník.
U nápojového skla platí: nejblíže je sklenice, která se bude používat jako první (může to být i ta na bílé víno, záleží na druhu jídla).