Lámete si hlavu, čím potěšit holčičky pod stromečkem? Pak máme právě pro vás hned několik tipů. Základním orientačním vodítkem pro výběr dárků by neměl být jenom věk, ale také to, jaká jsou jejich skutečná přání.
Článek
Předškolní věk
Dívky i chlapci v mladším předškolním věku začínají pozorovat a chápat činnost dospělých a napodobují ji. K tomu potřebují různé hračky, zvlášť takové, které umožňují neustálé proměny a dítě je svou fantazií a technickou dovedností zvládne. Podle psychologa Václava Mertina je dobré začít se skládankami.
„Nejprve doporučuji začít s jednoduchými dvojrozměrnými a s motivy, které dítě zná z večerníčků nebo ze života, jako jsou zvířátka. Vůbec nevadí, když chce skládání opakovat přesto, že je zřejmé, že už konkrétní skládanky dobře zvládá.“
Dětské vnímání a poznávání okolního světa ve starším předškolním věku je již tak bohaté, že si dítě dovede pomocí vhodných hraček vytvořit určité prostředí. Na řadu by měly přicházet náročnější stavebnice či skládačky puzzle i zjednodušené deskové hry.
Ty bychom zpočátku měli dítěti nabízet – nejlépe s pomocí staršího sourozence, pokud ho máme k dispozici, který je už zná a baví ho. Zatímco od některých činností musíme dítě odhánět (nechat ho sledovat televizi je lákavé a pro rodiče pohodlné a tablet dokáže už teď ovládat), přitažlivost jiných mu musíme ukázat.
„Napětí musí být zpočátku spíše menší, aby bylo pro něj snesitelné a pravděpodobnost výhry vysoká. Hry by měly být velmi jednoduché, měly by vycházet z jeho světa,“ poznamenává dětský psycholog.
Důležitým úkolem na začátku nejsou velké vzdělávací ambice, ale aby se dítě naučilo hrát. Tedy koncepce: „Teď hraju já a teď zase ty a já nehraju.”
Školní věk
Ve školním věku už děti rozumí hlubším principům skládání a lze je vést i ke složitějším a trojrozměrným modelům. 3D puzzle vyžadují a rozvíjejí práci podle přesného návodu, sledování a respektování instrukcí. K jejich složení postačuje i jen mírná zručnost či motorická obratnost.
„Podporují řemeslnou dovednost i rozvoj prostorové orientace. Ve výsledku jde o krásné výtvory, které pak poslouží i jako dekorace,“ upozorňuje dětský psycholog.
Zkušenosti s hrami, včetně deskových, jsou zvláště v tomto období důležité. Václav Mertin vysvětluje: „Dítě se učí, že hra má nějaké pořadí hráčů, pravidla, kterými je nutné se řídit. Zažívá radost z vítězství, učí se pozvolna i prohrávat. Ze začátku hraje pod heslem lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, ale postupně se učí strategickému uvažování, je ochotné riskovat, prohrát teď trochu, aby za chvíli mohlo vyhrát hodně. Učí se, že někdy je výhodné uzavřít koalici, zatímco jindy hraje každý proti všem.“
Podstatná část deskových her je určena pro děti ve školním věku, ale zábavu v nich najdou i starší. Většina her umožňuje manipulaci podmínkami nebo podnětovými materiály, tedy obtížností, takže může hrát jak dítě o něco mladší nebo méně zkušené, tak i superhráč.
Základem pro hraní je však nerušený a volný čas, protože je pro rozvoj důležité, aby si dítě mohlo nějakou dobu hrát absolutně po svém.
„Jestliže ho neustále převádíme od jedné činnosti ke druhé, byť se jedná o činnosti pěkné, zajímavé a didakticky podnětné, nemá čas na tuto volnou hru, a do jisté míry omezujeme některé aspekty jeho rozvoje,“ dodává psycholog.