Článek
V létě Kratochvílovi hledají správné žitné pole, což se vzhledem k počasí nemusí podařit každý rok. „Teď je žita také míň a míň. Musím sednout na kolo, objíždět Vysočinu a hledat, kde je pěkné. Zjistit, čí je, pak se domluvit," uvedl Ivo Kratochvíl.
Zlátnoucí žito stříhají výrobci ozdob nůžkami nebo sečou srpem. Doma jim každé stéblo projde rukama hned několikrát. Po usušení musí ze stébel vystříhat kolínka, stáhnout listy a přebrat je podle délky a šířky. Pak slámu bělí a znovu suší. „Hrnčíř si hlínu koupí vždycky stejnou, ale sláma je každý rok jiná,” podotkl.
S pletením začala Jana Kratochvílová počátkem 80. let. Když čekala prvního syna, jezdila s mužem, který tehdy pracoval jako hajný, do lesa. Chvíle čekání si krátila tím, že nastříhala lesní trávu a pletla z ní. Živnost si manželé vyřídili hned po sametové revoluci. Ozdoby začali dodávat do butiků, jezdili na trhy do mnoha měst. Dnes víc spoléhají na prodej po internetu. I na jarmarcích se podle nich teď už prodávají slaměné ozdoby z Číny. Co ví, jejich domácí výrobci jsou asi jen tři.
Nabídku Kratochvílovi postupně rozšiřovali. Slaměné ozdoby dost vydrží. „Možná právě proto jsme vymysleli tolik druhů, protože za námi lidé často chodili a ptali se, co máme nového, aby si přikoupili," uvedla Jana Kratochvílová. Ze slámy dělali třeba i náušnice, náramky a přívěsky.
Pletení ozdob je stále baví.
Některé ozdoby se splétají i z devíti stébel. „Samotné pletení je celkem rychlé. Víc času je potřeba na dodělávky - lepení, vázání, mašličky,” řekla. Ozdoby pletou oba manželé, každý je specialista na něco jiného, pomáhá i jeden ze synů. Slaměné řetězy šijí na starém šicím stroji určeném na těžkou krejčovinu.
Výroba slaměných ozdob je baví i po letech. „Já si neumím představit, co bych dělal, kdybych nepletl,” řekl Ivo. Jak se dovídají od zákazníků, jejich ozdoby už doputovaly do mnoha zemí, včetně USA, Kanady, Argentiny či Japonska.