Článek
Lidé si v předvánočním čase své příbytky snažili zdobit již od nepaměti. Už v pohanských dobách si do svých obydlí dávali jehličnaté větve. Ale adventní věnec se objevil poprvé asi v devatenáctém století. V roce 1839 protestantský misionář Johann Wichern provozoval v Hamburku školu pro chudé děti, které ho zahrnovaly dotazy, kdy už konečně budou Vánoce. Proto prý vzal dřevěné kolo, které ozdobil větvičkami a umístil na něj devatenáct malých červených svíček a čtyři velké bílé. Velké se zapalovaly o adventních nedělích a malé ve zbývajících dnech.
Svíce na adventním věnci mohou mít různou výšku, být různě barevné a také je jedno, jak budou rozmístěné.
Adventními věnci jsou také ty, které ozdobené věšíme na dveře.
Klasické adventní věnce byly dříve nad stůl zavěšovány na stuhách, ale postupem času se přemístily na svátečně upravené stoly.
Ani v provedení adventního věnce se fantazii meze nekladou.
Klasikou, která se každý rok dobře prodává, je červeno-zelená kombinace se sušeným ovocem.