Adventem v minulosti provázeli adventní svatí

Průvody maškar byly spojeny především se svátky světců Barbory, Mikuláše a Lucie, ale odehrávaly se i v jiných dnech.

Všeobecně se soudí, že tyto průvody jsou pozůstatkem pohanských rituálů z předkřesťanské doby. Do současných dnů přečkal vlastně jen Mikuláš. Jak tyto tradiční staročeské maškary vypadaly?

Ve Slezsku měla bílé punčochy, bílou spodní košili, bílý kabát, na hlavě červený nebo zelený věnec s dlouhou pentlí; v okolí Bechyně v jižních Čechách bílé šaty, kolem pasu modrou nebo červenou pentli, na hlavě květinový věneček, někdy i korunku.

Na Nymbursku a Domažlicku pak bílé sukně, bílé blůzičky, zahalena byla do bílého ložního prostěradla a obličej měla pomoučněný. Na Milevsku nosila i volné černé šaty.

Celkový ústroj Mikuláše nese znaky církevního biskupského oděvu: bílé roucho, ornát, mitra. Po celém našem území (a také v jiných evropských zemích, kde je tato tradice rozšířena) má mikulášský úbor v podstatě stejný charakter.

Nejčastěji byly lucky - jak se jim říkalo - zahaleny do bílé plachty, hlavu měly ovinutou bílým plátnem, obličej potřen sádlem a posypán moukou. Nejběžnější obměny vnějšího vzhledu lucky byly tyto: bílé krojové součásti, bílá dlouhá košile přepásaná bílou sukní a širokou pentlí, bílé šaty; na hlavě plechová nádoba na mléko, bílá plachetka, čepec, věnec.

Další zprávy charakterizují zevnějšek lucky následovně: na Českobudějovicku nosila velký zobák jako čáp, na Benešovsku nosila koňskou hlavu, k níž bylo přišito prostěradlo. Na Slovácku byla celá v bílém, na tváři měla škrabošku s velikými řepovými zuby.

Tyto postavy v lidové tradici splývají (nejběžnější je název matička). Jejich oblečení bylo analogické jako u lucky a barborky: bílé šaty, bílá plachta, na hlavě bílý šátek, zamoučený obličej, před obličejem průsvitná rouška, rozpuštěné vlasy, někde zuby z řepy. Obcházela bosa nebo v bílých papučích; ve Slezsku nosila na hlavě biskupskou čepici (korunu).

Chodily v předvečer svátků sv. Barbory, sv. Mikuláše, večer před Štědrým dnem, o Štědrém večeru, v předvečer Tří králů.

Měly bílou řeznickou zástěru, vykasané rukávy, počerněný obličej. Jindy byly v bílé nebo barevné sukni a vrchní sukni měly shrnutou nad hlavu, obličej posypán moukou.

V některých obcích chodily perchty s červeným obličejem a červenou čepicí, v dalších měly černé šaty a černé vysoké klobouky, obličej začerněný nebo zabílený. Odlišný charakter měly perchty (brůny) v podobě koně nebo se škraboškou potaženou plátnem, polepenou červeným papírem, s pohyblivým červeným jazykem.

Obcházely o Štědrém večeru, o silvestrovském večeru a v předvečer Tří králů, zahaleny v bílém prostěradle, na obličeji škrabošku čapího vzhledu s dlouhým nosem.

Zprávy z Čech ji charakterizují jako ženu oblečenou v černých šatech s bílým šátkem zakrývajícím obličej.

Měli čepice s kožíšky; šli dva - s korunkami z pozlaceného papíru na hlavě.

Na hlavě měli černou vysokou špičatou čepici, obličej zakrývalo průsvitné plátno. Oblečeni byli v košili, na rukou bílé rukavice.

Klempera byla maškera, která chodila v městě (Domažlicích) týden po sv. Lucii (19. 12.). Byla zabalená do prostěradla a na obličeji měla bílý závoj.

Maškary, které se po městech pohybovaly dva dny po Klempeřích. Byly celé bílé.