Článek
Advent je obdobím velkého očekávání a nadějí, že Bůh splnil svá přislíbení daná už starozákonním věřícím a poslal Ježíše Krista na svět. Během adventu by si lidé měli dát do pořádku své svědomí ve vztahu k Bohu i k druhým lidem a šířit kolem sebe naději a radost. Dříve se dodržoval i půst.
Advent současnosti má však dvě tváře. Místo ztišení, klidu, rozjímání a očekávání svátků ho nyní spíše symbolizují předvánoční shon venku za dárky i doma a nervózní lidé.
Adventní doba podle církevního kalendáře stojí na počátku liturgického roku, symbolickou barvou této doby je fialová. Současný počet čtyř adventních nedělí se prosadil kolem 10. století, pravoslavná církev dodnes dodržuje šestitýdenní advent.
Historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Zatímco zde byl advent chápán jako doba přípravy na oslavy příchodu Ježíše, v Galii byl pojímán jako příprava na druhý příchod Kristův. V prvních staletích se na Západě slavil také různý počet adventních nedělí, a to mezi čtyřmi až šesti.
Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Letos Chanuka začíná 20. prosince.