Advent v Babiččině údolí s kněžnou a ratibořickým služebnictvem

Ve slavnostně vyzdobených interiérech zámku tu ve dnech 4. až 7. prosince uvítá návštěvníky paní kněžna se svým úřednictvem a služebnictvem. Od nich se přítomní dozvědí, jak trávila adventní a vánoční čas šlechta na zámcích v první polovině 19. století.

V nedalekém Rudrově mlýně v Babiččině údolí přivítá příchozí pan otec s rodinou a řadou dalších postav z Babičky Boženy Němcové. „Vyslechnete tu lidové zpěvy, říkadla a koledy z adventního a vánočního času. V budově vodního mandlu u mlýna se můžete zastavit na adventním trhu a ochutnat stylové občerstvení. Zavítat můžete i na vánočně vyzdobené Staré bělidlo,“ zve kastelán zámku Ivan Češka.

První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388, kdy tu žil rytíř Vaněk ze Žampachu. Už koncem 16. století však tato tvrz zanikla a Ratibořice byly později připojeny k rozsáhlému panství náchodskému. Jeho majitel Lorenzo z Piccolomini si tu v letech 1702-1708 nechal postavit barokní zámeček, své letní a lovecké sídlo.

O necelých sto let později koupil panství Petr Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Jeho nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská, která panství roku 1800 zdědila, si Ratibořice vyhlédla za stálé letní sídlo. Zámek nechala v letech 1825-1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy. Byly vybudovány rovněž lovecký pavilon a palmový skleník.

.: Vévodkyně Kateřina Zaháňská používala zámek v 19. století jako letní sídlo, právě ona je paní kněžnou v Babičce Boženy Němcové. foto: Právo/Ludmila Žlábková

Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností, například rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha, ruského cara Alexandera I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Právě vévodkyně Kateřina Vilemína je paní kněžnou v Němcové románu Babička. Dnes spravuje zámek i ostatními památkové objekty v Babiččině údolí Národní památkový ústav.

K Rudrově mlýnu se ze zámku dostaneme po cestičce zámeckým parkem, okolo skleníku z roku 1830. Mlýn byl do dnešní podoby přestavěn v 18. století a také v něm se odehrával děj románu Babička. Zatímco uvnitř si návštěvníci mohou prohlédnout historickou mlynářskou technologii a vybavení obydlí mlynáře a jeho rodiny, ve vedlejší budově byl zrekonstruován původní vodní mandl z první půle 19. století.

.: Vstup do Babiččina údolí střeží Rudrův mlýn.foto: Právo/Ludmila Žlábková

Nedaleko mlýna, směrem ke starému bělidlu, stojí sousoší Babičky s vnoučaty, vytvořený slavným českým sochařem Otto Gutfreunda. „Proti toku mlýnského náhonu dojdeme k hlavnímu dějišti románu, kterým je Staré bělidlo. Spisovatelka umístila děj svého díla do těchto míst, protože původní Staré bělidlo, kde strávila dětství, nechala vévodkyně Zaháňská zbourat při výstavbě skleníku. Babiččina světnička je zařízena lidovým nábytkem a předměty denní potřeby podle spisovatelčina vyprávění,“ vysvětlil kastelán Ivan Češka.

Zhruba pět kilometrů proti toku řeky Úpy leží boušínský kostelíček, který se také objevuje v Němcové Babičce. Připomíná se zdejší pověst o zázračně uzdravené dívence. Dnes tu tok řeky překonává před necelým měsícem znovuobnovená Boušínská lávka.

.: Nově zrekonstruovaná lávka přes Úpu nedaleko boušínského kostelíčkafoto: Lesy České republiky

„Lávka spojuje Boušínskou a Mstětínskou stranu. V minulých letech neměla tato turisty oblíbená spojnice obou břehů mnoho štěstí. Nejprve ji vzala velká voda a po opravě ji loni při vichřici Emma ve dví rozpůlil padající strom. Nyní je lávka opravena a připravena k předání veřejnosti do užívání. Současná lávka je natolik bytelná, že by měla odolat i stoleté vodě a z jejího okolí jsme odtěžili stromy, které by ji mohly ohrožovat,“ ujistil Radek Drahný, mluvčí státního podniku Lesy České republika, které lávku vlastní.