5 zlatých pravidel klidných Vánoc

„U nás v rodině jsou Vánoce takový zesilovač všeho dobrého i toho špatného,“ svěřuje se čtyřicetiletá Karla. „Jsou roky, které vyjdou báječně. Ale i ty, kdy někomu bouchnou saze a zažíváme hádky a velké drama a vytahují se staré spory.“

„Rodinná setkání mohou zpřítomnit nedořešené konflikty, kterým se jindy vyhneme, můžou je dokonce akcelerovat, pokud doutnají pod povrchem. Často jitří staré rány, jsou spojena s pocity odcizení,“ vysvětluje terapeutka Lenka Suchá.

Takové situace nastávají i přesto, že většinou všichni toužíme po pravém opaku. Představa, že nám spolu bude najednou dobře a vše bude perfektní, může způsobit pravý opak.

V našem úsilí strávit kouzelné Vánoce hrají jednu z nejproblematičtějších rolí právě očekávání. A ani si je kolikrát nemusíme uvědomovat. „Týkají se toho, jak by věci měly probíhat, i toho, co blízcí očekávají od nás, aniž by to kdy vyslovili. V tu chvíli nastává zmatek, ve kterém není nikomu dobře,“ shrnuje Lenka Suchá.

Svátky klidu a míru si navíc neromantizujeme jen my sami. Idylka se na nás valí z letáků, plakátů, a hlavně z médií. Reklamy a vánoční filmy nás přesvědčují o tom, že „takhle“ kouzelně svátky vypadají v každé rodině kromě té naší.

„Pokud si romantizujeme idylické Vánoce se spoustou smíchu, pospolitosti, projevů vděčnosti a lásky, co se stane, když se realita našich očekávání nenaplní?“ ptá se psycholožka Georgia Andersonová. Nevyhnutelné rozčarování, zklamání, mnohdy i výčitky a vztek pak už jen pokazí všechno, co dosud aspoň trochu fungovalo. Co s tím? Odbornice radí, abychom raději předem popřemýšleli o tom, zda by právě naše rodina byla autentická, kdyby se chovala takto idylicky. „Pokud tak obvykle nejedná, vystavujete sebe i své blízké jistému neúspěchu.“ Místo toho si připravte realistický plán. Začněte s předstihem s rodinou komunikovat o tom, co je třeba udělat. A jak to budete dělat. Jde za prvé o ryze praktické věci – například jaká slavnostní jídla uvaříte, aby si každý něco našel, jak si rozvrhnete přípravy i úklid. Pokud si někteří členové rodiny představují pohodu a jiní perfektně uklizený byt, pravděpodobně na sebe narazíte.

Stejně tak je důležitá i rámcová představa o tom, jak budete chtít svátky jako rodina trávit. Co chcete dělat na Štědrý den a večer? Dodržujete léta nějaké rituály? Pokud ano, jsou s nimi všichni stále srozuměni? Dětem se možná líbilo chodit pouštět kapra do rybníka, ale pokud trochu odrostly, třeba by daly přednost jinému programu. Je nutné stále zvát hned na Boží Hod příbuzenstvo, když už byste si spíš rádi oddechli a strávili tento den u pohádek nebo procházkou? Zkuste se dohodnout až na Štěpána. A takových příkladů je nepočítaně.

Očekávání všech zúčastněných se podobnou diskusí dostanou na světlo, pravděpodobně se i trochu sjednotí, eliminujete tak potenciálně stresové situace a Vánoce si budete moci lépe užít.

To, že rádi vaříte, jste pořádkumilovní a balíte dárky jako profík, ještě neznamená, že musíte všechno zvládnout sami. Pokud se někdo z rodiny nabídne, že něco přinese nebo udělá, radujte se a přijměte pomoc. I když máte možná trochu obavy, jak to dopadne. Nikdo není dokonalý, ani vy – a tady jde přece nejen o radost z pěkného výsledku, ale především o radost z toho, že něco tvoříte a chystáte společně. A naučte se také přímo říkat, s čím potřebujete pomoci. Tím si ušetříte spoustu nervů, rozčilování i zklamání, když se zrovna nikdo nenabídne sám. Zkuste do přípravy zapojit i děti. Lze to udělat různými způsoby od pomoci při vaření přes výrobu jmenovek nebo výzdobu stolu až po úklid.

Paradox radostných svátků plných stresu s sebou nese ještě další riziko – pokud jsme totiž ve stresu, je mnohem pravděpodobnější, že si budeme všímat spíše toho, co náš partner, děti či rodiče dělají špatně, než toho, co dělají dobře. Samozřejmě je těžké ovládnout se, když se třeba v pátek před začátkem svátků přiřítíte domů z práce a zjistíte, že řada věcí, se kterými jste počítali, není hotová. Nebo když si vaši rodiče najednou vzpomenou, že by rádi něco dělali jinak, než jste se dohodli. Přesto může být vyjádření uznání a někdy i vděčnosti našim blízkým účinným způsobem, jak posílit celkové zdraví vzájemných vztahů. I když všechno není dokonalé, je hezké připomenout si, co pro sebe znamenáme, jak si ceníme toho, že sdílíme životy společně, jak se milujeme.

„Buďte zdvořilí a chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se chovali k vám. Učili jste se to jako děti a tato mantra vám může dobře posloužit při každodenních projevech vděčnosti,“ myslí si Elaine Houstonová, která se zabývá výzkumem v oblasti behaviorální psychologie. Obyčejný projev náklonnosti nebo radosti, že na nás ostatní s něčím mysleli nebo nám pomohli, udělá pro vánoční pohodu mnoho. To, jak se chováme a jak jednáme, je opravdu důležité.

Už zase váš bratr mluví o tom, že nikdy nesouhlasíte s ničím, co říká máma? Váš první instinkt je pravděpodobně přejít do obrany a zaútočit také. Ale kam to povede?

Rodiny mají tendenci jednat po letech praxe podle zakořeněných vzorců chování. Ty je důležité rozpoznat a pokud možno na ně nepřistupovat. Jinak se necháte vtáhnout zpět do stejné bitvy, kterou možná vedete už dvacet let. Vědět, kdy si stát za svým a kdy něco nechat plavat, je umění a rodinné oslavy tuto schopnost prověří. „Pokud čelíte útoku někoho, kdo vás pravidelně kritizuje, zvažte někdy raději moudrost mlčení než obrannou reakci,“ radí psycholožka Alexandra Frostová.

„Jindy zase může nastat situace, kdy budete potřebovat dát někomu asertivně najevo, že jeho chování je nepřijatelné. Nebo v klidu odejdete, abyste se vzdálili od situace, která se může zbytečně vyhrotit. Důležité je převzít odpovědnost za zvládání vlastních emocí a jednat v souladu se svými hodnotami,“ dodává odbornice.

Podle Frostové je dobré vést jen skutečně důležité bitvy. To jsou ty, které budou mít pravděpodobně vliv na váš život. Pokud vám sestra začne vysvětlovat, z jakých důvodů by měli rodiče prodat svůj dům, aby jí pomohli, může to být bitva, která stojí za to. Jestliže ale jde jen o předvádění se a řeči o tom, kdo z vašich sourozenců koupil svým dětem nebo babičce nejhodnotnější dárky, nechte to být.

Je v pořádku vzít si volno, abyste se uklidnili, vzpamatovali se, zdřímli si nebo se aspoň na chvilku před svátky viděli s přáteli. Pokud máte zdravé návyky, kterými se udržujete v psychické i fyzické kondici po celý rok, nemusíte s tím přestávat ani o Vánocích. Jestli vám k udržení klidu pomáhá jóga, procházka, meditace nebo četba knihy, nezapomeňte, že to můžete dělat i na Štědrý den nebo na Štěpána.

Možná víte nebo tušíte, že svátky budou hektické – zkuste si proto domluvit přítele na telefonu. Pocházíte-li z rodiny, kde bývají Vánoce náročné, naplánujte si ‚hlášení‘ o událostech, třeba se sourozencem či kamarádkou, se kterými si rozumíte a jimž nemusíte vysvětlovat spletité rodinné vztahy ani třicet let trvající spor vašich dvou tetiček. Svěřit se a vypovídat vám zaručeně uleví.

„Telefonát je vždycky dobrý nápad, abyste rozptýlili či zahnali přetrvávající emoce, jež by se mohly vystupňovat, kdybyste se jim poddávali příliš dlouho,“ uzavírá psycholožka Alexandra Frostová a radí, abychom si naplánovali setkání i po skončení svátků. Dobře se pak srovnáme se všemi dojmy z Vánoc, ať už dobrými, nebo těmi horšími.