Zrádce! Vlastenec! Čtyři wagnerovci promluvili po vzpouře o Prigožinovi

„Budu schopný střílet na své kamarády?“ zeptal se na začátku rozhovoru rétoricky Vlad, který z důvodu bezpečnosti odmítl uvést své skutečné jméno. Tato otázka ho totiž trápila během 24. června, kdy konvoj povstaleckých žoldnéřů vedený Jevgenijem Prigožinem postupoval na Moskvu a Rusko se v tu dobu zdálo být na pokraji občanské války.

Vlad pro deník The Moscow Times uvedl, že kvůli osudné noci obviňoval Prigožina z toho, že proti sobě poštval ruské vojáky, aby získal převahu ve svém osobním sporu s ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem.

„Nikdy bych si nedovolil namířit zbraně proti vlastním lidem a v jistém smyslu i proti vlastní zemi, řekl Vlad, který se do řad wagnerovců nepřihlásil kvůli sympatiím k Prigožinovi, ale proto, aby „bránil svoji zemi“.

„Já a moji kamarádi jsme bojovali za vlast, ne za nějakého drzého idiota a jeho osobní ambice,“ uvedl pětatřicetiletý Roman z Moskvy, který se loni rozhodl opustit svou práci ve finančnictví a který narukoval k wagnerovcům z pocitu „občanské povinnosti“.

„Moje země je ve válce a já nemohu stát stranou,“ řekl bývalý žoldák, který sloužil devět měsíců na ukrajinské frontě a postupoval se svou jednotkou od města Popasnaja až k Bachmutu. Za své tažení byl později vyznamenám černým křížem, jedním z vojenských vyznamenání wagnerovců.

Vlad i Roman navíc uvedli, že byli šokování, když Prigožin vyhlásil ozbrojené povstání proti ruskému ministrovi obrany a obsazení Rostova na Donu. Zároveň však obvinili nejvyšší ruské vedení armády, že dovolilo konflikt s Prigožinem vyhrotit až do tohoto bodu.

„Kvůli jejich nevšímavosti utrpěla nejlépe připravená vojenská jednotka v naší zemi,“ řekl Vlad, podle kterého Prigožinova vzpoura poškodila pověst žoldnéřů Wagnerovy skupiny. „Jestli jsem byl dříve se svým železným křížem stoprocentní vlastenec, tak teď jsem napůl vlastenec a napůl zrádce,“ uvedl zase Roman.

Prigožinovo povstání sice trvalo jen necelých 24 hodin, i tak si ale vyžádalo poměrně vysokou daň. Zahynulo totiž asi 15 ruských vojáků, a to včetně několika dobře vycvičených pilotů, kteří zemřeli po sestřelení ruských helikoptér.

„Naši soudruzi se pozabíjeli navzájem, bylo zničeno obrovské množství vojenského majetku, lidé jsou vystrašení, nemluvě o poškození pověsti Ruska na geopolitické scéně,“ řekl Roman, který Prigožinovu vzpouru mimo jiné kritizoval za to, že nedosáhla „žádných konkrétních cílů“.

„Zůstali tam furt ti stejní generálové,“ uvedl Roman s odkazem na „zkorumpované a neefektivní“ vojenské velitele, které chtěl Prigožin údajně sesadit.

Na rozdíl od Romana a Vlada jiní bývalí žoldnéři uvedli, že zůstali Prigožinovi plně věrní. Jedním z nich je i devětadvacetiletý Malik, který se pouhý týden po převratu procházel po centru Petrohradu v čepici a tričku s logem Wagnerovy skupiny.

„Není to zakázané, zůstávám vlastencem své země,“ komentoval svoji volbu oblečení Malik, který, stejně jako Roman, bojoval u Bachmutu, odkud si odnesl několik zranění způsobených střepinami.

„Celý Rostov podporoval Wagnerovu skupinu a Prigožina,“ uvedl bývalý žoldnéř. „Prigožin mluví a jedná správně, udělal toho pro zemi hodně, zatímco Šojgu podle mě nikdy nic užitečného neudělal,“ dodal.

Někteří oslovení žoldnéři stále doufají, že Prigožinova vzpoura přinese změnu vojenského vedení země. „Doufám, že ‚pochod za spravedlnost‘ zafungoval jako varovný zvon pro naši vládu. Že viděla, že přišel čas na změny,“ řekl deníku The Moscow Times dvaatřicetiletý Michail, který v uniformě wagnerovců slouží od roku 2020.

Přestože kritizoval Prigožinovu vzpouru za to, že byla „příliš radikální“, jeho obdiv k šéfovi wagnerovců od pokusu o převrat nijak neklesl. „Zůstává nejlepším vůdcem vojenské organizace na světě,“ pronesl hrdě Michail, který během své služby bojoval ve Středoafrické republice a na Ukrajině.

Osud Wagnerovy skupiny je v současnosti nejistý. Ve dnech následujících po pokusu o vzpouru se zdálo, že nábor žoldnéřů pro válku na Ukrajině normálně pokračoval v několika ruských regionech. Na ruské sociální síti VKontakte se dokonce znovu objevily náborové stránky, které byly během vzpoury staženy.

Jak ale upozornil šéf výboru pro obranu dolní komory ruského parlamentu Andrej Kartapolov, Wagnerova skupina bude muset podepsat smlouvu s ministerstvem obrany, jinak přijde o státní financování a nebude se moci dále účastnit války na Ukrajině.

2. července ovšem wagnerovci oznámili, že jejich regionální střediska na jeden měsíc zastavují nábor kvůli „dočasné neúčasti“ žoldnéřů ve válce na Ukrajině a jejich „přesunu do Běloruska“.

Ke vzpouře šéfa wagnerovců došlo 23. června kvůli „obnově spravedlnosti v armádě i v celém Rusku“, jak uvedl Prigožin. Na něj byl následně vydán zatykač samotným Putinem, posléze jej ovšem stáhl. Šéf wagnerovců totiž uzavřel dohodu s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem, na základě které bývalý Putinův kuchař zastavil tažení na Moskvu výměnou za záruky pro žoldnéře Wagnerovy skupiny.

Prigožin se dle dohody měl odebrat do Běloruska. Zda tam ale někdy vůbec odcestoval, není jasné. Jak ale v pátek uvedl britský list The Guardian, podle samotného Lukašenka se Prigožin v současnosti nachází na území Ruské federace, čemuž nahrává i fakt, že si ve středu osobně přijel do Petrohradu pro zabavené zbraně, které mu Rusko po vzpouře vydalo zpět.