Zničení Ruska? O tom přemýšlí jen sám Putin, řekl Novinkám litevský diplomat

(Od našeho zvláštního zpravodaje ve Vilniusu).

Odpovím vám velice konkrétně. Poezie typu „máme Ukrajince v srdci, patří do rodiny“ je moc hezká, ale je zapotřebí ji přeložit do právního jazyka. Musíme jim udělit status kandidátské země do EU.

Rozhodnutí padne příští měsíc. Vyplnili dotazník, předpokládám, že Evropská komise dodá pozitivní odpověď, a pak už bude na Evropské radě, aby rozhodla. Potřebujeme konsenzus. Musíme jim udělit status kandidátské země teď v červnu. To by byla upřímná reakce. To není o členství jako takovém, to trvá několik let, stačí se podívat na Turecko. Ale něco jim dát musíme, zaslouží si to. Nejenom morálně, ale i v dalších ohledech.

A ještě jedna věc: NATO. Pokud se Ukrajinci své ambice nevzdají, a já předpokládám, že nevzdají, protože to byla strategie, tak to musí zaznít znovu. Asi víte, že na summitu v roce 2008 v Bukurešti bylo zopakováno, že Gruzie a Ukrajina se stanou členy NATO. Teď bude na konci června další summit a uvidíme, jestli se této touhy nevzdají. Teoreticky by sice mohli, ale v praktické rovině o tom pochybuji, protože to mají ukotveno v ústavě.

Zaznívaly návrhy, ale jestli tomu tak není, tak by to měli zopakovat na summitu.

Určitě. Těšíme se na to, že urychlíme proces vstupu pro Finsko a Švédsko. A to na ně nikdo neútočí. Hovoří se o tom, že by nejdříve měly začít s takzvaným „Akčním plánem členství” (Pomáhá aspirujícím členům připravit se na členství a plnit klíčové požadavky, pozn. red.), což vymyslely státy jako Německo a Francie, aby vstup ztížily.

Mimochodem v prvním znění Bukurešťské deklarace to nebylo, tam prostě stálo, že se Gruzie a Ukrajina stanou členy Aliance. Teď je to ve stejné větě: stanou se členy, ale s podmínkou Akčního plánu členství. Má to být povinností pro všechny kandidáty, ale myslím, že udělají pro Finsko a Švédsko výjimku. A jestli se tak stane, pak to bude precedentem pro ostatní.

Však už se taky ptají. Jsou zklamaní a frustrovaní. Chápu, že během války je nelze přijmout, ale bavíme se tu o budoucnosti, o nějaké perspektivě. Spekulovalo se o tom, že to vzdají a pokusí se nalézt nějaký jiný způsob, jak si zaručit bezpečnost. Zní to divně, nevím, jak by něco takového mohlo vypadat.

Nezapomeňme prosím ještě na jednu důležitou věc: Budapešťské memorandum. Signatáři tohoto dokumentu Ukrajince v podstatě zradili. Skupina zemí, nikoliv NATO, se v tom memorandu zavázala k jasným mezinárodním bezpečnostním zárukám. Rusko je porušilo, ale ostatní signatáři je nevymáhali.

Jasně, nebyla to smlouva, jenom deklarace, to je pravda. Ale v politice, když jedna země dá druhé zemi písemný závazek, tak to pak nemůžete prostě zpochybnit jako cár bezcenného papíru. Jaká by pak byla váha jakýchkoli deklarací? Možná že to není právně závazné, ale politicky a hlavně morálně ano. Budapešť byla katastrofa.

Ale nejde jen o tohle. V roce 1994 se Ukrajina vzdala svých jaderných zbraní a teď čelí ruským výhrůžkám jadernými zbraněmi. Musíme se vrátit nejen k Budapešti, ale i k závazkům z předešlých summitů. Pokud Ukrajina v předvečer červnového summitu NATO řekne, že už do aliance nechce, pak se bezpochyby řadě našich spojenců uleví.

Ale nezapomeňme na Gruzii. Co bude s Gruzií? Nyní balancují, k některým sankcím se nepřidávají, vyhýbají se vyhrocené rétorice, protože vědí, že jsou zranitelní. Vidí, co se může stát, chápou, že mohou být další obětí. Nemají žádnou ochranu. Nikdo by jim nepřišel na pomoc. Moje zdroje říkají, že se ambice vstoupit do NATO nevzdají. Ani Gruzie, ani Ukrajina.

... tak to bude nepříjemná situace. Už slyším ty hlasy: „Pojďme se uklidnit. Neeskalujme to.“ Ale to nikoho nepřesvědčí. Zmínil jsem Gruzii, ale je tu ještě Moldavsko. Opět, žádná ochrana. Zamrzlý konflikt na svém území.

S největší pravděpodobností se budou do nich chtít Rusové zakousnout hned po Ukrajině, obzvláště pokud se jim podaří vytvořit koridor na jihu a odstřihnout Oděsu. Podněstří je hezké místo, ne? Co na to řeknou Moldavané? Někteří už utíkají ze země pryč. A my na to opět budeme koukat, vysvětlovat, že nemůžeme zakročit, a výsledkem bude další katastrofa uprostřed Evropy s naším svolením.

Nesmíme dopustit, aby takto brutální síla (Rusko – pozn. red.) ignorující veškeré mezinárodní právo vydírala celý svět. Pokud ustoupíme, bude to znamenat, že jsou takové metody efektivní.

Já jsem kromě ministra zahraničí také působil jako ministr obrany. Pokud se ptáte na vojenský střet, pak ano, to už by bylo moc. Ale pokud se bavíme o zajištění bezpečnosti pro humanitární koridory, pak si myslím, že by se armáda měla účastnit.

Nebo ochrana jaderných elektráren. Vždyť Rusové útočili i na ně! Kdyby se tam něco stalo, pak jsou nějaké hranice úplně irelevantní. Bezpečnost těchto zařízení by měla být předmětem jednání. Ani se to neřešilo...

To jsou humanitární úkoly. Nejsou to útoky, nelze to považovat ani za obranu. Prostě bychom jen umožnili, aby zranění, ženy a děti se mohli bezpečně dostat mimo území konfliktu. Nezapomeňte, že tohle teď nikdo zajistit nedokáže. Rada bezpečnosti OSN ne, ta je zablokovaná.

To je další problém mimochodem. Bude potřeba se vrátit k nastavení Rady bezpečnosti a odebrat zemím právo veta. Charta OSN byla napsána v roce 1945, tehdy existovalo asi 90 zemí a nečekalo se, že by jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti mohl být agresorem.

Teď stojíme zamrzlí na místě. Nemáme tu žádný legitimní a spolehlivý právní instrument, který by zvládl intervenovat a zabránit krizím. Když tu reformu neuděláme, pak ve světě nebude existovat žádná důvěra v mezinárodní spravedlnost. Někteří ještě věří, že OSN něco dokáže, ale ona nedokáže. Generální tajemník přijede po dvou měsících bojů a zkouší zachránit tvář organizaci, která už ji dávno ztratila.

Říkejme tomu „blokuje“. V Bruselu se mě na evropskou jednotu vždy ptali novináři a já jim opakoval, že spíše než jednota je důležitá slušnost. Jednota je fajn, ale když jste jednotní v tom, že neděláte nic, tak sice máte jednotu, ale je to jednota o ničem. Nic, na co bychom měli být pyšní.

Asi bych to nerozváděl. Řekl jsem, co jsem řekl. Vždycky budou existovat výmluvy. Země bez moře nemají plynové potrubí, méně perspektivy, ale měly dost možností na to se připravit, najít si alternativy. Znáte tahle čísla? Když jsme zastavili dovoz ruského uhlí, přišla Moskva o osm miliard eur ročně. Kdybychom zastavili ropu a plyn, tak jenom od USA a EU přijde Rusko o miliardu eur denně. Pokud se nepletu, tak asi 36 procent ruských příjmů pochází z prodeje ropy a zemního plynu.

Ostatní věci jsou samozřejmě důležité, ale tohle je základ. Když blokujeme základ, prodlužujeme životaschopnost tohoto agresivního režimu, který ohrožuje celý svět, nejen Ukrajinu. Tak o čem se tu bavíme? O slušnosti, nebo o upřímnosti?

Použil bych jiná slova. Já rusky hovořím, mám rád ruskou literaturu a vždycky jsem trval na tom, že je potřeba oddělovat Kreml a Rusy. Ale přiznávám, že jsem se mýlil. Vidíte, že většina Rusů za Putinem a jeho šílenstvím stojí, vlivem propagandy a vymývání mozků. Je potřeba čas, aby se tyto rány zahojily a šlo rehabilitovat ruskou kulturu.

Ruský svět je teď něco devastujícího, jako pandemie. Ale mají právo na existenci. Lepší by asi bylo Rusům říct, že je nikdo neohrožuje, ať jdou domů a sedí si tam. Nikdo by se jich stejně ani nedotkl, kvůli tomu, co spáchali. To je evidentní.

Teď zase hovoří o tom, že použijí jaderné zbraně, pokud někdo ohrozí jejich existenci. Ale jediný člověk, který ohrožuje existenci Ruska, je Putin. Nikdo jiný nad zničením Ruska vůbec nepřemýšlí. On je ten, který zvažuje nukleární sebevraždu. To je ohrožení existence. Jenže to ti Rusové s vymytými mozky, většina z nich, nevidí. Oni věří, že brání svoji zemi před invazí, před zničením. Nic takového přitom nikdy nehrozilo. Ruský svět se potýká s opravdu závažnými nemocemi a je čas se z nich vyléčit.