Zima válku na Ukrajině nezmění. Je čas vyhlásit bezletovou zónu

Mikulecký ruské raketové útoky označuje jako teroristické: „Jejich cílem je zastrašit a demoralizovat ukrajinské civilisty natolik, aby donutili vlastní politiky kapitulovat. Čili návrat k Douhetově doktríně, která nikdy nefungovala – ani za druhé světové války, ani v žádném z dalších konfliktů. Nepodařilo se to Němcům během bitvy o Británii a nepodařilo se to ani spojencům během bombardovací ofenzívy proti Německu. Vždy bylo nutné je doplnit také postupem pozemních sil. V minulých válkách masivní letecké útoky způsobily citelné ztráty, ale nikdy nezlomily morálku obyvatelstva. Buď ho ještě víc zatvrdily, nebo obyvatelstvo otupilo a bralo je jako něco daného, co stejně nemohou ovlivnit.“

Za zbožné přání Moskvy považuje tvrzení mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova, že vzdušné údery na energetickou infrastrukturu před nastupující zimou mají donutit Ukrajinu vyjednávat. „Já si myslím, že s Ruskem není o čem vyjednávat,“ reagoval na opakované stížnosti Kremlu, že Kyjev odmítá jednat. „Rusko chce získat oddechový čas, aby udrželo a posílilo pozice, které drží na frontě, aby mohlo vycvičit mobilizované ubožáky, případně nakoupit zásoby munice Severní Koreji a v Iránu,“ míní Mikulecký.

Švamberk připomněl, že Ukrajina sice už získala zpět polovinu území, které Rusové ve válce obsadili, ale uzavření příměří na aktuální frontově linii by pro Moskvu znamenalo územní zisk. Mikulecký dodal, že „Ukrajinci by museli být blázni, kdyby na něco takového přistoupili. A my také. To by nebyl konec konfliktu, byla by to přestávka, ve které by se Rusko snažilo posílit svou armádu a zesílit své vlivové operace v Evropě“.

Podle analytika dělá v boji proti raketovým a dronovým útokům Ukrajina maximum toho, co může. Problém je, že i Rusové postupně mění taktiku úderů: „S prostředky, které má Ukrajina dnes k dispozici, toho o mnoho víc udělat nejde. I Rusové se od začátku války poučili, od útoků vedených jednotlivými střelami přešli k tomu, že se snaží ukrajinskou obranu zahltit. V jednom okamžiku tak vypálí maximum střel s plochou dráhou letu, balistických raket a dronů tak, aby ukrajinská obrana neměla šanci zlikvidovat všechny.“

Mikulecký také připomněl, že již od začátku války upozorňuje na fakt, že jedním z hlavních úkolů armád je protivzdušná a protiraketová obrana vlastního území, přitom tu druhou nemá zajištěnou a v dohledné době nebude mít ani Česká republika.

Analytik dodal, jak by bylo množné omezit dopad ruského raketového ostřelování: „Uměl bych si představit, že po barbarských náletech z posledních týdnů by mohlo přijít vyhlášení bezletové zóny nad západním územím Ukrajiny. Mohl by to být pruh území, který by byl v dosahu protiraketových střel NATO, jejichž odpalovací zařízení by byla umístěna na aliančním území. Domnívám, že by ukrajinská vláda neměla námitek a Rusům do toho nic není.“

Považuje to zcela oprávněné a snadno odůvodnitelné: „Poté co dopadla raketa na polské území a zabila tam dva polské občany, tak nemůžeme soustředit protiraketovou obranu přesně podle čáry hranice na mapě. Musíme zasahovat i proti raketám, které teprve přilétají.“

Navíc by to přineslo hned dvě pozitiva: „Bral bych to jako ochranu nás před dvěma věcmi. Jednou je přímé ohrožení ať už ruskými raketami, nebo ukrajinskými protiraketami, které někdy mohou selhat a dopadnout na naše území. Druhou je ochrana před masivní uprchlickou vlnou z ukrajinského území, kterou se evidentně Rusko snaží svými útoky vyvolat a která by spolu s masivní nelegální migrací z Afriky a Blízkého východu, v souvislosti s rostoucími cenami energií a rostoucí inflací, mohla vyvolat v některých zemích EU velký tlak na politiky, aby se snažili válku ukončit i za cenu obětování části ukrajinského území.“

Výpadky elektřiny na Ukrajině mají trvat až do jara a ukrajinské vedení už doporučovalo svým občanům, aby raději na zimu odejeli.

Mikulecký ještě upozornil na jeden aspekt ochrany území Ukrajiny prostředky NATO z aliančního území: „Zní to cynicky, ale pro nás by provoz bezletové zóny byl pořád levnější než se starat o ukrajinské uprchlíky tady, v členských zemích.“

Podle něj by s tím neměl mít Brusel problém: „V minulosti členské země NATO a EU zasahovaly v geograficky mnohem vzdálenějších zemích světa na základě mnohem menších prohřešků, než se nyní dějí na Ukrajině. Rakety navíc dopadají nejen na území členských zemí NATO, ale prokazatelně ruské rakety dopadly i na území Moldávie.“

Navíc riziko přímého střetu s Ruskem už nehrozí, protože Rusko svá letadla do hloubky ukrajinského území nevysílá.

Analytik s redaktorem probírali i dopad rakety v Polsku. Mikulecký upozornil, že pro učinění závěrů zatím chybí jasná prověřená data: „Nejsem ochotný stoprocentně říci, že to bylo způsobené dopadem ukrajinské protirakety. S velkou pravděpodobností to tak bylo.“

Zmínil, že nebylo vyvráceno původní tvrzení, že na území Polska měly dopadnout dvě rakety, a nabídl i méně pravděpodobnou možnost: „Umím si představit, že to byla ruská raketa systému S-300 odpálená Ruskem z běloruského území.“ V případě střely 5V55 je to sice na hranici jejího doletu, ale ne za ním, shodli se oba.

„Promyšlený, záměrný útok mimo Ukrajinu nedává smysl, nemyslím si, že by Rusko stálo v tuto chvíli o zatažení Polska do konfliktu,“ dodal Mikulecký, zmínil ale také, že ani nikdo jiný nemá v tuto chvíli zájem o eskalaci konfliktu.

Oba probírali i aktuální vývoj na frontě po osvobození Chersonu. Mikulecký v této souvislosti zmínil, že na Ukrajině musela působit ruská pátá kolona, které umožnila zejména na jihu Rusku zabrat rozsáhlé území včetně Chersonu takřka bez boje.

„Rusové měli evidentně na ukrajinské straně své lidi. Pokud by Ukrajinci bojovali s nasazením, se kterým bojují, od začátku konfliktu na všech místech Ukrajiny stejně, tak se Rusové nikdy nedostali tak daleko, jak se dostali. Pokud by ukrajinská strana dokázala například ženijními prostředky, minovými poli zajistit přístupy z Krymského poloostrova na své území, tak ta válka nemusela být tak krvavá a možná nemusela být tak dlouhá. Ukrajinská strana vyšetřuje celou řadu svých vojenských představitelů, představitelů tajných služeb, kteří po ruské agresi zmizeli. Někteří otevřeně přešli na ruskou stranu,“ připomněl v této souvislosti.

„Pád Chersonu je velká rána pro ruskou morálku, myslím si, že je to definitivní konec ruských snah pokračovat v útočných operacích na západním břehu Dněpru,“ zhodnotil ztrátu ruského předmostí na pravém břehu Dněpru Mikulecký, Alex Švamberk připomněl, že tentokrát Rusové své jednotky zavčas stáhli a odvezli i značnou část výzbroje.

Mikulecký zmínil, kam až se ruské jednotky stáhly: „Je dobré veřejnosti připomenout, že se Rusové nezakopali hned na protilehlém břehu Dněpru, ale už se naučili respektovat ukrajinské dělostřelectvo, takže je jádro ruských sil soustředěné dvacet kilometrů od břehu. A co je na tom důležité, je to, že se tím omezuje paleta dělostřeleckých zbraní, které Rusové mohou používat k ostřelování a terorizování osvobozeného Chersonu. Těch zbraní zdaleka není tolik, kolik by chtěli.“

Jak podotkl Švamberk, nemohou tudíž používat oblíbené raketomety grad s dostřelem 15 až 20 km, aniž by s nimi vyjeli blíž k řece. Mikulecký souhlasil: „Rusy to bude nutit nasazovat dělostřelecké systémy, které jsou násobně dražší a kterých se jim nedostává.“

Podle Mikuleckého nyní v oblasti stojí za to pozorovat vývoj na Kinburnském poloostrově, tedy na východním břehu řeky Dněpr, kde prokazatelně operují ukrajinské jednotky.

„Není to místo, odkud by bylo možné vést rozsáhlé útočné operace proti ruským okupantům. Na to je to místo příliš stísněné a s nevhodným terénem. To zásadní je, že jeho ovládnutí odblokuje významný ukrajinský přístav Mykolajiv, a pokud by se zde Ukrajincům podařilo přisunout dělostřelecké systémy, mohou zasahovat místa v hloubce území, které Rusové okupují. Včetně důležitých logistických tras,“ připomněl Mikulecký.

Analytik takřka vyloučil možnost, že by Rusové mohli využít nastávající zimy, kdy terén ztvrdne a opět bude vhodný pro nasazení obrněné techniky, jako za druhé světové války, kdy za mrazu nasadili proti Němcům čerstvé sibiřské jednotky: „Výhoda proti druhé světové válce je v tom, že Rusové už žádné elitní sibiřské síly nemají. Zatímco za druhé světové války si je šetřili pro případný útok Japonska, a když zjistili, že japonský útok nehrozí, tak mohli stáhnout sibiřské jednotky a vyrazit s nimi do protiútoku u Moskvy. To se opakovat nemůže, protože Rusové vyčerpali své elitní jednotky v prvních dvou měsících své ‚třídenní‘ speciální operace.“

„Zima je příznivější pro ukrajinskou stranu. Pokud půda zamrzne, je možné s těžkou technikou operovat i mimo silnice, ale to šlo i v létě, a jak jsme viděli, tak to Rusům k ničemu nebylo. A moderní tankové techniky mají ještě méně, než měli v létě. Rusům zima nedává žádnou výhodu,“ uvedl Mikulecký a zmínil, že na rozdíl od Ukrajinců, kteří dostávají masivní pomoc, Rusové nejsou s to vybavit vojáky ani zimním oblečením.

Analytik popsal i pravděpodobné další dění na frontě: „Těžiště bojů uvidíme v nejbližších dnech a týdnech v okolí Bachmutu, kam Rusové i Ukrajinci přisouvají posily. Rusové se budou snažit přečíslit Ukrajince masou mobilizovaných. Osobně si nemyslím, že mobilizace skončila, zatím pokračuje skrytě, ale myslím, si, že nás bude čekat druhé kolo.“

V závěru se oba zamysleli nad politikou Turecka, které prosadilo pokračování dohody o vývozu ukrajinského obilí. „Turecko ovládá Bospor, je tím, kdo říká, kdo může do Černého moře vplout, o což Rusové s několika válečnými lodě i stáli, ale nakonec se museli stáhnout. Turecký prezident jednoznačně ukázal, kdo je silnější v Černém moři, kdo určuje pravidla i Rusům,“ zhodnotil situaci Mikulecký, který již několik let pracuje a žije v oblasti Blízkého východu.

Oba se ale shodli, že Turecko stávající situace využije k pozemním operacím proti Kurdy obývaným oblastem v Sýrii a v Iráku. „Tak jak se Erdoganovi nedaří ekonomicky, inflace je v Turecku strašidelná, tak na zahraničním a vojenském poli se Erdoganovi daří. Je to náš spojenec v alianci, ale je to spojenec, o kterého bych za souseda nestál. Je mi smutno a dusím v sobě vztek, když je mi jasné, že aby se podařil vstup Finska a Švédska do NATO, tak zavřeme oči a zakryjeme si uši a neuvidíme a neuslyšíme, co se teď bude dít v Kurdistánu. Vzhledem k tomu, jak jsou teď ve světě rozdané karty, tak pro Kurdy nikdo nic neudělá,“ ukončil pesimisticky komentování aktuální situace nejen na Ukrajině bezpečnostní analytik Milan Mikulecký.

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá, a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.