Západ pomáhá Ukrajině, jen aby neprohrála. Trump tuto agonii ukončí, říká expert

Určitě ne. Je to ale potřeba zasadit do kontextu. Každá akce vyvolává reakci. To, že Spojené státy umožnily Ukrajině útočit do týlu nepřítele raketami ATACMS, je reakce na to, že Rusko poslalo minimálně deset tisíc severokorejských vojáků do Kurské oblasti. A tyto posily reálně zasáhnou do bojů.

To je zpráva, která nesmí zaniknout – a musíme ji dvakrát podtrhnout. Vzpomeňte, když Polsko nebo Francie naznačily, že by mohly poslat vojáky, ne na frontovou linii, ale do opraven a do logistických uzlů, tak to vyvolalo běsnění v Kremlu. Ten začal vykřikovat, že až se objeví jediná noha polského vojáka na Ukrajině, tak rakety Kalibr dopadnou do varšavských kasáren.

Teď si Kreml přizval deset tisíc bojovníků, což v této válce vůbec není zanedbatelný počet. Podle sovětských počtů je to divize. To byl krok, který vyvolal americkou reakci, aby tyto prostředky Ukrajinci použili proti korejským vojákům. A na to Rusko reagovalo změnou doktríny a vyhradilo si právo použít jaderné zbraně na území nejaderného státu, který ho ohrožuje za pomoci prostředků jaderného státu.

Mnohem blíže jadernému konfliktu jsme byli před dvěma lety, kdy prezident Putin poté, co připojil Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast k Ruské federaci, konstatoval, že mohou použít jaderné zbraně v případě narušení územní integrity Ruska.

Na těch území se bojovalo, a tím pádem byla integrita Ruska narušena. Tehdy byla ta situace vyhrocenější mnohem více než dnes. Tehdy byly znovu otevřeny komunikační kanály typu červená horká linka, která byla zřízena po kubánské raketové krizi. Spojené státy se, což dneska už víme, spojily s Ruskou federací na nejvyšší úrovni a varovaly před použitím jaderných zbraní na území Ukrajiny s tím, že nebudou stát nečinně mimo, ale zareagují a jejich reakce nebude jaderná, ale mohutně konvenční.

O to opírám svůj argument, že jsem hluboce přesvědčen, že nejsme blíže jaderné válce. Ruská federace od začátku války udělala sedm kroků na eskalační škále, například rozmístila a provedla speciální cvičení jaderných sil, uvedla do služby a pohotovosti jadernou ponorku Belgorod. Putin postupně stoupá po eskalačním žebříku. Mimochodem za studené války měl ten žebřík 44 stupňů a 45. stupeň byla jaderná válka.

Já se k těmto výsměchům nepřidám, protože to je mimořádně vážné téma. Ruská federace je jednou ze dvou jaderných supervelmocí na světě. Spolu se Spojenými státy drží 90 procent jaderných zbraní světa. Ruský jaderný arsenál je kvalitativně naprosto odlišný od konvenčních jednotek ruské federace. Jejich jaderné zbraně jsou naprosto v bezvadném stavu. Proto se rozhodně nesměji, protože to je potřeba brát navýsost vážně a být opatrný.

Na druhou stranu nesmíme být zastrašení, protože Západ v čele s USA disponuje stejným arsenálem. Teorie vzájemného zaručeného zničení v případě konfliktu těchto dvou bloků prostě pořád platí a Ruská federace to velmi dobře ví.

Pravděpodobně nešlo o mezikontinentální střelu, ale o raketu, která je na hraně mezi středním a mezikontinentálním dosahem (od doby vzniku rozhovoru byly zveřejněny další detaily ohledně rakety, Rusko uvedlo, že použilo experimentální raketu středního doletu nazvanou Orešnik - pozn. red.). Je to odpověď na to, že Spojené státy umožnily používání střel ATACMS. Rusko si zřejmě zkoušelo přesnost odpalu této střely. Těsně před odpalem Rusko informovalo Washington s cílem snížit jaderné riziko.

Hlavní efekt je ale podle mě v psychologické rovině, což dosvědčuje i tisková konference mluvčí ruského ministerstva zahraničí Mariji Zacharovové, která během ní demonstrativně vzala telefon, aby z tohoto kroku udělala show pro média.

Tak se to říci nedá. Červených linií bylo vyhlášeno již několik a všechny byly překročeny. Ukrajina získala stíhačky F-16, raketomety Patriot nebo HIMARS, z kterých mimochodem střílí rakety ATACMS, a nic dramatického se nestalo. Tedy ve smyslu jaderné eskalace. Z tohoto úhlu pohledu to Rusku nevychází, protože se mu nepodařilo, aby Západ přestal úplně dodávat zbraně Ukrajině. Také je ale pravda, že jsou určité zbraňové systémy, nad kterými Západ váhá nebo váhal, jako u střel ATACMS. Kdyby Rusko nevyužívalo eskalační politiku, tak by povolení k používání raket přišlo dříve. Takže je to půl na půl.

S pomocí Západu to není také zlé. Je široká a dlouhodobá. Když se podíváte do historie, tak tam tolik jednotných uskupení, která by podporovala jeden stát ve válce, moc nenajdete. Je ale také pravda, že především Spojené státy konflikt moderují tak, aby nepřerostl ve třetí světovou válku, a dodávají Ukrajině zbraně, které jim stačí na obranu, ale nestačí jim na rozhodující úder proti Rusku. Toto moderování provází celý konflikt a troufám si tvrdit, že se změní s nastupující administrativou prezidenta Trumpa.

Velká Británie a Francie na Ukrajinu střely Storm Shadow už dodaly a jsou nakloněny tomu, povolit Ukrajině je použít. Je to otázka času. Jiná věc je Německo, které své rakety Taurus Ukrajině nedodalo – a současná německá vláda je ani nedodá. Nicméně je naděje, že by se to na jaře po volbách mohlo změnit, protože možný budoucí kancléř z CDU je nakloněn dodání raket na Ukrajinu.

Musíme ale chápat, že je to pro Německo dilema. Já jsem v Německu studoval a žil a pro ně je to těžké trauma z druhé světové války, protože nechtějí slyšet, že německé rakety dopadají na Moskvu. Proto jsem v této věci při odsuzování Německa opatrný, jinak totiž na Ukrajinu dodává skoro třikrát tolik než Francie, dodává důležité protivzdušné systémy a společně s Británií patří po Spojených státech k největším podporovatelům Ukrajiny.

Není to game changer, tedy zbraň, která změní průběh války. To žádná zbraň s výjimkou jaderné zbraně nedokáže. Je to střípek do mozaiky. Kombinace různých zbraňových systémů může válku ovlivnit. Samy o sobě střely nestačí, pomohou ale zmírnit ruský tlak.

Rusko nashromáždilo 50 tisíc vojáků včetně těch severokorejských a ti se chystají zaútočit v Kurské oblasti. Když budou mít možnost trefovat logistické uzly, muniční sklady, velitelská stanoviště, shromaždiště a cvičiště vojsk nebo letecké základny, tak to bude důležité. Protože v takové velké válce je logistika stejně důležitá jako strategie. Ukrajina konečně získá schopnost trefovat nejenom luky, ale i lučištníka, a to je velký posun.

Pro Severokorejce je to jenom pozitivní, protože tato nejizolovanější diktatura světa je na pokraji hladomoru. Dostává potravinovou pomoc a dostává žold za vojáky, pravděpodobně v dolarech. To nedostávají vojáci, ale přímo ten režim – a pro jeho ekonomiku je to důležité.

Na Ukrajině se používají severokorejské zbraňové systémy, velkorážová munice nebo balistické rakety. Tím, že jsou zkoušeny v boji, získává Korea zpětnou vazbu, ke zlepšení vývoje těchto zbraní. Korea dostává hodně a žádné minusy to pro ni nemá. Všimněte si, jak je Kim Čong-ung asertivnější, protože má v zádech Ruskou federaci a smlouvu o pomoci v případě napadení. Odpaluje silnice, které vedou do Jižní Koreje, víc hrozí.

Putin se chce vyhnout všeobecné mobilizaci, protože by byla mimořádně nepopulární. Města jako Moskva nebo Petrohrad válkou tolik netrpí a tam je elita, která vládne celému Rusku.

V Rusku totiž všechno stojí a padá s kádry. Jak říkal Stalin: Kádry řeší vše. A to platí dodnes. Kádry sedí v Moskvě a Putin určitě nechce posílat na frontu slovanské obyvatelstvo, hlavně ne z Moskvy a Petrohradu. Takže když tam nasadí severokorejské vojáky, neslovanské etnikum, tak to Rusy tolik nebolí. Rusko má každý den 1500 mrtvých a zraněných, takže když se chce Putin vyhnout mobilizaci, tak šel jistě vstříc obchodu se Severní Koreou, protože mu více než 10 tisíc vojáků pomůže.

Během dne válku určitě nezastaví. To byla rétorická fráze, kterou udělal v kampani před volbami. Má ovšem v ruce trumf, kterým jsou dodávky zbraní na Ukrajinu. Ukrajina se bez amerických zbraní neobejde. Ale pozor, je to dvojsečné, protože Trump může zatlačit nejenom na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, ale rovněž na Vladimira Putina.

Pokud by Putin neuposlechl apel, ať přestane útočit, zasedne k jednacímu stolu a uzavře příměří, tak se může stát, že Trump zvýší dodávky zbraní, a to tak, že se o tom Ukrajincům ani nesní. Není vůbec dané, že to pro Ukrajinu musí dopadnout negativně.

Dokonce si myslím, že agónie, kdy Ukrajina neprohrává, ale krvácí, protože jí dáváme jen tolik zbraní, aby neprohrála, by za administrativy Kamaly Harrisové trvala dál. Za Trumpa se dynamika konfliktu určitě změní. Když to Ukrajinci dokážou vzít při vyjednávání za správný konec, tak to nemusí být Ukrajina, která bude zatlačena do kouta. Může to být klidně naopak.

Příměří by byl jen první krok. Po něm jsou dvě možnosti: zastavit dodávky pro Ukrajinu, což by znamenalo velké problémy pro ukrajinskou armádu a společnost, nebo zvýšení dodávek zbraní a obrovský tlak na ruskou armádu a postup ukrajinských vojsk. Troufám si tvrdit, že sám prezident Trump ještě není rozhodnutý, ke které možnosti se přikloní.

Jednoznačně. Víme dobře, že to nebyl první turecký pokus a Turecko už nějakou dohodu zprostředkovalo. Vzpomeňme na výměnu špiónů. Turecko v tom chce hrát roli a také ji hraje. Ale domnívám se, že až prezident Trump nastoupí do úřadu, tak nebude chtít a ani potřebovat žádného prostředníka.

Naprosto s tím souhlasím. Velké konflikty tohoto typu trvají tři čtyři roky a příští rok už uběhne třetí rok války. My si tady neuvědomujeme, jak velká je to válka. Jen v říjnu měla ruská armáda ztráty – tedy mrtvé nebo zraněné – kolem půldruhého tisíce denně, což je strašlivé číslo. Dobrovolně dokázala ruská armáda mobilizovat jen kolem 10 až 15 tisíc mužů měsíčně. Z čehož vyplývá, že nedokáže doplňovat stavy.

Ukrajinská strana takové ztráty nemá, i když také nejsou zanedbatelné a rozhodně není bezedná. Proto není možné tento konflikt už příliš dlouho udržovat a myslím si, že v kombinaci s nástupem Trumpa dojde z tohoto důvodu brzy ke zlomu.