Z právničky uklízečka. Bez znalosti jazyka si Ukrajinky na Slovensku nevydělají

Nataša má 17letého syna a Viktorija devítiletou dceru, jejich manželé zůstali v Kyjevě. Nataša pracovala pro nadnárodní firmu a Viktorija je vzděláním právnička. Bez znalosti slovenštiny a jen se základní znalostí angličtiny si práci ve svém oboru nenašly.

Viktorija s dcerou našly ubytování na západě Slovenska, Nataša se synem ve Vysokých Tatrách. „Uklízím, pomáhám s domácími pracemi a podle potřeby chodím na procházky se psy,“ svěřila se Viktorija Denníku N.

„Neovládám jazyk a zákonodárství Ukrajiny je výrazně odlišné od slovenského,“ vysvětluje. O trvalou práci zatím zájem nemá, protože po uklidnění situace se chce do Kyjeva určitě vrátit.

„I když mám malou finanční rezervu, nikdo neví, jak dlouho válka na Ukrajině potrvá. Práce mi hlavně pomáhá odpoutat se od zpráv o tom, co se děje u nás doma,“ dodává.

„Nastoupit bych mohla ihned jako uklízečka, pomocnice v kuchyni, v pekárně, prostě na nekvalifikovanou práci. Hlavním problémem je jazyková bariéra,“ přiznává Nataša, která se už intenzivně učí slovenštinu. Hotely v Tatrách teď zejí prázdnotou, avšak Nataša dostala příslib, že až se v sezóně naplní, najde v nich stabilní práci.

Nepříjemně ji překvapilo, když jí nabízeli za jinou práci od šesti rána do šesti do večera měsíčně 520 eur (12 700 Kč). Se synem žijí v bytě, kde majitel dostává kompenzaci od státu za to, že je ubytoval. „Nájemné by mě jinak vyšlo na 500 až 600 eur. Jak bych si to mohla dovolit z 500eurového platu? Z čeho bychom pak žili?“ klade si otázky.

„Slováci nám neskutečně pomáhají, ale nemohou tak činit donekonečna. Musíme se postavit na vlastní nohy, jenže za těchto podmínek to nedokážeme,“ povzdechne si.