Z českých plechovek od piva se vyrábějí bomby pro ukrajinské drony

Zvenčí vypadá tohle východoukrajinské stavení jako každé jiné – vesnický dům se ničím neliší od těch dalších v celé ulici. Místo ale podléhá nejvyššímu stupni utajení. „Fotit a natáčet můžeš, ale jenom detailní záběry; nic, z čeho by Rusové mohli poznat, kde se nacházíme. Protože jinak nám sem nasypou pár raket – a to by bylo zlé,“ povídá mi Medvěd.

Tahle bojová přezdívka se na prošedivělého dvoumetrového padesátníka hodí dokonale. Medvěd býval dvacet let filmovým pyrotechnikem, ještě v den začátku plnohodnotné války 22. února 2022 pomáhal s natáčením bijáku – exploze, kouř, střelba slepými, to bylo jeho živobytí. Od prvních dnů útoku na Kyjev se Medvěd účastnil obrany hlavního města Ukrajiny. Bojoval v Irpini, jeho muži jako první vstoupili do osvobozené Buče.

„V létě 2022 se ale charakter války změnil. Byli jsme tou dobou nasazeni na jihu, u Chersonu, když najednou přestřelky ustaly. Už skoro žádné kontaktní boje, od srpna 2022 na nás střílí skoro výhradně dělostřelectvo. Dřív nežli se obrněná technika dokáže přiblížit k pěchotě na dostřel RPG – ručních protitankových granátometů –, to je na cca 450 metrů, zničí ji děla,“ popisuje Medvěd to, jak se proměnila realita rusko-ukrajinských bojů.

Brzy mu došlo, že ve skladech leží fůra vojenské munice, kterou v téhle nové válce, kde většina zabíjení probíhá na vzdálenost mnoha kilometrů, už jeho muži potřebovat nebudou. Využil tedy svých zkušeností filmového pyrotechnika a začal předělávat to staré nepotřebné na to, čeho se ukrajinským jednotkám zoufale nedostávalo a stále nedostává – výbušná zařízení dronů. Protože válka se změnila nejdříve z pěchotní na dělostřeleckou, čím dál víc jde ale o válku dronů.

A tak Medvěd s pár pomocníky na dvoře baráku rozebírá vše, co se mu podařilo široko daleko sehnat, vyměnit či prostě nějak schrastit. Sekyrou párají staré americké protitankové miny tak, jako se otvírákem snímá víko z konzervy sardinek.

Dostanou se k 7,5 kilogramu trinitrotoluenu, který pak z miny vymlátí palicí, rozmělní ho, smíchají s olejem a hliníkovými šponami – a nakonec touhle mazlavou hmotou naplní prázdné plechovky od piva, které jim shánějí dobrovolníci po celé Ukrajině. V Medvědově brigádě totiž panuje striktní prohibice. Přidají skoro kilogram ocelových kuliček a smrticí výbušné zařízení pro FPV kamikadze dron je hotové.

V případě, že má být nálož shozena z dronu-bombardéru, ji ještě zapasují do plastového pouzdra s křidélky, které si sami vytisknou na 3D tiskárně. V záloze mají i bombičky v bleděmodré barvě, s duhovou vlaječkou a nápisem GAY BOMBA. „Ty máme připravené na Čečence,“ usmívá se Medvěd v narážce na Kadyrovovu muslimskou tiktokovou armádu a posteskne si, že by to chtělo ještě bomby pomazat psím sádlem.

Medvěd je ve svém oboru fachman a dlouho a zasvěceně povídá o úskalích práce dronařů. O tom, že tři čtvrtiny všech dronových výbušnin, které jim poskytuje ukrajinské ministerstvo obrany, jsou dávno zastaralé a nepoužitelné, a tak předělávají i je.

O tom, že předností této zdánlivě primitivní manufaktury je fakt, že dokáže zcela pružně reagovat na požadavky pilotů dronů a vyrobit jim bomby přesně podle jejich požadavků. Je libo nálože tříštivé, zápalné, kumulativní? Něco většího, anebo naopak menší kousek, s kterým ale dron doletí třeba až na vzdálenost osmi kilometrů? O tom, že na jednoho pilota dronu připadá pět lidí v týlu, kteří mu chystají pro jeho operace munici.

Medvěd má v záloze ještě další fascinující podrobnosti, nicméně tento článek nemá být instruktáží pro bláznivé pyromany ani pro šílené teroristy, takže ty zůstanou tajemstvím.