Z 20 tisíc unesených dětí se jich na Ukrajinu vrátilo 400. Zbytek násilně rusifikují

„Odhaduje se, že do Ruska bylo deportováno přes 20 tisíc dětí, z nichž méně než 400 bylo vráceno na Ukrajinu. Různé nevládní projekty, například Reckoning, zdokumentovaly dostatek důkazů o těchto deportacích,“ uvedl v polovině března v Poslanecké sněmovně český analytik ukrajinské nevládní organizace Maidan Monitoring Information Centre mapující válečné zločiny Adam Sybera.

„Deportace dětí jsou válečný zločin, na kterém je založen i mezinárodní zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina, a jde to k jádru ruských cílů na Ukrajině, a to zničit ukrajinskou identitu, kulturu a nakonec i národ,“ dodal Sybera.

Prohlásil to na kulatém stolu k vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině, který pořádala v Poslanecké sněmovně poslankyně ODS Eva Decroix.

Na deportace dětí upozornila na konci února i česká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, jež v dopise zaslaném zvláštní zástupkyni generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Virginii Gambaové apelovala na zastavení těchto zločinů.

Podle ní může být počet unesených dětí vyšší než zhruba 19 tisíc, které eviduje ukrajinská vláda. Sahat prý může až ke 300 tisícům, protože statistika počítá jen s dětmi, o kterých úřady informovali jejich příbuzní či svědci.

Unášením dětí do Ruska to však nekončí. Ruští okupanti totiž s převýchovou začínají prakticky ihned začátku okupace ukrajinských území a vesnic.

„Když jsme navštívili jednu osvobozenou vesnici, tak nám místní potvrdili, že děti byly už v administrativní okupaci přitaženy násilím do škol pod pohrůžkou, že pokud tam nepřijdou, tak přijdou o rodiče a budou jim přiděleni noví v Rusku,“ popsal praxi Sybera.

„Děti nám pak předaly učebnice, které jim vydala administrativní moc. Celé to probíhalo tak, že přišel neuniformovaný člověk, vzal učivo z dané obecní školy a nahradil to ruskou rétorikou,“ doplnil.

Podle něj tak Rusko učí ukrajinské děti „opustit svou ukrajinskou identitu a místo toho se stát loajálními ruskými poddanými“.

V obecné rovině ale nejde jen o to, aby se změnil jazyk na ruštinu a vyměnily se ukrajinské vlajky za ruské. „Cílem je rusifikovat ta místa i tam žijící Ukrajince. Okupace znamená útlak, mučení a nucenou indoktrinaci,“ uzavřel analytik.

Doposud je evidováno přes 100 tisíc válečných zločinů spáchaných Ruskem na Ukrajině, od záměrného útočení na civilní cíle a obyvatelstvo, vraždy civilistů, mučení či právě únosy a objevené masové hroby.

„Nejedná se jenom o čísla, nejedná se o politiku, ale jedná se o lidské osudy a lidské utrpení – a na to bychom neměli zapomínat,“ připomněla během kulatého stolu Decroix.

Poměrně kvalitně jsou podle Petra Pojmana, kriminologa a zakladatele neziskové organizace Team4Ukraine, která spolupracuje na odhalování válečných zločinů, zdokumentovány zločiny v osvobozených oblastech v Charkovské oblasti či ve městě Izjum.

„Došlo tam k velmi rychlému ústupu ruských jednotek, které zde zanechaly velké množství stop forenzního charakteru a dokumentů, ze kterých bylo možné získat informace,“ přiblížil Pojman.

„První dny po osvobození Izjumu byli lidé velmi dezorientovaní, nefungovalo tam téměř nic. Lidé tam mluvili o mučení, čistkách či masových pohřebištích,“ podotkl.

„Je třeba zdůraznit, že v době, kdy byl Izjum Ruskem bombardován, tak se na jeho území nenacházely prakticky žádné ukrajinské jednotky ani vojenské cíle, byla tedy bombardována čistě civilní infrastruktura,“ dodal Pojman.

Účastníci kulatého stolu se shodli, že je potřeba veškeré Ruskem páchané válečné zločiny vyšetřit. Mimo jiné doporučili vládě, aby zvážila navýšení prostředků pro vyšetřování a dokumentaci válečných zločinů na Ukrajině.