Wagnerovci byli proti Severokorejcům jako děti, popisují ukrajinští vojáci

„Jsou extrémně odolní, extrémně dobře vycvičení, morálně pevní,“ napsal o nich podle serveru Kyiv Post. Podle něj jsou schopni podnikat dynamické útoky, nachytat ukrajinské vojáky v „nedbalkách“ a obsadit jejich pozice, i když je ukrajinští vojáci přečíslí. Citoval slova jednoho z ukrajinských velitelů v Kurské oblasti, který mu řekl: Ve srovnání s vojáky KLDR jsou wagnerovci model 2022 jen děti.

„Jejich úroveň ovládání ručních zbraní je extrémně vysoká. Deset let výcviku přináší výsledky. Množství obranných dronů, které tento nepřítel dokázal sestřelit jen ručními zbraněmi, je vážně překvapující,“ uvedl na svém facebookovém profilu Bondarev.

Potvrdil tak zprávy z poznámkového bloku odebraného jednomu zabitému severokorejskému vojákovi, kde popisuje taktiku použitou k obraně proti dronům: Jeden ze skupiny vojáků slouží jako „návnada“, která upoutá pozornost dronu. Jakmile se začne dron přibližovat, „ostatní se ho snaží sestřelit ručními zbraněmi“.

Bondarova slova jsou v souladu s vyjádřením dalších ukrajinských vojáků. Poručík s volacím jménem Alex řekl: „Korejci jsou docela schopní ve střelbě. Opakovaně zničili drony, zřejmě jsou na to cvičeni. Snaží se zničit ve vzduchu úplně všechno.“

Další ukrajinští vojáci americkému listu The New York Times řekli, že po příchodu Severokorejců se boje v Kurské oblasti staly „mnohem urputnějšími, než byly předtím“.

Třicetiletý velitel čety Oleksij novinám řekl: „Když začali přicházet Severokorejci, situace se výrazně zhoršila. V mase tlačí na naše fronty (po celé délce), nacházejí slabá místa a prorážejí je.“

Oleksij potvrdil, že se Severokorejci jen vzácně vzdávají, když jsou zranění: „Jejich vojáci je jen překročí a nechají je ležet. Oni pak použijí granáty, aby se odpálili, když se Ukrajinci přiblíží.“

Že se snaží Severokorejci nepadnout za žádnou cenu do zajetí, je jasně patrné z toho, že se Ukrajincům podařilo zajmout jen tři zraněné vojáky KLDR, přičemž jeden záhy podlehl zraněním. Oleksij dodal, že mrtví jsou polévání hořlavinami a zapáleni, aby se nedali identifikovat.

Skutečnost, že Severokorejci jsou ochotni obětovat svůj život, vytváří dojem, že jsou nepřipravení a špatně vycvičení. Až na Ukrajině se setkali se současnou podobou války, na kterou nebyli připraveni, což vedlo ke značným ztrátám.

Ovšem ne všechny jsou způsobeny tím, že nebyli připraveni na moderní podobu války. Mají jiné hodnotové žebříčky, které pro Evropany působí nepochopitelně. Jsou připraveni kdykoli položit život za vůdce Kim Čong-una. Opakuje se situace z dob druhé světové války, kdy američtí a britští vojáci nerozuměli přístupu Japonců vrhajících se do útoku s výkřiky banzai a byli koseni automatickými zbraněmi. Díky své nemilosrdnosti a odolnosti však Japonci v prvním roce úspěšně postupovali.

U severokorejských vojáků je patrné, že jsou cvičeni v podobném duchu jako vojáci námořních japonských císařských sil mezi válkami, kteří byli biti nejen za každý sebemenší přečin, ale často i bezdůvodně. Vystačili s minimem potravin, často jen s hrstkou rýže. Položit život za zbožštělého císaře pro ně byla nejen samozřejmost, ale čest, což ukázali při sebevražedných útocích kamikaze. Největší ostudou bylo nechat se zajmout, proto se jako samurajové nikdy nevzdávali a bojovali až do smrti.

I když prvním největším nepřítelem Severokorejců byli japonští okupanti, proti nimž vedli dlouhá léta partyzánskou válku - až po propuknutí korejské války je na místě arcinepřítele vystřídali Američané -, severokorejská společnost a mocenské uspořádání převzaly hodně prvků z militarizovaného meziválečného Japonska. V obou zemích hrála klíčovou roli armáda. V obou zemích je také vůdce zbožštěn. Severní Korea sice sama sebe označuje za „komunistickou“, ve skutečnosti jde však o vojenskou diktaturu s vůdcem, který je v pozici boha. Zřetelně patrné jsou v ní i vlivy japonského šógunátu s kastami a uctíváním samurajských hodnot.

Divit se tomu nelze, protože Korea byla anektována Japonskem po více než třicet let a společnost byla pojaponšťována, zakázána byla i korejská jména, jak připomněl Brian Myers v knize Nejčistší rasa. Mnozí korejští důstojníci v obou korejských armádách studovali na vojenské akademii v japonském loutkovém státě Man-čou-kou a někteří pokračovali ve studiu na tokijské vojenské akademii.