Války jsou dlouhé. A ty současné taky jen tak neskončí

Mikulecký zopakoval nepříjemnou pravdu: „Války jsou dlouhé, a ty současné budou trvat dlouho. Operace Pouštní bouře, ,první televizní válka v přímém přenosu‘, byla výjimka, ne nové pravidlo.“

V posledních týdnech se v západních médiích zcela změnil pohled na konflikt na Ukrajině, a to přesto, že se situace na bojišti nijak zásadně nemění – Rusové sice postoupili u Avdijivky, ale jen o pár set metrů, a Ukrajinci se stále drží na levém břehu dolního toku Dněpru, zmínil Švamberk.

Mikulecký nedokázal vysvětlit důvod změny pohledu: „Nejsem novinář ani editor, který tvoří titulky. Asi to hodně vychází z toho, co konzumenti chtějí slyšet. Dokud byla poptávka po úspěších, tak všichni vzbuzovali nerealistická očekávání.“

Připomněl i vývoj informování o Ukrajině: „V prvních měsících tehdy všichni hlásali, že Kyjev padne v několika hodinách, potom všichni hlásali, že naopak do pár měsíců padne Moskva, a někteří čeští politici se chystali na srpnovou dovolenou na znovu ukrajinském Krymu. Nejen já, ale i řada mnohem zkušenějších kolegů si připadáme jako Alenka v říši divů, protože hlasy, které komentují v médiích situaci, mají často poměrně pramalou znalost z místa a možná i historických reálií.“

„To, co teď vidíme na frontě, odpovídá dosavadnímu průběhu války. Není to žádný velký úspěch, není to ani žádná velká tragédie,“ dodal Mikulecký a upřesnil: „Tragédie se z toho může velice rychle stát, pokud my budeme unavení válkou, která nás zatím stojí ‚jen‘ peníze, a přestaneme podporovat Ukrajinu. Protože pod ruskou agresí zatím umírají a jsou mrzačeni Ukrajinci.“

Analytik však opět konstatoval, že situace na Ukrajině není růžová: „Zprávy z bojiště na Ukrajině nejsou dobré, ale to nejsou dobré od začátku války. Svého souseda napadla velká země, jedna ze supervelmocí, a to už v roce 2014, Ukrajina má k dispozici míň lidí, má menší hospodářský výkon, nemá tolik surovin jako Rusko, takže nemá šanci Rusku vzdorovat v dlouhodobé, opotřebovací válce bez pomoci spojenců. Pozitivní na celé tragédii je to, že Ukrajina stále bojuje, že si uvědomuje, že musí změnit svůj přístup na bojišti, a uvidíme, co se jim přes zimu podaří. Aktuálně to znamená ze strany Ukrajiny významně upevnit stávající pozice, protože Rusové přesouvají na bojiště síly v mnohem větším měřítku než Ukrajinci. Budou se snažit do ruských prezidentských voleb o jakýkoliv úspěch.“

Mikulecký dodal, že pro ukrajinské velení není lehké prosadit budování zákopů v hloubce vlastního území, když se dlouhodobě mluvilo o tom, jak veškerá okupovaná území brzy osvobodí, a nyní mají budovat zákopy. To je všechno daň za přemíru optimismu z jara letošního roku, a nyní přišel čas ji zaplatit.

„Rusové se navíc připravují na dlouhou válku, plánují svoje vojenské hospodářství v horizontu dalších deseti let,“ varoval analytik a zamyslel se, co to podle něj může znamenat: „Buď očekávají, že válka s Ukrajinou bude trvat deset let, nebo čekají, že vyřeší Ukrajinu během třeba pěti let a pak budou dál intenzivně zbrojit, aby zacelili rány, a pokusí se ukousnout kus dalšího území. A nemusíme se hned strašit tím, že napadnou členskou zemi NATO, protože i Rus tuší, že by to pro něj byl poměrně rychlý konec.“

Oba se shodli, že Rusko své cíle na Ukrajině nemění, jak to zopakoval minulý týden ruský prezident Vladimir Putin, i když mnozí podléhali iluzím, že svůj postoj zjemňuje, když už Rusko verbálně neprosazovalo odchod Volodymyra Zelenského a přestalo mluvit o „denacifikaci“.

„Tak, jako se nedalo věřit nacistům, nedá se věřit Rusům v současné době. Porušili všechno, co kdy podepsali nebo řekli. Nerozumím naší neustálé snaze hledat něco pozitivního na jejich slovech, nedodrželi nic, porušili veškerá pravidla, porušují je den za dnem a my se stále konejšíme, že když dovolíme ve Francii nakupovat nemovitosti někomu z Ruského vedení, který je dnes na sankčních seznamech, tak se něco zlepší. Nezlepší,“ říká Mikulecký.

Oba se pak věnovali problému nedostatku munice: „Ta nyní chybí hlavně pro děla sovětských ráží,“ upozornil Mikulecký, podle něhož je potřeba s přispěním státu rozjet větší výrobu této munice v našich muničkách.

Mikulecký vysvětlil, že poslední dobou zmiňované FPV drony nejsou náhradou velkorážové dělostřelecké munice. „Jsou vysoce účinným doplňkem dělostřelecké munice, protože přece jen nesou menší nálož. Dokáží létat až 200 km/h, takže se proti nim obtížně brání. Jedním ze zásadních rozdílů je, že přenos signálu mezi operátorem a dronem není digitální, ale analogový. I ten lze rušit, ale funguje déle. Pokud je rušen digitální signál, obraz zamrzne a operátor nevidí nic. U analogového přenosu je sice signál rušený, ale pořád je něco vidět a operátor může dron nasměrovat na cíl.“

Mikulecký zmínil, že se sám angažuje ve sbírce na dodávky FPV dronů pro Ukrajinu: „Vznikla tady iniciativa, původně od českých modelářů, kteří jsou schopni stavět FPV drony ve špičkové kvalitě za východoevropské ceny. U FPV dronů je výhodou relativně nízká cena. Pohybuje se od šesti do maximálně dvanácti tisíc korun za jeden kus. To je méně, než kolik stojí dělostřelecký granát.“

Nad iniciativou převzal mimo jiných záštitu také náčelník generálního štábu Karel Řehka. „Naším cílem je v tuhle chvíli dát dohromady peníze na prvních deset tisíc FPV dronů, protože je nutné si přiznat, že Rusko přešlo na masivní zbrojní výrobu mnohem rychleji než my,“ řekl Mikulecký.

To podle něj nese výsledky: „Rusové skutečně neváhají na jednoho pěšáka vyplýtvat třeba tři FPV drony, aby ho zabili. Na Ukrajině se proto objevila až jakási dronová panika.“

Oba se v dnešním díle věnovali potížím lodní dopravy kvůli útokům jemenských Húsíů na lodě v Rudém moři i průlivu Báb al-Mandab. Mikulecký připomněl, že tudy prochází dvanáct procent světové obchodní výměny a mnohem větší objem obchodu Evropy s Čínou, Indií, Pákistánem a Bangladéšem. „Takže je to primárně problém Evropy,“ zdůraznil Mikulecký: „A opět ho za nás aktuálně řeší Spojené státy.“

Švamberk připomněl, že USA slíbily řešit ochranu lodí v Rudém moři. „Ochrana obchodních lodí je námořní operace, my Češi jako suchozemci máme pocit, že se dá snadno udělat, ale chránit rozptýlené lodě na moři je mimořádně obtížné,“ řekl Mikulecký a zmínil dvě možnosti: „Buď tam nasadím maximum námořních sil, které budou aktivně potlačovat jakékoliv vojenské ohrožení, což přinese ošklivé obrázky z bojů se záběry mrtvých civilistů včetně dětí, vzhledem k tomu, že Húsíové svoje vojenské instalace podobně jako Palestinci umisťují do oblastí, kde je mnoho civilistů.“

Podle něj je to však stále lepší než nastavit druhou tvář, zavést konvojový systém, lodě doprovázet a sestřelovat jemenské drony po jednom: „Takto se válka vyhrát nedá.“

Zmínil, že se málo hovoří o tom, kdo skutečně jsou Húsiové a jaké představují riziko: „Není pravda to, co čtu často v českých médiích, ale vidím to i v evropských médiích, že je to skupina otrhanců v sandálech. Je to vojenská síla, podporovaná, financovaná a trénovaná Íránem.“

Švamberk v té souvislosti připomněl, že při únosu lodi na ni Húsíové vysadili komando z vrtulníku. „Pohyb komanda sice byl na palubě lodi lehce operetní, ale prostě byl to poměrně zdařilý výsadek z vrtulníku a pro arabské publikum, pro které to bylo určené, to bohatě stačilo.“

Na závěr se oba věnovali válce Izraele s hnutím Hamás, které si vzal na paškál Mezinárodní výbor červeného kříže. Za porušení ženevských konvencí označil nejen únos civilních rukojmích, ale především to, že zástupci Červeného kříže nemohli unesené ani po 70 dnech navštívit a prověřit jejich situace v zajetí a třeba jim dodat potřebné léky.

Oba se dotkli i tragického případu, kdy tři izraelští vojáci zabili tři rukojmí. „Nezaznělo, že v oblasti, ve které jednotka operovala, působili palestinští bojovníci. To není omluva pro to, co se stalo,“ řekl Mikulecký, ale dodal, že vojáci operují v mimořádně komplikované situaci bojů ve městě: „Palestinci zneužívají všechno, co si umíme představit, kdy lákají izraelské vojáky do budov tím, že z nich pouštějí z reproduktorů volání o pomoc v hebrejštině, instalují tam dětské batohy, věci, které mají vzbuzovat ve vojácích dojem, že tam jsou drženi civilní rukojmí. Pokud do nich Izraelci vstoupí, Palestinci ty domy vyhazují do vzduchu. Umím si představit, jak ve zjitřené atmosféře, kdy jste třeba pod palbou, uvidíte člověka, který je do půli těla svlečený. Jak zareagujete? Není to omluva, ale mám určité pochopení pro to, co se tam mohlo stát.“

Jednu dobrou zprávu však měl - Venezuela nezaútočila na Guyanu, jejíž část považuje za venezuelskou a v referendu ji už připojila: „Venezuelský prezident Maduro se sešel se svým guyanským protějškem. Ukazovali si navzájem mapy.“

Upozornění: Pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá, a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.