Hlavní obsah

V severní pevnosti bomby ničí ikonické chrámy

Ukrajinský Černihiv, město s památkami z doby Kyjevské Rusi s více než tisíciletou historií, prožívá tragédii obdobnou jako obléhaný Mariupol. Šrapnely z bomb padají na pravoslavné chrámy z 11. a 12. století i přesto, že jsou pod správou Moskevského patriarchátu.

Foto: Ukraine State Emergency Service, Reuters

Ocasní plochy sestřeleného Suchoje Su-34 v Černihivu, jde zřejmě o stroj nasazený dříve v Sýrii

Článek

Útulné, malebné město se změnilo na ruiny a městské úřady varují před totální zkázou „severní pevnosti“, která urputně brání postupu ruských vojsk na Kyjev.

„Řada domů v historické dřevěné zástavbě prakticky zmizela… Vedle chrámu Nejsvětější Trojice, hlavního svatostánku ruské pravoslavné církve, na rodinný dům spadla mina. Zabila matku a dítě zranila. Takových případů je spousta,“ přiznal portálu lb.ua starosta Vladyslav Atrošenko.

Městské úřady už podle něj škody ani nepočítají. „Rozsah poškození je takový, že rychlé obnovení nepřipadá v úvahu,“ přiznává. Polovina obyvatel z města, které před válkou mělo asi 285 tisíc lidí, odešla, i když úřady jim nezajistily žádné koridory.

Masivní bombardování a humanitární katastrofa. Město Černihiv volá o pomoc

Evropa

Černihiv, vzdálený od Kyjeva zhruba 140 kilometrů, je jedním z oblastních středisek, jehož dobytím jsou ruská vojska posedlá. Kromě strategického významu má podle Atrošenka pro Rusy i symbolický smysl. „(Šéf Kremlu Vladimir) Putin mnohokrát tvrdil, že Černihiv je kolébka pravoslaví. Je pro ně (Rusy) asi důležitý i svou historií,“ míní.

Po jednom z útoků vyhořel chrám svatého Feodosije na místním hřbitově, v jehož podzemí se schovávali lidé. „Byla tam asi stovka lidí z okolních domů. Evakuovat se museli za palby,“ popsal starosta.

Další návštěva evropských lídrů v Kyjevě

Válka na Ukrajině

Stejně jako v Mariupolu se lidem v Černihivě nedostává vody, jídla a žijí už tři týdny bez elektřiny, plynu a spojení. Podle místních tam dokonce peníze ztrácejí smysl.

„Příbuzní a přátelé mi chtěli pomoct a poslali mi na kartu nějaké hřivny. K čemu by mi ale byly, když si za ně nemohu koupit ani pecen chleba,“ přiznává Ljubov Ivaščenková, která po třech týdnech bombardování z města odjela.

„Dříve jsem se bála sirén. Pak přestaly. Ticho bylo ještě strašidelnější. To, že přiletí rakety, jsme zjišťovali, když najednou začal řev ve vzduchu. Na záchranu nám zbývaly vteřiny,“ řekla BBC News.

Související témata:

Výběr článků

Načítám