Ukrajinská terapeutka: Zpracovat smutek trvá nejméně rok

Dobře. Na přelomu srpna a září jsem byla na návštěvě na Ukrajině. Pomohlo mi to se rozhodnout, že chci zůstat v Česku. Měla jsem možnost si vyzvednout věci a svou kočku, což bylo pro mě velmi důležité. Při takovém traumatu je potřeba přijmout, že už nikdy nebudeme mít to, co jsme měli. To se netýká jen mě, ale všech, kteří odjeli z Ukrajiny.

V červnu jsem se vyrovnávala se smutkem, ztrátou hodnot a bezpečného světa, který jsem do té doby znala. Jakýkoli prožitek smutku trvá zpracovat minimálně rok. Začínám přijímat nenávratnost změn, to, kde žiju, a hledání podpory.

Teď už to není tak velký faktor, protože jsem tam byla. I když jsem neviděla jediný dům, který by nějak nebyl válkou poznamenaný, minimálně byly prostřeleny vstupní dveře, tak jsem tam viděla spoustu lidí a dětí, kteří se po městě procházeli. Tím, že jsem viděla, že se město obnovuje a je bezpečnější než na začátku války, tak už to nehraje takovou roli.

Ano. Myslím, že to je hodně spojené s věkem, blížím se k důchodu. Žít na Ukrajině nyní vyžaduje hodně energie, protože je potřeba vybudovat nový život z ničeho. To je spíše práce pro mladé lidi, kteří mají energii, víru a naději. Já už jsem v jiné fázi svého života. Můžu být více užitečná ve více bezpečném místě v České republice a pomáhat lidem, kteří se tu snaží hledat cesty k adaptaci.

Určitě se změnily. Část lidí stále chce odjet a má problém přijmout celou situaci. Nejsou schopni nic dělat, hodně se u nich objevuje deprese. Jiní vypadají, že jsou v pořádku, třeba i pracují, ale stále čekají na odjezd zpět. Vnitřně řeší velký konflikt, často ho řeší třeba alkoholem, i přestože navenek vypadají, že jsou v pohodě. Samostatná kategorie jsou maminky, které na začátku sezení ani nedokážou říct, v čem je problém. Ten mají ale třeba v kontaktu se svými dětmi, trauma může mít vliv na mateřství.

Často tyto ženy mají problém vykonávat mateřské činnosti a být tu pro svoje děti v takovém rozsahu, jaký jejich potomci potřebují. Někteří lidé mají psychosomatické problémy, tedy psychické problémy, které se projevují fyzickými potížemi. Můžou to být problémy s trávením, funkcemi žaludku, někdy se to projevuje cévními či neurologickými obtížemi.

Jde tu hodně o schopnosti, které měli před válkou. Když člověk například neuměl dobře komunikovat, problémy se v této nové situaci zhoršují. Pokud měl problém si najít nebo udržet práci na Ukrajině, tak se tu nejspíš ten problém také ještě zhorší. Zároveň ale stres může i pomoci a člověku dodat energii. Například já se teď přestěhovala z jednoho bytu do jiného, vyžadovalo to hodně energie. Ale když člověk umí zařídit, co potřebuje, tak mu ten tlak může pomoci to zvládnout. Může třeba rozvíjet schopnosti, které mu pomohou k adaptaci, třeba se naučit jazyky či si sehnat práci.

Zároveň když je stresu příliš, tak pak je člověku z toho špatně. Je důležité vědět, kolik stresu je schopen zpracovat tak, aby z toho získával energii.

Psychoterapie, kterou dělám, má několik přístupů k vyrovnávání se s problémy, které mohou být negativní i pozitivní. První je přes tělo, člověk může pít alkohol, brát drogy nebo si jít zasportovat, pořádně se vyspat a tak dále. Další je přes práci, ale nejde jen o zaměstnání, ale i třeba pomáhání jiným lidem, uklízení, učení se jazyka. Třetí způsob je budování kontaktů a vztahů, může to být vyhledávání lidí, ale jde i o izolaci sama sebe.

Vyrovnávat se mohou i pomocí fantazie a tvůrčích schopností. Člověk se může buď bát, dívat se třeba na děsivá videa z odstřelování a bát se, nebo může přemýšlet o budoucnosti a vytvářet plány. V tom hraje roli i víra, ta nám může pomáhat, nebo vést k negativním jevům. Tam se často projevují psychiatrické problémy, kdy člověk má třeba bludy o tom, co se děje. Nebo klienti třeba něco vytvářejí, vaří a podobně.

Někteří z nich hodně spí, otázka je, jestli je to dobře, nebo špatně, ale tady jde o příliš mnoho spánku. Někdo naopak bojuje s nespavostí. Spousta klientů, zvláště děti, třeba přestali objímat jiné lidi, bojkotují fyzický kontakt, který byl v minulosti pro ně normální. Hodně mých klientů ale začalo sportovat, běhat nebo se věnovat tvůrčí činnosti. Mám třeba klientku, která měla deprese, a našla v Praze kavárnu podobnou jedné, do které chodila ve Lvově.

V tomto podniku skupina lidí plete maskovací sítě, které na Ukrajině používají na skrývání objektů v době náletů, takže se k nim přidala a pomáhá jí ­to. Spousta klientů přichází s horrorovými fantaziemi, které mají opakovaně, a izolují se od ostatních lidí. Častěji se také zhoršuje jejich vztah k dětem, jsou netrpěliví, křičí na ně a vybíjejí si na nich stres.

Pracuji spíše s dospívajícími a dospělými. Obecně se dá říci, že dětská psychika má tendenci zvládat problémy rychleji než dospělí. Ti mají více zkušeností, takže je pro těžší zvládat trauma než pro děti.

Největší dětský problém je momentálně narušení kontaktu s rodiči, na který byly zvyklé dříve. Jde tu hodně o trauma závislosti, protože někteří rodiče přestávají své potomky vnímat jako děti, očekávají od nich, že se budou v nové situaci chovat jako dospělí, a nevnímají jejich potřeby.

Klienti to samozřejmě řeší. Je velmi dobře, že ukrajinská vláda změnila datum svátků, protože to dává lidem možnost svátek slavit nově a zároveň příjemně. Můžou být s lidmi, se kterými se potkali v Česku, sice s tradicemi, ale nově. Jedna má klientka třeba řešila, že musela pracovat i na Vánoce i na Silvestra. Byla z toho velmi nešťastná, protože je to pro ni jiné než v minulosti. Byla zvyklá trávit svátky s blízkými a teď musí pracovat. Jde o hledání způsobu, jak žít s podobnými omezeními.

Naše původní Vánoce připadající na sedmého ledna. Uvidíme, jak to půjde. Nový svátek 24. prosince byl ale podstatný, protože lidé poznali hodnotu ve vztazích, kterou možná v minulosti na Ukrajině v rychlém běžném životě nebyli schopni ocenit.

Po tom všem, co se stalo, ta hodnota kontaktů vzrostla. Myslím, že se mění smysl svátků, v minulosti šlo o rituál, který se musel splnit. Teď jde o hledání smyslu v oslavě, udržení vztahů s lidmi okolo a společné přežití velmi těžké válečné situace.

Nemyslím si. Na začátku měli Češi hodně energie pomáhat, to ale nemůže být nekonečné. Teď pomáhají ti, kteří skutečně můžou.

Zároveň dnes pomoc už nemusí být materiální, ale může jít o psychickou podporu a dobrou konverzaci. Co se týče vztahů Ukrajinců k Čechům, tak to vidím tak, že pokud člověk umí vyhledávat vztahy a být otevřený, tak se potká s těmi lidmi, kteří se s ním chtějí bavit a podpoří ho.

Pokud je to člověk konfliktní, tak to tak nebude. Nemůžu říct, že se občas nesetkám s člověkem, který je na mě nepříjemný, ale je jich velmi málo. Moje zkušenost je spíše taková, že jsou lidé stále otevření.