Článek
„Když jsme společně vyplňovali papíry, tak místní dobrovolní hasiči zrovna houkli sirénami poplach,“ popisovala Právu Markéta Kolářová, zástupkyně bečovského kastelána. „Na maminkách bylo vidět, jak znejistěly, nevěděly, co se děje. Museli jsme jim hned vysvětlit, že je to pouze požární poplach, že se tak svolávají hasiči, protože někde hoří nebo spadl strom přes cestu či došlo k autonehodě,“ dodala Kolářová.
Podle ní jsou všichni uprchlíci rádi, že mají postel a místo, kde je ticho, protože přišli ze Sumské oblasti, kde jenom přes kopec na sousední město padaly bomby a všechno kolem houkalo. „Nedalo se vůbec spát, protože se všechno okolo otřásalo. Chodili se schovávat do sklepa. Bylo to prý opravdu hrozné,“ pokračovala zástupkyně kastelána.
Možnosti ubytování docházejí: Stovky uprchlíků provizorně nocují na brněnském výstavišti
„Velmi rychle je tam kvůli bombardování naučili, že mají okamžitě padnout na zem břichem dolů a krýt si hlavu. Zvuk hasičské sirény je proto opravdu strašně vyděsil. S těmi zkušenostmi, které mají, se není čemu divit,“ vzpomínala Kolářová na nepříjemný zážitek.
Boty i ručníky
Státní hrad a zámek Bečov uvolnil pro ukrajinské běženkyně hradní ubytovnu Herberk a další objekt sloužící k ubytování sezonních průvodců. „Máme tu sedm matek, ale celkem deset dospělých žen,“ popisovala Kolářová s tím, že Ukrajinky přišly ve třech vlnách.
„Některé maminky putovaly přes celou Ukrajinu pěšky. Jedny říkaly, že šly tři dny, další že pět dní,“ prozradila Kolářová s tím, že většina překročila hranici do Polska a odtud už dále cestovala vlakem.
Bohumínské nádraží je zaplaveno běženci. Dvě děti tam zkolabovaly
„Jedna ze skupinek a také maminka s babičkami, které se ubytovaly zatím jako poslední, mají velkou snahu se domluvit česky, snaží se pochytávat česká slova. Další skupinka moc snahu nemá, ale ta používá překladače z internetu nebo přecházíme do angličtiny,“ doplnila Markéta Kolářová s tím, že jídlo si ženy zařizují samy, protože již dosáhly na příspěvek státu. Vedení města chce ale podle pracovnice hradu iniciovat schůzku všech uprchlíků (další jsou třeba v místních hotelích anebo v soukromí), aby se dojednal například způsob zajištění školní docházky a podobně.
Většina z ukrajinských žen přijela jen s taškami nebo malými kufříky. „Maminky s malými dětmi jsou vděčné opravdu za všechno. Donesly jsme s kamarádkou obnošené šatstvo po jejích klucích a ženy byly nesmírně vděčné, protože toho mají naprosté minimum,“ popisovala zástupkyně s tím, že by běženkyně uvítaly i další oblečení nebo botičky pro děti od dvou do sedmi let. Také je nedostatek ručníků.
Maminko, já umřu, strachoval se ukrajinský klučina
„Jedna z maminek se ptala na koberec nebo podložku, protože má čtrnáctiměsíční holčičku, která se teď batolí, tak aby si měla na čem hrát,“ dodala Kolářová. „Mají teď jiné starosti, ale říkali jsme jim, že vymyslíme nějakou prohlídku. Je pravda, že některé z žen se nabídly pomoci nám za to, že je na Bečově necháváme bydlet. Hlavně skupinka maminek z Dněpru se nabízela, že by šla třeba uklízet nebo by rády pomohly na zahradě,“ uzavřela zástupkyně kastelána.