Ukrajincům pomáhají bohatí i chudí

Vít Rakušan nedávno pochválil Čechy, že společně s vládou pomohli 470 tisícům uprchlíků. Je to tak?

Souhlasím s tím, že je to bezprecedentní úspěch této společnosti vzhledem k tomu, že jsme v minulosti nebyli schopni přijmout byť jednotky tisíc uprchlíků z jiných oblastí. A je pravda, že na tom má podíl vláda, obce i lidi, protože ubytování dost záleželo na Češích. V jednu dobu bylo v domech a bytech poskytnutých Čechy ubytováno na 40 procent uprchlíků.

S počtem 470 tisíc bych byl trochu opatrný. To je počet lidí, kteří se tady registrovali v průběhu celého roku. Velká část tady není. Dá se odhadovat, že jich tady koncem roku zůstalo kolem 220 až 250 tisíc.

Dá se říct, jak moc pomáhali Češi z vlastní iniciativy a jak moc vláda?

Ptáme se kontinuálně, kolik lidí darovalo kolik peněz. Z toho vychází, že v průměru domácnost darovala za celou dobu tři tisíce korun, což je obrovská částka. Počítá se do toho i materiální pomoc a příspěvky směrem na Ukrajinu.

Solidarita byla dost podobná ve všech ekonomických skupinách. Když to počítáme z příjmu po zaplacení jídla a bydlení, tak to procento darovaného příjmu bylo dost podobné u vysokopříjmových i nízkopříjmových. S ekonomickou krizí si solidaritu dokázaly udržet samozřejmě hlavně ty vyšší příjmové skupiny.

V bydlení bylo klíčové, že se podařilo uvést do života systém, který Čechům s možností ubytování výdaje hradil. To byla jedna z nejdůležitějších věcí. Vládě jsme ji v březnu doporučovali a podíleli jsme se trošku na jejím lepším nastavení v průběhu jara. Systém se osvědčil a dost zachránil danou bytovou situaci. Za přijatelné prostředky, které navíc šly českým domácnostem.

Jak se mění postoje Čechů k uprchlíkům?

Zejména vloni mezi březnem a červnem ochota k přijímání poklesla, ale pak už se moc neměnila. Hodně se to liší podle parametrů. Přijetí okolo 150 tisíc uprchlíků na omezenou dobu podporuje stále velká většina. Dlouhodobé přijetí tohoto množství je už tak půl na půl. Hodně závisí na ekonomické situaci lidí a hodnocení integrace uprchlíků.

Jak jsou na tom Ukrajinci s bydlením dnes?

V červnu bydlelo v nájmech méně než 20 procent uprchlíků. Většina bydlela v poskytnutých bytech nebo na ubytovnách, v hostelech apod. Od června do prosince narostly počty podnájmů. Kolem 36 procent bylo v obecních, ale zejména komerčních nájmech. Je to dáno přesunem do nájmů i tím, že lidé, kteří si nacházejí dobré bydlení, mají vyšší tendenci zde zůstat.

Ale moc se nezměnil podíl lidí v ubytovnách a hotelích, protože část lidí, kteří z těchto zařízení odešli, nahradila část nově příchozích.

V takovémto provizorním bydlení žilo v prosinci 28 procent uprchlíků a zbývající třetina v poskytnutých bytech a domech od Čechů či Ukrajinců.

Takže je zřejmé, že to jde vesměs dobrým směrem, ale taky je vidět, že nabídka na trhu s bydlením je tak omezená, že část Ukrajinců končí na ubytovnách. A pak je tu riziko, že teď dojde k omezení podpory v bydlení, která má být podle nového lex Ukrajina nastavena více tak, aby jen dorovnávala to, na kolik si vyděláte. Takže pokud budete vydělávat, tak už podporu nedostanete, anebo jen v omezené míře. Bojím se, že to bude docela složitý systém, který navíc bude motivovat k práci načerno.

Co byste navrhoval?

Byl bych pro jednodušší způsob, který by podporu snižoval postupně a zavedl limit, kolik může rodina různých typů dávek dostat dohromady. Anebo bych je zavedl do klasického českého příspěvkového systému podpory bydlení.

Jaké mají dnes Ukrajinci překážky na trhu práce? Jsou vystaveni podvodníkům v šedé ekonomice?

V našich výzkumech 51 procent Ukrajinců v aktivním věku říká, že pracuje v Česku. Dalších skoro 10 procent pracuje pro Ukrajinu. Takže většina nějak pracuje.

Ale z těch, kteří pracují tady, dvě třetiny jsou na místě pod svou kvalifikací. Z toho přes 40 procent výrazně pod svou kvalifikací. To znamená, že někdo, kdo byl v řídící, specializované profesi, pracuje třeba manuálně.

Je úspěch, že relativně velká část pracuje, ale tím, že jsou pod úroveň svých kvalifikací, průměrný hodinový příjem dělá asi 150 korun na hodinu, což je nízký příjem a domácnost se tím těžko uživí.

Když neuplatňují své kvalifikace, tak jednak ekonomika přichází o produktivní síly, jednak to vede k nárůstu šedé ekonomiky, která je častější v nízkokvalifikovaných oborech. Stát nevybere tolik na odvodech a daních. A omezuje to, aby byli uprchlíci schopni se vymanit ze závislosti na podpoře.

Takže lékař, který na Ukrajině zachraňoval životy, tady hází uhlí?

Někdo si třeba jen lehce pohoršil a posunul se mimo kvalifikaci, takže třeba sociální pracovnice dělá kuchařku. Ale je tam i kontinuální posun dolů, kdy lékařka dělá zdravotní sestru, zdravotní sestra uklízečku a tak dále. Je tam i tento model, kdy „lékař hází uhlí“. Obecněji se ale jedná spíše o případy, kdy odborník ze sektoru služeb dělá někde u pásu nebo manažerka pracuje jako servírka a podobně.

Hlavní bariérou je jazyk. Na prvopočátku byla představa, že když jsme v rodině slovanských jazyků, tak se Ukrajinci rychle naučí česky. Komunikační dovednosti se jim sice zlepšují, ale jen 27 procent dospělých říká, že se domluví v běžných situacích. Ti častěji pracují v lepších pozicích, ale zbytku jazyk často nestačí. V tom je pak začarovaný kruh. Když berete nízko kvalifikovanou práci, tak máte méně času na jazykové vzdělávání. Zaměstnavatelé to většinou moc nepodporují. A pak jste navíc hodně v kontaktu s dalšími cizinci, takže se neučíte. Tohle se opakuje v rámci migračních krizí z různých zemí.

A stát nedělá dost na to, aby toto narušil. Naše jednoznačné doporučení z března bylo, aby byly úřady práce v kontaktu s lidmi, kteří zde pracují pod svojí kvalifikací. Aby tomu lékaři či specialistovi, který někde hází uhlí či pracuje u pásu, a sestře, která uklízí, nabízel jazykové vzdělání, uznání kvalifikace a dával nabídky práce. To tady dost chybí.

Vy jste k imigraci hned na jaře uvedl, že je to pro Česko i příležitost. Dokázali jsme se jí chopit?

Nechtěl bych to úplně paušalizovat. Část lidí pracuje pod svou kvalifikací, část jich svou kvalifikaci využila. Ale to je problém každé migrační krize. Je to na měsíce a menší počet let.

Ale je fakt, že tady chybí podpora v jazykovém vzdělávání, lepší uznávání kvalifikací, snížení regulovaných profesí… Pracovní síla by se dala využít víc a státu by to prospělo.

Setkávají se uprchlíci i s projevy nesnášenlivosti?

Ptali jsme se na to v červnu, kdy si moc nestěžovali. Ptali jsme se třeba na to, jestli se nesetkávali s diskriminací na úřadech práce, a většina odpověděla negativně. Ale víme například, že 45 procent má symptomy depresí, úzkostí, které nikdo z nich neřeší s odborníky.

Na jaře jste varoval, že pokud integraci uprchlíků zpackáme, čeká nás nový velký sociální problém. Jsme na cestě k tomuto scénáři, nebo ne?

První fáze byla úspěšná. Ale je tam hodně výzev a problémů, jako je bydlení na ubytovnách, nevyužití kvalifikací a s tím spojená chudoba a omezené odvody. A také často neřešené problémy v duševním zdraví.

Většina dětí chodí na základní školy, ale tam často není dost intenzivní výuka češtiny, takže v ní se také rozvinuly méně, než se čekalo. Jen třetina dětí dělá skupinové volnočasové aktivity – sporty a kroužky – takže se často nezačlenily do kolektivů. Většina středoškoláků se vzdělává jen na dálku.

Takže je třeba se věnovat klíčovým problémům integrace. Na vnímání integrace závisí i podpora přijetí uprchlíků ze strany Čechů. Takže to nejde podcenit.