Ukrajinci zachraňují životy v centru Unbroken

(od našeho zvláštního zpravodaje)

„Naším hlavním cílem je rehabilitace lidí a také výroba protéz přímo na Ukrajině,“ sdělila Novinkám Julija Vajda, asistentka ředitele rehabilitačního centra Unbroken. Podle ní je nynějším úkolem centra stát se multifunkční tak, aby pacientům mohlo nabídnout všechny potřebné úkony, aby nemuseli jezdit do zahraničí. To znamená vše od operací až po výrobu protéz.

Vajda dále uvedla, že v současné době rehabilitační centrum pojme 67 hospitalizovaných pacientů, dohromady ale denně poskytuje své služby dvěma stům z nich. „Další totiž přicházejí z jiných oddělení nebo docházejí pouze na procedury a poté se vracejí domů,“ upřesnila.

Centrum Unbroken zaměstnává celou řadu špičkových odborníků, i přesto se ale musí stále zlepšovat a od svých západních spojenců by podle Vajdy uvítalo pomoc se školením svých zaměstnanců.

„Potřebujeme v několika odvětvích pomoc s rehabilitací, jedná se o školení pro naše fyzioterapeuty, nebo s jejich spoluprací se zahraničními partnery. Každý den máme spoustu práce, takže se potřebujeme ve všem zlepšovat,“ prohlásila asistentka ředitele.

Novinky v centru vyzpovídaly dva vojáky, Oleha a Vasyla, kterým toto zařízení pomohlo - Vasylovi i přes amputaci obou nohou vrátit se v rámci možností do běžného života, Olehovi i přes přetrvávající problémy s končetinou zpět na frontu do Mykolajivské oblasti, kam odjel pouhý jeden den po rozhovoru. V době vydání článku se tedy již zhruba dva týdny účastní bojů proti ruským okupantům.

„Přiletěl kamikadze dron, FPV dron. Utrhl mi obě nohy. Oni to ještě asi chtěli dokončit a zaútočili na mě ještě jednou. Druhý útok mi zranil pravou ruku. Takhle jsem ležel asi dvě tři hodiny, než mě někdo přišel zachránit,“ popsal pro Novinky den svého zranění Vasyl, který bojoval u Verbove a Robotyne v Záporožské oblasti.

Oleh měl větší štěstí než Vasyl. Zasáhla ho totiž „pouze“ minometná palba, která mu způsobila zranění sedacího nervu a nohy.

„Byl jsem zraněn na linii dotyku během minometného útoku. Měl jsem poraněný sedací nerv. Nerv mi sešili, ale noha mi funguje jen na padesát procent. Čekal jsem od toho víc,“ sdělil Novinkám Oleh.

Oba mají ovšem rozdílné zkušenosti se zásobováním na frontě. Zatímco Vasyl si neměl na co stěžovat a měl všeho dostatek, Oleh uvedl, že v Mykolajivské oblasti nemají vojáci jídlo ani pití a zároveň nedocházelo k žádné rotaci, takže byl na frontě bez jakéhokoli odpočinku velmi dlouhou dobu. „Když jsme byli na linii dotyku, rotace nebyla žádná. Nebyla ani žádná podpora, žádné jídlo,“ uvedl Oleh.