Ukrajina krvácí nejen na bitevním poli. Kvůli nízké porodnosti a emigraci prudce ubývá obyvatel

Sto třicet pět tisíc proti devadesáti sedmi tisícům. Tak vypadá srovnání počtu narozených dětí na Ukrajině za prvních šest měsíců roku 2021 (tedy před začátkem ruské invaze) a letos. Jedná se o pokles o 28 procent.

Ještě větší význam pro budoucnost má ale pokles tzv. plodnosti, tedy průměrného počtu dětí připadajících na jednu ženu. Ta podle údajů Světové banky za loňský rok dosáhla na Ukrajině hodnoty 1,22, jedné z nejnižších na světě. K tomu, aby se populace početně udržela na stávající úrovni (bez započtení migrace), je přitom třeba dosáhnout plodnosti 2,1.

Výsledkem je výrazné urychlení již tak strmého poklesu ukrajinské populace. Zatímco začátkem 90. let minulého století žilo na Ukrajině 53 milionů obyvatel, v roce 2021 to bylo (v mezinárodně uznaných hranicích, tj. včetně Krymu) jen 43 milionů. Od začátku ruské invaze ubyly v důsledku demografického poklesu další stovky tisíc plus - což je pohledem čísel ještě významnější – zemi opustilo podle odhadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky asi 6 milionů lidí.

Světlo na konci tunelu přitom není vidět. „Ukrajina už tak měla jeden z nejnižších ukazatelů plodnosti na planetě, a k tomu vypukla válka,“ řekla listu The Guardian Brienna Perelliová-Harrisová, profesorka demografie na Univerzitě v Southamptonu. Podle ní by určitou šanci znamenalo ukončení konfliktu, které by mnohé ženy přimělo k „odloženému“ mateřství.

Výzkumná zpráva EU Science Hubu při Evropské komisi ovšem hovoří o „nezvratitelném demografickém poklesu“ na Ukrajině a nastiňuje čtyři varianty vývoje do roku 2050. Podle nich se bude počet obyvatel Ukrajiny v roce 2050 pohybovat jen mezi 30 a 34 miliony obyvatel. Tedy kolem 60 procent stavu z roku 1990.

Velkou neznámou zůstává, jak velký podíl Ukrajinců, kteří zemi od začátku ruské invaze opustili, se po skončení konfliktu vrátí domů. Průzkumy na toto téma se totiž značně liší. Zatímco šetření ukrajinského Centra ekonomických strategií publikované Člověkem v tísni ukázalo, že na Ukrajinu se chtějí „rozhodně či spíše ano“ vrátit tři čtvrtiny uprchlíků, tak v jiném průzkumu, provedeném Agenturou EU pro základní práva (FRA) v deseti evropských státech, se pro návrat vyslovilo jen 35 procent dotázaných.

Z většiny šetření mezi ukrajinskými uprchlíky vyplývá, že na jejich rozhodnutí o případném návratu „domů“ bude mít značný vliv výsledek konfliktu. A populační situaci ovlivní i případné změny hranic - pokud by Ukrajina trvale přišla byť i jen o část v současnosti Ruskem okupovaných území, znamenalo by to i z demografického hlediska velkou ránu. Na Donbase (v hranicích Doněcké a Luhanské oblasti) žilo před započetím invaze přes 6 milionů lidí, na Krymu více než 2 miliony.

Špatný demografický vývoj dlouhodobě sužuje také Rusko, což v minulosti několikrát připustil dokonce i prezident Vladimir Putin. Ve výročním projevu v roce 2020 zmínil mj. „nutnost podpořit porodnost a rodiny“ například zvýšením příspěvků či stavbou jeslí. Ruský ministr zdravotnictví Michail Muraško na sociální síti X (dříve Twitter) nedávno kritizoval ženy, které před mateřstvím dají přednost kariéře.

Příliš úspěšná tato politika v Rusku není, plodnost žen zůstává setrvale nízká (kolem úrovně 1,5). Na rozdíl od Ukrajiny deficit ale vyvažuje trvale kladné migrační saldo - i v současnosti nad počtem Rusů emigrujících do zahraničí vysoce převažuje počet migrantů přicházejících především z bývalých republik Sovětského svazu. Nejvíce takových lidí každoročně do Ruska dorazí, hlavně za prací, z Tádžikistánu, Kazachstánu a Arménie. Díky tomu celkový počet obyvatel Ruska v posledních letech alespoň stagnuje kolem úrovně 147 milionů.

Ruským demografickým problémem zůstává i velmi nízká naděje dožití, která se podle dat Světové banky pohybuje kolem hodnoty pouhých 69 let, tedy na úrovni chudých rozvojových zemí. Stejný ukazatel za Česko dosahuje úrovně 77.