To podstatné se teď neodehrává na frontě, upozornil analytik

Švamberk připomenul poslední místa tvrdých střetů, tedy u Robotyne ve směru od Orichivu na Melitopol a zejména dobytí Staromajorského ve směru od Velyke Novosilky na Mariupol a Berďansk. Zmínil i to, že zprávy o začátku hlavní fáze ofenzivy byly záhy dementovány a nezdá se, že by skutečně probíhala.

„Já bych neustále neřešil, jestli už je to opravdová ofenziva, nebo protiofenziva, zkrátka stále trvá opotřebovávací válka,“ řekl Mikulecký. Nerad také připomněl své půlroku staré výroky, které se lišily od tehdy obecně očekávaného úspěchu ukrajinské protiofenzivy, kdy proti obecně sdíleným teoriím o opakování ukrajinských úspěchů u Charkova a Chersonu, varoval před nemístným optimismem a velkým očekáváním.

Současně ale uvedl: „Ukrajinci zdaleka nenasadili všechno, co mají k dispozici, což odpovídá tomu, že Ukrajinci stálým tlakem na frontě hledají případná slabá místa protivníka, snaží se prokousat k hlavní ruské obranné linii. A teprve pokud se jim někde podaří se přes hlavní linii „protlačit“, tak potom nasadí do případného průlomu síly, které mají připravené. Nicméně zatím se jim to stále nepodařilo. Je nutné neustále připomínat, že je to „plnotučná“ válka, která letos neskončí, bude trvat dlouho a měli bychom se na to připravit, hlavně „mentálně“. Že zatím nikde nedošlo k rozhodujícímu průlomu, potvrdil i dosavadní přístup Ukrajinců. Ani do jednoho ze směru nevrhly všechny síly.

Oba se shodli, že Putinova slova, že není čas na příměří, odpovídají realitě. „Ani jedna strana nedosáhla toho, co chtěla; Rusům se nepodařilo obsadit celou Ukrajinu, nepodařilo se jim obsadit ani ty oblasti, které už prohlásili za svoje,“ řekl analytik a dodal: „Ukrajincům se nepodařilo osvobodit území, která Rusko okupuje. Ani jedna strana nemá důvod k příměří.“

Varoval, že válka bude trvat dlouho: „Dokud Rusku budou dál plynout zbraně a dokud my nebudeme schopni uvalit reálné sankce a nebudeme schopni vymáhat dodržování těchto sankcí, tak Rusové mohou válčit donekonečna. A dokud na Západě bude trvat schopnost a ochota podporovat Ukrajinu v boji, tak to vydrží i Ukrajina. Jen za strašnou cenu obětí; nicméně druhá možnost, vítězství Ruska, je ještě horší. Zjednodušeně řečeno: je to hra kdo s koho a na naší straně by mělo dojít k přitvrzení,“ řekl Mikulecký a připomněl, že Čína dál dodává Rusku výrobky dvojího užití, tedy použitelné nejen v civilních výrobcích, ale i ve zbraních, které Rusko používá na bojišti.

Analytika nepřekvapuje, že ukrajinský postup je pomalý: „Ukrajinci bohužel loni neměli potřebnou techniku, munici ani vycvičené vojáky. V době, kdy ruské pozice zdaleka nebyly konsolidované, a tak bohužel Rusové dostali dostatek času, aby si připravili hloubkovou obranu. Pamatuji si, že si tady spousta lidí dělala legraci z ruských dračích zubů položených ve dvou řadách, které by skutečně nikoho nezadržely, ale jestli Rusové něco umí, když na to mají dostatek času a materiálu, tak jsou to opevněné rajony. Navíc pokud jde o pozemní miny, kterých evidentně mají nadbytek, tak do takto připravené hloubkové obrany je velice těžké útočit.“

Změnu podle něj nemohou přinést ani boje na východě: „Hodně pozornosti v médiích i od lidí, kteří válku na Ukrajině sledují z laického pohledu, je věnováno bojům u Bachmutu. Rozumím tomu. U Bachmutu se Ukrajincům daří nějakým způsobem postupovat, Bachmut je symbolem určité fáze války na Ukrajině, ale jak jsem říkal, že dobytí Bachmutu Rusům nepřinese nic, tak stejně tak osvobození Bachmutu nepřinese nic Ukrajincům. To městečko není ničím důležité, neumožňuje rychlý postup nikam, kde by mohlo dojít k rozhodnutí.“

„My se dnes stále upínáme k mnoha detailům, ale to podstatné se neodehrává na frontě, ale za ní,“ uvedl analytik. Důležitý je podle něj například nacházející summit v saúdskoarabské Džiddě.

„Co mně přijde zajímavé, je připravovaný summit v Saúdské Arábii, kde je silným gestem, že tam nebude Rusko, a naopak budou tam významní hráči, kteří lavírují mezi ruskou a ukrajinskou pozicí, jako jsou Indie nebo Brazílie,“ řekl Mikulecký a zmínil ještě jeden důvod: „Summit v Saúdské Arábii by mohl dát další signál Rusku už proto, že Saúdové jsou ti, kteří v rámci kartelu OPEC určují ceny ropy. Přitom dosud by se mohlo zdát, že Saúdové ruskou válku příliš neřeší.“ Švamberk podotkl, že je jasné, že na podmínkách míru se napřed domluví spojenci s Ukrajinou a až pak o něm budou jednat s Ruskem.

Další zajímavou událostí byl podle analytika summit Rusko–Afrika v Petrohradě. Za důležité považuje, že z padesáti pozvaných hlav států a šéfů vlád jich dorazilo jen 17: „Z afrických zemí dorazily ty, které s Ruskem dlouhodobě spolupracují, jistou výjimkou byl Egypt, který není v podřízené pozici vůči Rusku, a egyptský prezident as-Sísí si nebral servítky.“

Dodal, že přestože se summit uskutečnil, žádnou jednoznačnou podporu Moskvě nepřinesl. „Nebyla to procházka březovým hájem, kdy by všichni deklarovali podporu Putinově válce a kolektivně obviňovali Západ. Afričtí vůdci vyjádřili jasný nesouhlas s tím, že nedošlo k prodloužení dohody o vývozu obilí z Ukrajiny. Ani Putinův slib, že nejpostiženější země dostanou zdarma obilí, které Rusové již dříve ukradli na Ukrajině, je příliš nenadchl. Objemy obilí exportované z Ukrajiny před válkou byly násobně větší.“

Podotkl, že ve stínu diskuzí o scházejících zemědělských produktech v Africe a na Blízkém východě je nepochopitelně Čína, která přitom v minulosti odebírala až třetinu veškerého obilí z Ukrajiny.

Po vypovězení dohody začalo Rusko masivně útočit na ukrajinské černomořské přístavy, především Oděsu. Mikulecký je přesvědčen, že to byla sázka na destabilizaci: „Když Ukrajina přišla s plánem, že bude vyvážet obilí přes Rumunsko, následoval útok na sklady ve městech Reni a Izmajil na Dunaji, 100 metrů od hranice s Rumunskem. Pokud Rusové brání exportu obilí z Ukrajiny přes Dunaj nebo Černé moře do Afriky, tak destabilizují situaci v Africe a zvyšují migrační tlaky na Evropu. Je potřeba tomu problému čelit.“

Připomněl, že Turecko v minulosti slíbilo doprovod lodím, které budou obilí vyvážet, a že by podle něj měly případné námořní konvoje doprovázet například čínské nebo egyptské vojenské lodě.

Analytik se také vrátil k potřebě vyhlášení bezletové zóny, kde by státy NATO chránily svými systémy tu část ukrajinského vzdušného prostoru, který je v jejich dosahu z vlastního území, a zabránilo by se opakování případu, kdy ruská střela s plochou dráhou letu dopadla do Polska. (Tehdy na polské území dopadla nejen zbloudilá antiraketa ukrajinské protivzdušné obrany, ale kromě ní i evidentně neřízená ruská střela Ch-55 –pozn. red.).

„Znovu, co jsem říkal již loni v prosinci, není to o tom, že naše stíhačky budou létat nad Ukrajinou a sestřelovat Rusy. Je to o tom, že deklarujeme, že v nějakém jasně deklarovaném pásu podél hranic, mezi členskými zeměmi Aliance a Ukrajinou, bude zóna, kde my budeme zajišťovat protivzdušnou obranu,“ řekl Mikulecký.

Podle něj by to přineslo několik výhod: „Pokud tam poletí nějaký ruský dron nebo střela s plochou dráhou letu, tak my ji zpoza hranic ve vzdušném prostoru Ukrajiny sestřelíme.“ Tím bychom chránili sebe, nemohlo by se stát, že by nějaká ruská střela zase doletěla až k nám. Současně by to umožnilo Ukrajincům soustředit své prostředky protivzdušné obrany jinde, a chránit tak další místa před ruskými teroristickými útoky. S tím souvisí podle analytika ještě jeden efekt: „Vznikne tak chráněné území pro vnitřní uprchlíky, kteří tudíž nebudou pokračovat v cestě k nám.“ Bezpečí by tak lidé z Chersonu nebo Charkova nalezli už na západě Ukrajiny.

Za nerozumné považuje Mikulecký ukrajinské útoky na Moskvu a jiná místa v hloubce ruského území. „Nemyslím si, že by to mohlo Ukrajincům přinést nějaký prospěch. Útoky drony na dlouhou vzdálenost mají celou řadu nesnází – od toho, že to musejí být relativně velké drony, které se dají snadno detekovat, a velké množství jich lze zničit. Je také poměrně obtížné je na takovou dálku přesně navádět, takže je možné, že dojde k nějakým škodám na čistě civilních cílech, které budou propagandisticky zneužitelné, a Rusové toho jistě využijí.“

Mikulecký chápe, že Ukrajinci, jejichž města denně čelí ostřelování, baží po odvetě: „Když vidím, jak Rusové dennodenně vraždí ukrajinské civilisty, útočí na místa, kde se scházejí civilisté, tak bych si taky přál, aby Rusové okusili, co Ukrajina zažívá každý den, ale takto nefunguje logika války a ani psychologie Rusů. Ekonomika a logika války říkají, že je potřeba zničit nepřítele na frontě a zničit jeho logistiku, jeho vojáky. To, že se povede dronem trefit kancelářskou budovu v Moskvě, nepřináší Ukrajincům nic, jen zvýšené riziko, že při takových útocích mohou zahynout ruští civilisté. Ten svět, který Rusko přímo podporuje nebo pro něj má větší pochopení, bude říkat, podívejte, oni jsou stejní. Nebudou rozlišovat, kdo je útočník a kdo je obránce. A pokud jde o ruskou duši, Mikulecký připomněl, že Rusům nikdy nešly útočné války, přestože jich řadu rozpoutali. „Kde se Rusům dařilo, byly obranné války. Pokud se cítí ohroženi, pokud jim propaganda vsugeruje ohrožení existence Ruska, tak se zatnou.“

Švamberk zdůraznil, že se Rusové semknou okolo vůdce, ale jinak nálety na Rusko zcela neodsuzoval jako zbytečné. Vytvářejí tlak na ruskou protivzdušnou obranu na dalších místech, takže nemůže být přesunuta na Krym, který je jedním z hlavních cílů ukrajinských dronů nebo střel s plochou dráhou letu.

V podcastu oba diskutovali i o puči v Nigeru, který ukazuje, že se Rusko stále pokouší získat pozice na černém kontinentu. Prsty Moskvy jsou zde podle Švamberka jasné. Ukázala to demonstrace obyvatel podporujících převrat, kteří mávali ruskými vlajkami. Mikulecký jen doplnil: „Měl jsem možnost navštívit řadu afrických zemí a stánky tam rozhodně nepřekypují ruskými vlajkami. Pokud se na nějaké demonstraci objeví, tak proto, že jim někdo z wagnerovců tyto vlajky poskytl.“

Mikulecký připomněl, že se na summitu Rusko–Afrika svobodně pohyboval Jevgenij Prigožin: „Objímal se s kdejakým africkým vládním představitelem. Nic mu nebylo, nic mu nehrozilo a nikdo ho odtamtud nevyháněl.“ Mikulecký odmítl spekulace, že by wagnerovci zaútočili na Polsko. Podle něj jsou to profesionálové a sami dobře vědí, že na něco takového nemají ani síly, ani prostředky, spíš proto budou napomáhat nelegální migraci a škodit propagandisticky.

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá, a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.