Stále to tak moc bolí. Život v Buči a Irpini má tři roky po masakrech pořád pachuť smrti

Masakr v Buči si mezi koncem února 2022 a začátkem března vyžádal stovky civilních obětí. Stejně jako ve vedlejší Irpini.

Téměř tři roky od tragických událostí je zde stále cítit ponurá atmosféra. Lidé se moc nebaví, dětský smích neslyšíte. Většina obyvatel přišla o někoho z příbuzných, známých či přátel. „Nechci o tom mluvit, jděte prosím pryč. Stále to tak moc bolí,“ říká zhruba šedesátiletá žena, která ukazuje na bránu ke kostelu v Buči. „Tam se podívejte, ucítíte tu smrtelnou pachuť,“ dodává a mizí s nákupem v ruce v domě, který nese stopy zásahů.

Obrovský kostel, který je celý oplocen, by mohl vyprávět svědectví o událostech, která v jistém slova smyslu změnila svět. Bučský masakr, jak se toto řádění nazývá, poprvé přinesl ukázku válečného běsnění a vraždy civilistů. V dubnu 2022 obletěla svět řada záběrů poté, co se do města dostalo několik televizních štábů a novinářů.

Mnoho těl leželo na ulicích, nezřídka střeleno do týla, ale jsou zdokumentované i záznamy mnohem drastičtějších poprav a mučení. „Najdeš tam i malé děti. Rusové lidi drželi a mučili ve sklepech. Vytrhávání zubů, trhání nehtů, ale i řezání uší. Prostě předvedli, co v nich je a o co jim jde. Ať do posledního okupanta zdechnou,“ nebral si servítky údržbář, který u kostela čistil tabule s výčtem jmen obětí od sněhu. „Ať svět vidí,“ dodal.

Pohled na data narození dává tušit, že oběťmi jsou mladí i staří. Společné je jen datum zavraždění na přelomu února a března 2022. Celkem více než čtyři stovky jmen. Většina z nich byla po ústupu ruských vojsk nalezena v masovém hrobě a exhumována. Důkazy mají posloužit Mezinárodnímu trestnímu soudu. Stejně jako v Izjumu a dalších oblastech označují Ukrajinci řádění Rusů jako genocidu.

Domy na okraji města jsou opuštěné a vypálené. Nebo mají vymlácená okna a rozbité dveře. Podle místních to je po rabování. Rusové si odnášeli vše cenné, ale i na první pohled bezcenné. Běžně kradli záchodová prkénka, celé toalety, lednice, trouby, sklo, cennosti a porcelán. Vojáci na místech většinou zanechali jen ruční a zemědělské nářadí.

Irpiň je v rozsahu válečného běsnění stejná jako Buča. Zde se ale památníkem a připomínkou masakrů stal most, který ukrajinská armáda zničila, aby zamezila okupantům v postupu.

Vzniklo zde symbolické pietní místo pro tichou vzpomínku na událost, která změnila celou Ukrajinu. Když byl most odpálen, bylo na něm ještě několik vozů. Podle místních to prý nešlo jinak, už nebyl čas, a kdyby tato hlavní tepna zůstala, Rusko by mohlo rychle přesunout další techniku a přepadové oddíly.

„Pár lidí tam zemřelo. Třeba ta dodávka, ta tam jako memento bude asi pořád. Chceme, aby se tato část mostu nikdy neopravila a stále to všem připomnělo zoufalství, kdy raději obětuješ vlastní, než aby orkové postoupili dál,“ říká přibližně padesátiletý Ivan. V Irpiňi přišel o dům a nyní žije nedaleko, za Hostomelem poblíž letiště. Je válečným invalidou.

Antonov v Hostomelu vyráběl, opravoval a vyvíjel leteckou techniku včetně největšího letounu světa An-225 Mrija (ukrajinsky Sen, pozn. red.). Pozůstatky stroje jsou stále v poškozeném hangáru. Dodnes lze na online mapách nalézt nejlepší místo na focení pro letecké nadšence, spottery, které umožňuje pohled na vzdálené hangáry. Vyvýšenina, kterou obklopují střelbou poškozené zdi s ostnatým drátem. Sen se zde po ostřelování rozplynul.

Místní vzpomínají na okolní boje, protože letiště s více než tříkilometrovou přistávací dráhou mělo být středobodem útoku na Ukrajinu. Nepovedlo se, dráha byla silně poškozena a záměr nevyšel. Kdyby Hostomel padl a dráha nebyla poškozena, mohla by dnes válka vypadat úplně jinak vzhledem k následnému útoku na pár kilometrů vzdálené hlavní město.

„Mrija je na kusy, opravit jí by byl symbol, ale příliš drahý. Bolí to, byl to náš národní poklad, ale důležité je, že se podařilo vojákům odvrátit útok a získat zpět letiště pod kontrolu. Nevím, co by se nyní dělo, kdyby ne,“ dodává Ivan. Antonov měl rozpracovaný ještě jeden letoun. Aby se Sen opět dostal do vzduchu hovoří odborníci o částce okolo osmdesáti miliard korun.