Článek
O tři dny později se novomanželé chystali vyrazit na líbánky. Něco našetřili, a tak se těšili na Paříž a Brusel. Obstarali si letenky, ubytování v hotelích, jízdenky na vlak – pro vytouženou svatební cestu na Západ jim nescházelo moc. Dva dny před odletem ale Putin zaútočil.
„Miluji Kyjev. Je tak živoucí, vyzařuje nenapodobitelné kouzlo, má svůj zvuk a barvy,“ líčí Iryna v týdeníku Der Stern. Teď je vše jako v noční můře. Obloha se barví černým dýmem, všude zní výbuchy a houkání sirén.
„Líbánky jsme prožili už na frontě,“ podotýká Iryna a zní to hrdě, rázně, jako kdyby našla nové životní poslání.
Válka zprvu jen v obýváku
Dvojice bydlí v patnáctém patře paneláku na severovýchodním okraji metropole. Přímo v obývacím pokoji se Volodymyr, specialista na informační technologie, pustil do boje.
Dal se do služeb IT Army of Ukraine spolu s 285 tisíci kyberbojovníků. Stříhal videa, střežil ukrajinské weby a napadal protivníkovy firmy, instituce a úřady, kupříkladu Sberbank. „Válka mívá mnoho podob,“ říkával.
Když agresoři začali útočit na Kyjev, Volodymyr se přihlásil k místní domobraně. „Vojenským výcvikem jsem prošel na škole,“ řekl ženě na rozloučenou. Od té doby o něm nemá žádné zprávy. A tak učinila to, co považovala za nejvhodnější. Drobná, a až křehce působící novinářka se vydala na středisko místních obranných sil.
„Kalašnikov už na mě nevyšel,“ prozrazuje s tím, že ani v nejmenším nemá v úmyslu uprchnout. „Vytrváme až do konce. Jen se modlím, ať neskončíme jako Romeo a Julie, oba bez života,“ uzavírá.
Tento pár měl svatbu už za válečného stavu. Oleksandr a Olena, oba členové Národní gardy Ukrajiny, se brali minulý týden v zákopech.